Hospodin, ty jsi Bůh můj, vyvyšovati tě budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi učinil předivné věci. Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda. Nebo jsi obrátil město v hromadu, město hrazené v zříceninu, paláce cizozemců, aby nebyli městem, a na věky aby nebyli zase staveni. Protož ctíti tě budou lid silný, města národů hrozných báti se tebe budou. Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útočištěm před povodní, zastíněním před horkem; (nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed). Hlučení cizozemců jsi přetrhl jako horkost v sucho, horkost stínem oblaku; zhouba ukrutných přetržena. A zkazí na hoře této zastření, kteréž zastírá všecky lidi, a přikrytí, jímž přikryti jsou všickni národové. Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři, a pohanění lidu svého odejme ze vší země; (nebo Hospodin mluvil). Pročež řekne v ten den: Aj, Bůh náš tento jest, očekávaliť jsme na něj, a vysvobodil nás.
V dalším textu českého ekumenického překladu se doručuje: Když Bůh přichází, promění se země v zahradu. Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím. Bujně rozkvete, radostně bude jásat a plesat. Bude jí dána sláva Libanónu, nádhera Karmelu a Šáronu. Ty uzří slávu Hospodinovu, nádheru našeho Boha. Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím. Řekněte nerozhodným srdcím: „Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit.“ Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek, tráva tam poroste jako rákosí a sítí. Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení. Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek.
Izajáš 46
V dalších částech textu se popisuje důraz na Izajáše jako proroka, jeho jméno a význam pro teologii spásy. Kniha Izajáš se dělí na Protoizajáš (kapitoly 1-39) a Deuteroizajáš (kapitoly 40-66). Hlavním tématem je spása Hospodinova, která zahrnuje mesiášské motivy a vykoupení lidu skrze Pána. Motiv zástupného utrpení Hospodinova služebníka v Iz 53 se stal základem Nového zákona a Ebed JHVH je vykládán jako proroctví o Ježíši Kristu. Mezi kumránskými nálezy se dochoval svitek obsahující celou tuto knihu.
Podstatou vykladu Izajáše je pochopení, že Pán Bůh posílá svého Syna, aby svět zachránil před zlem a utrpením; utrpení má transcendentní kořeny v hříchu a smrti. Jednorozený Syn byl dán lidem, aby zachránil člověka od tohoto trvalého a zásadního zla, a jeho vítězství nad hříchem a smrtí je uskutečněno prostřednictvím smrti a zmrtvýchvstání. Izajáš se svým důrazem na spásu a mesiášské motivy je druhou nejcitovanější starozákonní knihou v Novém zákoně; motivy spásy a vykoupení od zla nově nacházejí uplatnění v křesťanské teologii.
V textu se objevují redakční poznámky a historické kontexty, které popisují rozdíly mezi Protoizajášem a Deuteroizajášem a jejich vliv na chápání poslání Mesiáše. Hlavní myšlenka spočívá v tom, že Bůh nevydává svůj lid napospas; spása se realizuje skrze dár Syna a skrze poselství, které vede k obnově a naději.
Celý text Izajáše k sobě přitahuje biblickou tradici jako zdroj teologických komentářů o utrpení, spravedlnosti a naději pro izraelský lid i pro svět. Tato prorocká kniha tak představuje klíč k porozumění Boží svaté vůle, vykoupení a konečného vítězství nad zlem.
Další myšlenky a kontext
Také je důležité uvést, že slova: “Neboť Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna” nacházejí své místo v kontextu Nikodéma a teologie vykoupení, která je ústřední pro křesťanské pojetí spasení. Tato slova se odkazují na hlubokou lásku Boha k lidstvu a na to, že vykoupení zahrnuje osvobození od zla a ztráty věčného života.