Chrám svatého Cyrila a Metoděje v Praze 8 - Karlín, který stojí na Karlínském náměstí, patří mezi největší stavby 19. století v Čechách a svým půdorysem připomíná późně románskou baziliku s vysokou lodí a dvěma věžemi.
Historie a původ kostela
Budova byla původně katolickým kostelem, vzniklým v 18. století.
Návrh architektů Kiliána Ignáce Dientzenhofera a Pavla Ignáce Bayera datuje vznik do období kolem roku 1736, kdy byl kostel zasvěcen svatému Cyrilu a Metodějovi.
Iniciátorem projektu byla katolická Jednota v Praze, která od roku 1850 organizovala veřejnou sbírku pro výstavbu nové kostelní stavby v Karlíně.
Mezi významné přispěvatele patřili císař František Ferdinand I. Dobrotivý a jeho choť Alžběta (Karelínská inspirace jména čtvrti). Dílo bylo financováno z různých zdrojů a land pro výstavbu byl zakoupen městskou správou Karlín.
Architektura a výzdoba
Vnější fasáda je zdobena třemi portály s christologickými reliéfy od Václava Levého; bronzové vstupní dveře nesou reliéfy zobrazující scény ze života Cyrila a Metoděje a českých patronů svatého Václava, Ludmily a Vojtěcha, navržené Josefem Mánesem.
Nad portály se nachází arkádový pás se sochami králů Juda od Čenka Vosmík z roku 1903.
Vybavení a zámky byly dodány průmyslovým podnikatelem Josefem Rudlem.
Projekční výběr umělců byl řízen Uměleckou společností pro Čechy (Krasoumná jednota, Kunstverein für Böhmen), která ustanovila zvlášní Jednotu pro okrášlení chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Karlíně, jež působila v letech 1863-1937.
V deletem míst zpracovali návrhy a realizaci pro komisi a výzdobu; významnou roli sehrál Karlínský kaplán Ferdinand Josef Lehner, který vedl edici časopisu Metod pro církevní umění.
První tří okenní tabulí do lodi navrhl Josef Mocker, ornamentální motivy; vitráže ve 1880‑tých letech vznikaly převážně ve Tyrolském sklářském závodě pod značkou Golderer 1888.
Výtvarná výzdoba stropů byla navržena Josefem Matyášem Trenkwaldem ve 1960. letech, malířskou práci dokončovali Gustav Vacek, Petr Maixner, František Rudl a bratři Karl a Franz Jobst.
Pokřtěňská kaple v secesním stylu byla malována Františkem Urbanem v roce 1905.
Jádrová lunetová malba prezbytáře zobrazující životy Cyrila a Metoděje vznikla v letech 1887-1888 díky Františkovi Ženíškovi a Maxmiliánovi Pirnerovi, kteří projekt původně rozvíjeli; dílo dokončovali studenti Sequense, Gustav Miksch a Antonín Krisan.
Mezi další studie patřily i kresby od Felixe Jenevina.
Konec 19. a 20. století, změna své církve
V roce 1921 byla založena Československá pravoslavná církev a chrám získal volné, nepoužívané prostory k použití pro nový účel.
V Karlíně došlo k významné události - po úspěšném atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha 27. května 1942 se do kryptu chrámu ukrylo sedm statečných československých parašutistů; několik dní poté je SS jednotky objevily a napadly chrám.
Parašutisté se bránili až do poslední chvíle a před zajmutím spáchali sebevraždu; jejich poslední slova zněla: „Nezradíme. Nikdy.“
Operace Anthropoid vyvolala vlnu odvetných činů nacistů, včetně vyvraždění Lidic a Ležáků a odvlečení žen a dětí do koncentračních táborů.
Současnost a technický stav
V roce 2002 zasáhla oblast povodeň, voda dosáhla výšky kolem 1,5 metru uvnitř chrámu; celý objekt byl kompletně obnoven v letech 2003-2006 pod vedením akademického malíře Tomáše Záhoře ve spolupráci s technickými firmami a restaurátory.
Budova má délku 75 metrů a šířku 31 metrů; obsahuje bohaté zdobení ze strany českých, rakouských a německých umělců a firem.
Poznámky k autorům a dílům
Jména sponzorů jsou zaznamenána na vitrážních tabulích; císařský pár byl uveden jako významní donátoři, stejně jako další šlechtické a měšťanské vrstvy, které se podílely na výstavbě a výzdobě.
Jednota pro okrášlení chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Karlíně sehrála důležitou roli v kontrole návrhů a implementace výzdoby v 19. a počátkem 20. století.
Morální a historický dopad událostí spojených s paralogijskou odvahou parašutistů a následnými represáliemi nacistického režimu zůstává součástí paměti Československa dodnes.
