Badatelé z několika zemí světa včetně Česka prozkoumali přes sedm tisíc prasečích nahrávek od zvuků selat až po dospělá zvířata. Ve studii z časopisu Scientific Reports šlo o to rozpoznat, co prase prožívá, a to ze zvukového projevu samotného. Prasečí emoce se přitom podobají lidským. „Prase se bojí, může být spokojené i frustrované,“ upozorňuje etolog a spoluautor studie Marek Špinka.
Čtěte takéPokrmy z prasat jsou součástí naší stravy. Někdy proto máme tendenci zapomínat na to, že prožívají emoce, nebo že je něco bolí. „Jsou to živé bytosti, které jsou nám podobné. A je nutné se k nim etickým způsobem chovat,“ připomíná zoolog Pavel Stopka. Snaha zlepšit kvalitu života zvířat je ve světě už poměrně rozvinutým oborem. V tomto případě vědci na velkém souboru nahrávek zkoumali, jak se prasata projevují v různých situacích.
Prasečí basNěkdy je prasečí hlas hlubší. „Vysoké hlasy používají většinou v negativních situacích, hluboké i v situacích pozitivních nebo neutrálních,“ říká Marek Špinka. Vědcům pomohlo, že prasata většinou vydávají celou sérii hlasů. Nynější výzkum mohli opřít i o své dřívější poznatky. Úspěšnost pokusů měřili porovnáním s realitou, tedy se skutečnou situací, v jaké se prasata nacházela. „Když jsme vzali v potaz deset hlasů, byli jsme na osmdesáti až devadesáti procentech úspěšnosti,“ bilancuje Špinka.
Zásah chovateleStudie směřuje k technologii, která by umožnila chovateli zasáhnout, když se situace zvířat zhorší. Zvířata někdy onemocní, poperou se nebo se zaseknou na místě, odkud nemůžou ven.Zvuky ze stáje by hodnotila umělá inteligence a farmář by v takové situaci dostal varování, že něco není v pořádku. Počítač se přitom učí rozeznávat prasečí emoce z hlasů podobně jako člověk. Čtěte takéTakový automatizovaný systém by mohl zabránit šíření špatné nálady v chovu. „Předejdeme nakažlivosti emocí,“ vysvětluje Marek Špinka.
Strojové učeníPodle experta, který studiu chování prasat věnoval velkou část profesního života, lidstvo zatím není schopno chov hospodářských zvířat zrušit úplně. Proto se vědci soustředí na zlepšení jejich podmínek k životu. „Zajímalo nás, zda je takový systém možné vytvořit a zda pozná, jestli jsou prasata spokojená,“ říká Špinka. „Pokud bychom změnami chovů dosáhli toho, že celková prožitková bilance života zvířat je pozitivní, dospěli bychom k tomu, čemu se říká life worth living, život, který stojí za to žít,“ dodává etolog.
Hlas jezevceZoolog Pavel Stopka upozorňuje, že u řady jiných savců pravidla komunikace zatím dost dobře neznáme. Uvádí příklad jezevců. „Ti, co více kooperují, také více komunikují,“ říká vědec. Spolupráce usnadňuje u zvířat důležitou věc - navzájem si vybírat blechy. Čtěte takéTaké myši komunikují, a to hlavně v ultrazvukovém rozsahu, aniž bychom si to uvědomovali, předávají si informace o partnerech nebo potravě. Pištění je opět signál nelibosti. Podle odborníků se nedá říct, že bychom dokázali díky těmto pokusům zcela porozumět komunikaci zvířat, ale pochopíme aspoň, jak vnímají svou situaci. Řada zvířat se naučila modulovat emoce, které je zvýhodňují v soužití s člověkem. „Rozumíme bolesti a jiná zvířata toho využívají,“ připomíná Stopka. Jako příklad uvádí kočičí mňoukání.
Poslechněte si celou Laboratoř o pochopení emocí prasat, složitém rozhodování červů a o šimpanzích samičkách, které se vyhýbají lidem.
Přehled hlavních zjištění
- Emoce prasat mohou zahrnovat strach, spokojenost a frustraci, což odpovídá různým hlasovým vzorcům.
- Vysoké hlasy bývají častěji spojovány s negativními situacemi; hluboké hlasy s pozitivními či neutrálními situacemi.
- Prasata vydávají celé série hlasů, což vědcům umožňuje interpretaci jejich prožitků s vysokou mírou úspěšnosti.
- V budoucnu by umělá inteligence mohla vyhodnocovat zvuky ze stáje a upozorňovat chovatele na zhoršující se stav zvířat.
- Technologie strojového učení by mohla pomoci zlepšit kvalitu života zvířat, čímž by se snížily negativní prožitky a posílila celková pohoda.
Ve srovnání s lidskou schopností rozpoznávat emoce z hlasu zůstáváme částečně omezeni. Podle odborníků se nedá říct, že bychom dzięki těmto pokusům zcela porozuměli komunikaci zvířat, ale pochopíme aspoň, jak vnímají svou situaci. „Rozumíme bolesti a jiná zvířata toho využívají,“ připomíná Stopka.
Veda směřuje k zlepšení podmínek života zvířat, nikoli k jejich úplnému odstranění chovu hospodářských zvířat. „Zajímalo nás, zda je takový systém možné vytvořit a zda pozná, zda prasata jsou spokojená,“ říká Špinka. „Pokud bychom změnami chovů dosáhli toho, že celková prožitková bilance života zvířat je pozitivní, dospěli bychom k tomu, čemu se říká life worth living,“ dodává etolog.