Cihelné dlažby jsou jedním z nejstarších typů pevných podlah. Pro jejich pokládku je třeba pochopit a zvládnout technologii výroby i pokládky (většinou do lože z vápenné malty, výjimečně také prostým položením na rovnou hliněnou či vápennou mazaninu s rubem dlaždice potřeným vápenným mlékem).
Nabízejí se možnosti různých tvarů a formátů se solidní pevností a otěruvzdorností, tepelněizolačními vlastnostmi, požární odolností a dlouhodobou životností. U nově realizovaných cihelných dlažeb se setkáváme i s potřebou zabudovat do nich koncové prvky rozvodů techniky prostředí.
Cihelné dlaždice (dlaždby z cihel, resp. z přímo k tomu účelu vyrobených dlaždic z pálené hlíny) jsou jedním z nejstarších typů pevných podlah, dodnes byť fragmentárně dochovaných v historických objektech. Počátky pevných podlah souvisely s potřebou dosáhnout vyšší kvality staveb obytných i veřejných, provázenou nejen touhou po větším pohodlí, ale i úmyslem reprezentovat. Volba materiálu pro cihelné dlažby byla podmíněna ohledy na výrobní náklady, zejména dostupností vhodné suroviny a zvládnutím technologie výroby pálených výrobků.
Ta byla známá už od dob starověku; v našich zemích se dle novodobých nálezů objevují první pálené dlaždice v 10. a zejména v 11. století, a to zejména v sakrálních stavbách. Vedle jednoduchých plochých dlaždic to byly i složitější dlaždice tzv. vyšehradského typu - šestiúhelníky s reliéfy (např. gryfů a lvů), kombinované s hladkými trojúhelníky či obdélníky do složitých rastrů.
Pro užití cihelných dlaždic při řemeslně dobře zvládnuté technologii výroby i pokládky (většinou do lože z vápenné malty, výjimečně také prostým položením na rovnou hliněnou či vápennou mazaninu s rubem dlaždice potřeným vápenným mlékem) vedly zprvu hlavně estetické a reprezentační kvality. Posléze, s rozšířením i do dalších typů staveb, se uplatnily i další přednosti: možnosti různých tvarů a formátů, solidní pevnost a otěruvzdornost, tepelněizolační vlastnosti, požární odolnost a osvědčená dlouhodobá životnost.
K hladkým i reliéfním románským čtverhranným, šestihranným, trojúhelníkovým, skládaným do různých složitých rastrů, se přidaly glazované dlaždice v gotice, později (v renesanci a baroku se rozšířila škála velikostí, formátů a tvarů) opět v různých rastrech a kombinacích barevných glazur a engob. Takové byly užívány i v reprezentačních prostorách. Na půdách všech typů staveb se užívaly i méně vypalované a méně pevné dlaždice, tzv. půdovky, a to až do 1. pol. 20. století pro vytvoření požárně odolného povrchu stropní konstrukce.
(Zejména na schodech se kvůli většímu namáhání na hranách kombinovaly dlaždice s dřevěnými profily ohraničujícími dlážděnou plochu). Z materiálového hlediska se po všechna století u keramických dlažeb jednalo o klasický cihelný střep. Teprve v druhé polovině 19. století se rozvinula výroba kameninových, dále šamotových a nakonec cementových dlaždic, podstatně pevnějších s různými povrchy, většinou s glazurami či engobami. Cihelnými dlaždicemi zůstaly vydlážděny vesměs půdy (půdovkami) a sklepy (ostře pálenými cihlami).
Ale příklady starších novodobých replik jsou k vidění na řadě historických objektů opravovaných od poč. 20. století, např. Dlažby, ať vnitřní či venkovní, jsou provozně jedněmi z nejnamáhanějších částí staveb, jsou vystaveny velkému mechanickému opotřebení, jsou na ně kladeny různorodé nároky, zejména provozní, pevnostní i estetické.
Při rekonstrukcích se často nacházejí většinou jen fragmenty původních cihelných dlažeb, ať už co do kusů či výměr, a to ještě v různém stupni opotřebení či poškození. Když odhlédneme od zmíněných hodnot umělecko-historických, je zde zejména hledisko užitné hodnoty z pohledu dnešního uživatele. Ten obvykle žádá po dodavateli, aby získal podlahu s povrchem kvalitním esteticky i mechanicky, provozně bezpečnou a dobře udržovatelnou.
Další řada problémů komplikujících přežití dlažeb souvisí se stavebními zásahy do stropů a podlah pod vlastní nášlapnou vrstvu (izolace, zesilování stropů, rozvody techniky prostředí). Ideální je, když dochovaná dlažba je v takovém stavu, že je provozně schůdné a bezpečné, aby mohla zůstat na místě a po náležitém konzervačním ošetření, doplnění, přespárování a impregnaci mohla sloužit dále. Nalezené fragmenty, které není možné využít, je vhodné ponechat na místě, nejlépe včetně stabilizovaného výseku podkladních vrstev.
Po zdokumentování a případných restaurátorských zásazích (čištění, konzervace, petrifikace) nález přikrýt separační vrstvou a na nejlépe sypkou vyrovnávací vrstvu položit novou podlahu. V případě, že není možnost nebo vůle vrátit nalezené fragmenty zpět, přichází v úvahu buď položení v jiné místnosti téhož objektu, nebo dokonce deponování někde jinde, což prakticky znamená ztrátu z hlediska stavební historie objektu.
Dnes jsou dostupné cihly a cihelné dlaždice v široké škále materiálové, pevnostní i tvarové, s uplatněním pro podlahy v interiéru i v exteriéru. Pro využití při obnovách historických památkových objektů se v rámci dnes dostupného sortimentu dlaždic osvědčují zejména od 90. let opět vyráběné tzv. ruční cihelné dlaždice vycházející z historických formátů a částečně i z původních technologií ručního ražen - natloukání do forem.
Vedle běžných čtvercových dlaždic velikosti 15 × 15 až 25 × 25 cm (tloušťky 3-5 cm) jsou to často obdélníky či šestiúhelníky v šířce až 35 cm a tloušťce až 65 mm. Materiálově se jedná o cihelný střep s režným povrchem. Ve spolupráci se specializovanými cihelnami je možno vytvořit repliky nalezených vzorů pro doplnění, resp. opětovné zadláždění potřebných ploch.
Svým autentickým neprůmyslovým vzhledem odrážejí podíl ruční práce i užitné vlastnosti. V případě potřeby je možné nechat vyrobit dlaždice odpovídající rozměry i texturou nalezeným historickým originálům. Po náležité impregnaci povrchu odpovídají velmi dobře nárokům na podlahy v historických prostorách. Dají se dobře kombinovat s dalšími materiály - zejména s tradičními kamennými deskami, dřevěnými masivními podlahami, případně pouze s dělicími či lemovacími.
Způsob kladení záleží na podmínkách, je možné užít klasické technologie kladení do zavlhlé směsi s tradičním vápenným pojivem, i když dodavatelé i zde nejraději užívají moderní lepidla na pevný podklad. Podstatné je nespárovat maltami podporujícími výkvěty, lépe je spolehnout se na výrobcem doporučované spárovací hmoty. U cihelných dlažeb pokládaných na neizolovaném podkladu, ve sklepech a nepodsklepených prostorách je ovšem vhodné spárovat (pokud vůbec) maltami (obvykle vápennými), které zaručí alespoň určitý stupeň paropropustnosti. Ve sklepech je možné užít pro zaplnění spár pouze písek.
Provedlo se několik náhrad rozpadlých kusů, povrchová impregnace prostředkem Imesta BV (s včelím voskem), spárování vápennou maltou. U nově realizovaných cihelných dlažeb se setkáváme i s potřebou zabudovat do nich koncové prvky rozvodů techniky prostředí (vzduchotechniky, elektro - osvětlení, zásuvky silno- a slaboproudé).
Obr. 18, 19: Pražský hrad, Nejvyšší purkrabství - instalace VZT a zásuvek. Poznámka k užití moderních napodobenin, resp. náhrad cihelných dlaždic v rekonstrukcích, např. tenkovrstvými keramickými, kameninovými či betonovými dlaždicemi. Jsou naprosto opodstatněné u podlah nově zbudovaných provozů, sociálních zařízení, zázemí restaurací, strojoven atd., tedy u evidentně nově vložených provozů, kde povrchy nemusejí odpovídat historickému charakteru objektu, ale musejí splňovat různé provozní, hygienické či bezpečnostní požadavky. I zde je však na místě střídmost.
V historických prostorách jistě obstojí dlaždice s režnými slinutými neglazovanými povrchy, v přírodní barevnosti. Dnes jsou i v památkových objektech stále častěji navrhované a užívané betonové podlahy, resp. podlahy se stěrkami napodobujícími beton, popřípadě se syntetickými nátěry.
Dlažba z cihel je ideální pro zahrady, terasy, chodníky i příjezdové cesty. Vyniká jedinečným vzhledem, dlouhou životností, mrazuvzdorností, stálobarevností a nízkou nasákavostí. Hodí se do exteriéru i interiéru, lze ji pokládat do maltového či pískového lože. Cihlová dlažba, nebo také klinker dlažba, je po staletí oblíbeným stavebním materiálem. Je to odjakživa známka kvality a jedinečnosti, stejně jako lícové cihly a obkladové pásky.
Je vhodná na terasy, chodníky, příjezdové cesty, parkoviště, schody, obrubníky a jiné prvky zahradní architektury. Nejdůležitějším krokem k dosažení perfektního vzhledu a dlouhé životnosti je kvalitní pokládka. Cihlová dlažba exteriérová se ukládá do pískového nebo do maltového lože. V obou případech je důležité používat písky či malty bez vápenných a jiných příměsí, které by mohly způsobit výkvěty. U venkovních ploch se spíše provádí pokládka do pískového lože, aby voda mohla snadno odtéci podložím a dlažba zůstala rozebíratelná.
V naší nabídce najdete 3 typy cihlové dlažby - klinker dlažbu do písku, keramickou dlažbu do lepidla a historickou cihlovou dlažbu. Klinker dlažba je ideální na venkovní pochozí a pojezdové plochy, keramická mrazuvzdorná dlažba je určena pro pokládku do lepidla nebo na terče a do interiéru i exteriéru. Historická dlažba se vyrábí tradiční metodou ražení cihlářského jílu do různých forem; díky tomu je každý kousek dlažby originálem s nezaměnitelným vzhledem.
Někdy se můžeme setkat s označením půdovky, protože se podobné cihlové dlažby dříve využívali na půdách. Cihelná dlažba je vhodná do interiéru i exteriéru, je totiž odolná vůči mechanickému opotřebení i povětrnostem. Dají se z ní skládat chodníčky v zahradě, dláždit velké venkovní plochy, ale i chodby nebo další vnitřní místnosti. Je přitom jedno, jestli jde o dům starý, či dokonce historický, anebo moderní novostavbu. Cihelnou dlažbu různých barev a tvarů u nás z kvalitního jílu vyrábí například Cihelna Kadaň.
Cihelna Kadaň má ve svém portfoliu řadu dalších pálených cihelných produktů a na EARCH.cz jsme psali třeba o cihlových páscích nebo o šamotkách, které se používají na krby a pece. Začněme výhodami cihelné dlažby. Konkrétně ta od Cihelny Kadaň slibuje minimální nasákavost, barevnou stálost a všeobecnou odolnost. Aby cihelná dlažba vydržela roky, je třeba ji dobře vybrat na míru místu použití. Vyplatí si tedy nastudovat, kam patří jaká tloušťka, a dokonce i jaká barva, i ta totiž dokáže ovlivnit její odolnost.
Pro orientaci ve vhodných tloušťkách Cihelna Kadaň poskytuje tuto informaci: „Dlažební prvky tloušťky 20 a 30 milimetrů jsou vhodné pouze pro tuhé konstrukce. Dlažební cihlové prvky tloušťky 40, 50, 60 a 65 milimetrů jsou použitelné pro tuhé i netuhé konstrukce. A teď k barvám. Ty standardní má Cihelna Kadaň celkem čtyři. Dvě nejtmavší se jmenují rubín a toskana, dvě světlejší zase okr a grey. Když si z nich budete vybírat, můžete se řídit čistě tím, jaká barva se vám líbí nejvíc. Cihelna Kadaň totiž všechny pálí na velmi vysokou teplotu od 1150°C víš, při které produkty získávají svou odolnost. Jelikož jsou všechny dlažby Cihelny Kadaň mrazuvzdorné, hodí se na chodníky, terasy i příjezdové cesty, díky odolnosti vůči posypovým solím a kyselinám jsou pak vhodné i na nádvoří a veřejná prostranství.
Dlažba z Cihelny Kadaň je standardně hrubší než klasické keramické dlažby a tím pádem má i vysoký stupeň protiskluzovosti, nemusíte se ji proto bát použít ani k bazénu. Co se interiérů týče, tam je nejčastěji k vidění v chodbách nebo na schodištích. Dobře se dá aplikovat ale i jinde, je ji totiž dokonce možné skombinovat s podlahovým topením. Studit tedy nebude a účinky topení navíc umocní, dokáže totiž skvěle akumulovat a rozvádět teplo.
A jakou tloušťku pro takové použití zvolit? Vedle škály barev, různých tlouštěk a velikostí jsou v nabídce také různé tvary cihelné dlažby. Základním produktem jsou tzv. půdovky, které mají čtvercový formát a můžete je znát třeba ze starých stavení, stájí, stodol nebo právě půd. Dále pak cihelná dlažba, která má tvar obdélníku a její výhodou je, že se s ní dají tvořit rozmanité skladby. Takové použití jsme zaznamenali třeba v moravském vinařství THAYA. Efektně vypadá taky dlažba hexagon, a mnoho dalších dlažeb, které je Cihelna Kadaň schopná vyrobit na míru - s různými texturami, reliéfy nebo glazurami. Objednat se dá i dlažba se záměrně omačkanými hranami tak, aby nepůsobila jako úplně nová, zapadne třeba do starší dlažby, kterou je potřeba doplnit nebo do historických staveb.
Jelikož se všechny produkty Cihelny Kadaň vyrábějí ručně, docílit je možné ledasčeho. Sami vzkazují, že rádi k projektům přistupují individuálně - cesta plná vzorkování a testování vedla třeba k dlažbě na míru v pražském kostele Panny Marie Vítězné, kam byla vyráběna na základě torza původní barokní dlažby. Dlažba z cihel je tradičním prvkem, vyskytujícím se okolo venkovských staveb a její obliba zůstává stále velká. Je vhodná jak do interiéru, tak na venkovní chodníky, podlahy teras nebo vjezdy do garáží.
Podlaha z dlaždic vyráběných podle starých půdovek v cihelně Nebužely. Cihlová dlažba se dá v zahradě využít mnoha způsoby. Můžeme s ní vydláždit chodníky, odpočívadla, terasy, nebo vystavět venkovní schodiště. Chodníky vytvořené z pálených cihel svým barevným odstínem vnesou do zahrady starosvětský nádech. Cihly je možné ukládat těsně vedle sebe nebo mezi nimi nechat spáry (jimiž se však časem může začít prodírat plevel).
Na příjezdové komunikace a manipulační plochy lze eventuálně položit i speciální klinkery v podobě vegetační dlažby (zatravňovací cihly). Pro horské oblasti, kde jsou v zimě velmi nízké teploty, je vhodná například cihelná dlažba Terca Klinker. Její výhodou je velmi vysoká mrazuvzdornost. Cihelné dlažby jsou ideální volbou pro terasy, chodníky, příjezdové cesty i dvory. Nabízejí vysokou odolnost, dlouhou životnost a jedinečný vzhled, který působí přirozeně a vkusně ladí s okolní architekturou. Dlažba z cihel je zároveň protiskluzová, mrazuvzdorná a bezúdržbová. Díky široké nabídce lícových cihel, obkladových pásků a cihlové dlažby dodáváme stavbám jedinečný charakter a nadčasovou estetiku.