Každou neděli dopoledne si můžete poslechnout zpívanou mši? Na tento zážitek hned tak nezapomenete. Bazilika je jedna z nejpůsobivějších pařížských dominant, která stojí na vrcholku Montmartru. Sacré cœur v překladu do češtiny znamená Svaté srdce a je tedy zasvěcena Svatému srdci Ježíšovu. Evangelíci se katolíkům vysmívali, jaký prý další Ježíšův orgán budou uctívat. Netušili, jakou slávu si bazilika vyslouží.
Jedinečná, ale zároveň i kontroverzní pařížská památka vznikla jako památník francouzských vojáků, kteří padli ve francouzsko-pruské válce roku 1871. Podle architektů je to prý estetická hranice kýče. Stavebním materiálem je travertin, který vylučuje uhličitan vápenatý a zbarvuje tak průčelí na bílo. Když tedy přijde tento materiál do kontaktu s vodou, má pak samočisticí vlastnosti.
Čtyři malé a jedna centrální kupole uprostřed je typicky orientálním rysem této stavby. Je odtud působivý výhled na Paříž a především večer se stává cílem obrovského množství turistů. Bazilika se pne ve 130 metrech nadmořské výšky, což je po Eiffelově věži nejvyšší bod Paříže. Odtud máte jedinečnou možnost zažít pohled pro bohy. Vyjít do hlavní kopule na úplný vrchol můžete přes klenuté krypty, kde můžete cestou v podzemní kapli obdivovat Legentilovo srdce, které je uloženo v kamenné urně. Po schodech pak vystoupáte až do vejčité kopule. Vstupné je 5 euro. K bazilice lze vyjet lanovkou, pokud nechcete šlapat do kopce. Jízdné je stejné jako na metro, proto můžete použít volnou jízdenku, která vám zbyla z metra, nebo si ji zakoupit na nástupní stanici. Můžete se svést vláčkem, který má stanici na Pigalle, jede křivolakými uličkami, jež vystihují atmosféru 19. Za pozornost stojí bronzové jezdecké sochy Johanky z Arku a Ludvíka Svatého, což byly jedny z nejoblíbenějších postav francouzské historie. Nelze opomenout ani překrásnou zvonici, která je 83 metrů vysoká a ukrývá v sobě jeden z nejtěžších zvonů na světě - Savoyardu vážící téměř 19 tun. Samotné srdce zvonu váží 850 kilogramů. Nad vchodem je socha žehnajícího Ježíše Krista. Zaměřte se také na bronzové dveře s překrásnými reliéfy, které představují výjevy z Kristova života, např. Všimněte si krásné mozaiky představující Ježíše Krista, která dominuje klenutému oltářnímu prostoru. V bazilice se kněží stále modlí za duše zemřelých. Bazilika je otevřena denně od 6:00 do 22:30 h.
V Casablance jsme byli ubytováním údajně ve čtyřhvězdičkovém hotelu Prince de Paris. Hotel se nachází na Boulevard de Paris jen 400 m od náměstí Mohammeda V., blízko je i ke katedrále. Jako ve všech ostatních hotelích se o kufry od autobusu postarali nosiči, donesli k výtahu. 30 km od Casablanky je mezinárodní Letiště pojmenované po bývalém králi Mohammedu V. Kód letiště CMN. Letiště spravuje národní letecký úřad. Velká mešita Hassana II. je výraznou dominantou metropole Maroka Casablanky. Je to moderní kultovní stavba, k jejímuž slavnostnímu otevření byli v srpnu 1993 pozváni nejen muslimští, ale i židovští a křesťanští hodnostáři. Tímto aktem se král Hasan II. 8. Vstáváme hodně brzo a po snídani jedeme metrem na letiště. Po třech dnech opouštíme Paříž a za tři hodiny přistáváme v Africe. Konkrétně v Casablance v Maroku.
Byla jednou jedna holčička již školou povinná a ta dostala na vánoce pod stromeček hru Z Casablanky do Kapského města. Byla to hra, která kopírovala výpravu našich cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda z roku 1947 na území Afriky. Katedrála Sacre coeur v Casablance alebo v preklade kostol Najsvätejšieho srdca je bývalý rímskokatolícky kostol postavený v roku 1930 francúzskym architektom Paul Tournonom v neogotickom štýle a art deco. Když si všimnete jej prednú fasádu, zdá sa, ako keby boli tvorené dvoma vysokými minaretmi. Katedrála slúžila ako hlavné miesto uctievania pre katolícku komunitu, ktorá mala vtedy takmer 40 000 veriacich. Počas francúzskeho protektorátu medzi rokmi 1912-1956 sa prisťahovalo obrovské množstvo Francúzov do Maroka. Zaujímavosťou je, že nikdy nebola skutočne vysvätená, lebo na území Maroka sa nenachádzal žiaden biskup, ktorý by ju bol vysvätil. Momentálne je katedrála v dlhoročnej renovácii, po ktorej sa má stať miestom galérií a rôznych výstav.
Bazilika Sacre Coeur patří mezi dominanty francouzské metropole. Jako zvláštní kontrapunkt k bohémské náladě Montmartru, jemuž z dálky vévodí, její sluncem a deštěm vybělené travertiny a pevné, sevřené neobyzantsko-románské formy už od pohledu lákají návštěvníky. Za uhrančivostí tohoto chrámu však není jen jeho mimořádná poloha, ani architektonické kvality, překonávající rozpačitost mnoha neoslohových staveb. Obtěžkanost tajemstvím, napadá mě, když hledám příhodný výraz. Sacre Coeur, chrám zasvěcený Ježíšovu srdci, jehož jméno zní jako konstatování tak silné, že ho netřeba překládat, vznikl jako votum, naplnění slibu. Učinili jej dva laici, podnikatel Alexandre Legentil (1821-1889) a jeho švagr, baron Hubert Rohault de Fleury.
V dramatickém kontextu právě prohrané prusko-francouzské války, v níž Francie přišla o Alsasko a Lotrinsko, a politický převrat svrhl Napoleona III. “Ve chvíli, kdy Francii drtí pohromy a ještě větší ji ohrožují. Ve chvíli svatokrádežných útoků spáchaných v Římě proti právům církve a Svatého stolce a proti posvátné postavě Kristova vikáře. Pokořujeme se před Bohem a spojujíce svou lásku k církvi a vlasti, považujeme se za provinilé a právem potrestané,” čteme v dobově podbarveném textu vota, v němž nechybí odkaz na právě rozdrcený Papežský stát (1870).
Jeho autoři se dále odvolávají k nekonečnému milosrdenství Ježíšova srdce a zavazují se k vystavění chrámu k jeho cti. Alexandre Legentil pocházel z rodiny známých obchodníků s oděvy, provozujících síť “Au Petit Saint-Thomas”, kterou proslavilo uplatňování řady inovativních postupů. Patřil k průkopníkům sociálně citlivého přístupu k zaměstnancům. Spolu s manželkou Marie Marcotte d’Argenteuil se snažil sladit principy podnikání s intenzívním křesťanským životem. Jelikož manželství bylo bezdětné, věnoval mnoho sil charitativní práci. Stal se předsedou Společnosti sv. Vincence z Paoly, založené v Paříži v první polovině 19. století na pomoc a podporu nejpotřebnějších vrstev obyvatel, pro niž nakoupil pozemky a vybudoval centra pro dobrovolníky. Společensky činný byl i na dalších místech, jako viceprezident Filantropické společnosti, nebo sekretář Světové výstavy v roce 1855 (Exposition universelle des produits de l'agriculture, de l'industrie et des beaux-arts).
Podílel se na fundaci své ženy Marie pro vzdělávání žen z chudých společenských vrstev. Jako uznávaný podnikatel spolupracoval se Společností pro průmyslový rozvoj země. S vědomím nedostatečnosti pouze horizontálního rozvoje člověka však věnoval zámeček Saint Ouen vznikající kongregaci oblátů sv. Františka Saleského (1873) a v posledních letech života se uchýlil do ústraní na venkovské sídlo v Larbroye, kde se věnoval psaní textů jak z ekonomické tak duchovní oblasti a překladům některých klasiků teologie, jako sv. Tomáše Akvinského nebo sv. Alfonse z Liguori.
Jak už jsme naznačili, myšlenka votivního chrámu povstala za situace dosti dramatické a rozhodně nikoli vstřícné pro věřící katolíky. Metropole nad Seinou měla za sebou první zběsilý experiment vlády proletariátu v podobě Pařížské komuny a její krvavé potlačení, které přidalo k padlým z prusko-francouzské války další desetitisíce mrtvých. Pro Legentila měl být nový chrám symbolem duchovního znovuzrození národa, mementem, varujícím před návratem teroru, bratrovražedných bojů a státního ateismu.
Navzdory bouřlivým polemikám získal Legentilův plán oficiální schválení v parlamentu 24. července 1873 a byl označen za “veřejně prospěšný”. O rok dříve se za ideu vzešlou z laických kruhů postavil pařížský biskup Joseph Hippolyte Guibert a k realizaci chrámu zvolil oblast Montmartru. Historie tohoto pařížského vrchu je spletitá a mnohonásobně provázaná s náboženskou praxí různých epoch. Od pohanských druidů, římského kultu Marta a Merkura, až po mučednickou smrt prvního biskupa Lutetie sv. Diviše a první křesťanské stavby, nese Montmartre, tedy v překladu “Hora mučedníků” předznamenání duchovních vzepětí a pádů města.
Nebýt smělosti jednoho zbožného obchodníka s oděvy, mohla posvátná historie Montmartru skončit, když abatyše tamního benediktinského kláštera matka Marie-Louise Montmorency-Laval statečně položila hlavu pod gilotinu v roce 1794. Dějiny se však ubíraly jinak. V roce 1874 byl vyhlášen konkurz, na kterém byly předloženy desítky projektů. Volba padla na návrh Paula Abadie, inspirovaný románskou katedrálou v Périgueux v Nové Akvitánii a byzantskou architekturou. Základní kámen byl položen 16. června 1875. O deset let později, 1. srpna 1885, začíná v Sacre Coeur trvalá eucharistická adorace, kterou nepřerušily ani světové války ani restrikce minulých měsíců vyhlášené kvůli pandemii, nezřídka porušující suverenitu církve v její bohoslužebné praxi. První slavnostní liturgie se konala v ještě ne zcela dokončené bazilice roku 1891. Alexandre Legentil, hlavní iniciátor stavby, se jí nedožil, zemřel o dvě léta dříve. Jeho srdce je uloženo ve zvláštní schránce v kryptě baziliky.
Stavba Sacre Coeur se nakonec protáhla na čtyři desetiletí a do sbírek na její dokončení se zapojilo 10 milionů lidí. Slavnostnímu vysvěcení plánovanému na 17. října 1914 zabránilo vypuknutí I. světové války. Došlo k němu tedy až po jejím ukončení, 16. října 1919 rukou pařížského arcibiskupa Adolpha Mette’a za přítomnosti kardinála Antonia Vica, prefekta Kongregace pro posvátné rity. Dnes je bazilika Sacre Coeur po katedrále Notre Dame druhým nejnavštěvovanějším místem v Paříži.
Před třemi lety na webu s participativním rozpočtem města objevil anonymní návrh, který žádal stržení votivního chrámu, neboť prý uráží památku obětí Pařížské komuny. K údivu mnohých se kolem návrhu rozpoutala divoká debata na sociálních sítích a mezi bezmála dvěma a půl tisíci projektů dostal tento návrh nejvíce hlasů. Záhy se ukázalo, že kauza byla míněna jako žert - autor chtěl poukázat na limity přímé demokracie. Naštěstí v tomto případě neriskoval. Stavba povstala z lidové sbírky a na rozdíl od mnoha jiných je majetkem církve a nikoli města.
O duchovní život v bazilice Sacre Coeur se stará její rektor otec Jean Laverton s další desítkou kaplanů a komunitou benediktinek. “Votum je vlastně voláním k Bohu. Člověk uznává svá omezení a skrze votum vyjadřuje svoji důvěru a vůli odevzdat se Kristu,” říká otec Laverton. “Pokání a zadostiučinění chtějí vyjádřit návrat člověka ke Kristu. Dnes bychom užili spíše termín obrácení. V tom spočívají celé dějiny smlouvy mezi Bohem a lidstvem. Člověk pravidelně potřebuje navracet se k Bohu, otevírat se Bohu. Je to dobrý vnitřní boj, za obrácení a návrat ke Stvořiteli a Spasiteli, za život v Něm” - dodává rektor svatyně.
Sacre Coeur je historický skvost, který byl vystavěn na konci 19. století jako novogotická kaple sloužící k duchovním účelům. Jeden z mála historických kostelů, který je odsvěcený, kde lze pořádat soukromé akce. Po ukončení svého původního poslání nabízí jedinečný prostor s nezaměnitelnou atmosférou. Výjimečný architektonický design a magická aura tohoto místa z něj činí ideální volbu pro nezapomenutelné události.
V prostorách kaple Sacre Coeur můžete realizovat širokou škálu akcí - od firemních večírků, módních přehlídek, konferencí a plesů, až po svatby, koncerty, soukromé oslavy, focení, natáčení a další.
Tuesday 25. 8. 2026, 12:12(UTC+1 h)25°C Today 25°C Wednesday 24°C Thursday 23°C Friday 25°C Saturday 12h 25°C 4m/s 15h 25°C 4m/s 18h 24°C 3m/s 21h 23°C 2m/s no precipitation 0h 22°C 2m/s 3h 22°C 2m/s 6h 21°C 1m/s 9h 24°C 1m/s 12h 25°C 3m/s 15h 25°C 4m/s 18h 23°C 3m/s 21h 23°C 0m/s no precipitation 0h 21°C 0m/s 3h 20°C 2m/s 6h 20°C 2m/s 9h 24°C 1m/s 12h 24°C 3m/s 15h 24°C 4m/s 18h 24°C 4m/s 21h 23°C 0m/s no precipitation 0h 22°C 3m/s 3h 21°C 3m/s 6h 21°C 0m/s
Iglesia del Sagrado Corazón de Casablanca, postavená v 30. letech 20. století v neogotickém stylu, je impozantní budova, která kdysi sloužila místní katolické komunitě. Přesto bývá běžně označována jako „Katedrála“, nikdy však nebyla arcibiskupským sídlem. Po nezávislosti Maroka se stala kulturním centrem hostícím výstavy, koncerty a jiné akce. Její jedinečná architektura kombinuje evropské gotické prvky s marockými vlivy, jako minarety na věžích a vitraje inspirované arabským designem. Celkové hodnocení vychází z několika faktorů, např. Velkolepost, sněhobílá sláva, hrdě věží.
tags: #katedrala #sacre #seur #casablanca