Nakolik je pravdivý dojem pozorovatele zvenčí, že v české katolické církvi to bublá, ne-li vře?
Takový dojem já úplně nemám.
Daří se katolické církvi v dnešní přelomové době být strážcem evropských tradic?
Otázka je, nakolik je katolická církev ještě evropskou institucí.
V době druhého vatikánského koncilu žilo ještě 40 procent všech katolíků v Evropě, dnes se Evropa pohybuje kolem 20 procent.
Evropská církev se stala církví menšinovou.
Její tehdejší místo zabrala Latinská Amerika.
To je mimochodem jediný kontinent, který se vlastně stal křesťanským.
Ostatní kontinenty, kde Evropa kolonizovala, nepřijaly křesťanství většinově, jakkoliv dnes počty katolíků v Africe i v Asii rostou.
Tím se věci zesložiťují, protože mluvit o náboženství a teologii v Evropě není totéž co mluvit o náboženství a teologii v Africe, Asii a právě Latinské Americe.
Což vyvolává potřeby, jejichž jedním výrazem je volba papeže Františka, který poprvé od starověku není Evropan.
Vývoj jde směrem k větší autonomii církví na jednotlivých kontinentech.
V případě Evropy nesmíme zapomenout, že církev si prošla diktaturami, ať to byli jakobíni, komunisté, nacisté, fašisté, a my víme, že ten náš prostor více rozumí Janu Pavlu II. a Benediktovi, který hovoří v modelech a vzorcích nám vlastnějších.
Jdeme trochu jinou cestou.
Tento diskurs se zcela nutně promítá i do současné církve a jejích postojů k takovým věcem, jako je globalizace nebo třetí stěhování národů v historii lidstva.
Vy to třetí stěhování národů považujete za hrozbu?
Je to každopádně důležitý krizový moment.
Doposud každé stěhování národů znamenalo krveprolití a veliký úpadek kulturní, civilizační, ekonomický.
Dnes se ale ocitáme v situaci, že moderní svět má technologie, je globalizovaný, a má přinejmenším možnost regulovat ten vývoj tak, aby násilí a úpadek nenastaly.
Ten určitý spor, kdy se někteří lidé ptají, zda Duka a papež František přistupují k tomuto problému stejně, se na jedné straně přeinterpretovává.
Ano, najdu vám řadu papežových výroků, kde on říká to, co říkáme i my, co jsme vydali jako prohlášení biskupské konference.
Ale ano, na druhé straně byste našel u papeže řadu výroků, které z mé strany přímo nezazněly.
Proč?
První mojí starostí je přispět k zamezení tomu, aby se svět dostal do krvavého konfliktu.
Bohužel musíme říci, že ten krvavý konflikt už tady dnes je.
Papež od návštěvy Sarajeva hovoří o třetí světové válce.
A že nám je tato třetí světová dávána po kouscích.
Ano, on vidí cestu k nápravě stejně jako já v zastavení agrese.
Aby se ta třetí světová válka úplně nerozhořela, je nutné, aby na místech, kde probíhají ty střety, byly nasazeny vojenské mírové sbory.
Možná řeknete, že to je nesmysl, že kde je armáda, je válka, ale armáda má užitečnou funkci zastrašování.
A kam byste ty vojáky chtěl nasazovat?
Ti musejí jít do Maghrebu, na Blízký východ, aby zamezili vraždění.
Myslím, že nastolení míru tam by vedlo k obnovení infrastruktury a společnosti tak, aby ti lidé mohli žít doma a nemuseli utíkat.
Protože jestli je dnes na útěku skutečně 80, 90 milionů lidí, tak by to dopadlo stejně, jako dopadla všechna stěhování předtím.
Prolévání krve a obrovský úpadek.
Protože přijmout v řádu několika let desítky milionů lidí z jiného civilizačně-kulturního okruhu není jednoduché.
Jestli se celá severní Afrika - a to nemluvím o lidech ještě víc na jih, Nigérie a dál - přesune do Evropy, ocitne se sama v ohromné krizi.
Zůstanou tam jen staří, umírající lidé.
Evropa se stoprocentně hospodářsky zhroutí.
Je to největší memento pro současný svět.
Může Evropa přijmout všechny?
Ne.
Zeptám se ještě jinak: má katolická církev vzdorovat muslimské imigraci?
Musíme si říci několik základních věcí.
Pokud vezmu celý muslimský svět, najdeme zemi, v níž by byla demokracie, náboženská svoboda, rovnoprávnost mužů a žen, v níž by se neuplatňovalo právo šaría?
Tak máte arabské demokracie typu Maroka.
Já netvrdím, že to ve všech těchto zemích je stejně špatné, to bych lhal.
Taky nepatřím k těm, kdo tvrdí, že islám je temné středověké náboženství, které nás musí dohnat.
Islám nás předběhl, antiku jsme kdysi do Evropy přebírali nikoliv od Řeků a Římanů, ale od Syřanů.
Po celou jeho existenci jsme s islámem vedli dialog.
Když někdo čte druhou otázku učebnice Tomáše Akvinského o cestách k poznání boha, on cituje Avicenu, Averoa, Gabirola, Maimonida.
To je součást našeho teologického myšlení.
Ale musím také popravdě říci, že tito myslitelé byli dalším vývojem v islámu odmítnuti jako heretici.
Máme s islámem sice stejného boha - Bůh je jeden - ale v jeho pojetí se lišíme.
Islám nezná to, co zná křesťanství, tedy rozdělení a autonomii duchovní a civilní sféry.
Protesty v tamních společnostech se na rozdíl od našich zeměpisných šířek, kde po vás hodí dejme tomu vajíčko, ale nikdo vás nezabije, regulérně odehrávají se zbraní v ruce.
Prostě mi důležitější než zpětně zakazovat šátky nebo burkiny přijde ochrana vnějších hranic, kontrola těch, kdo do Evropy přicházejí.
Musejí být jasně dané principy a musíme s těmi příchozími opravdu takto mluvit.
V západních společnostech vzniká strach.
Když já vidím ty fronty před Hradem, když vidím ty hrozné procedury na letištích, tak jestli to půjde dál tímto tempem, neumím si to za deset let vůbec představit.
To bude hrůza tady žít.
A většího počtu muslimů v Evropě je třeba se obávat?
Já mohu jenom opakovat postřeh kardinála Gantina, což byl velký přítel našeho kardinála Tomáška, ten o vyznavačích islámu řekl: dokud jich je ve společnosti pět procent, nejsou problémy.
Když jich je patnáct procent, začnou přicházet s požadavky, že by chtěli obsazovat svými lidmi určitá klíčová místa ve společnosti.
A jakmile se dostanou na 25 procent, začnou jako zákon prosazovat právo šaría.
A vy s tímhle postřehem o úměře mezi procentem muslimů ve společnosti a jejich asertivitou souhlasíte?
No já si myslím, že to hraje svoji roli.
Ovšem ano, jinak můžete mluvit v Latinské Americe nebo i ve Spojených státech, kde se podíl muslimů na společnosti pohybuje kolem jednoho dvou procent.
Zdá se mi, že tu dvacet minut snášíte pádné argumenty pro závěr, že muslimské přistěhovalectví do Evropy je potřeba zastavit, ale jako kdybychom se toho závěru vždycky lekl, takže ho nedořeknete.
Máte pravdu, ale ocituji vám jednoho církevního otce: Jsem člověk, jsem křesťan, jsem katolík.
Tedy všichni lidé máme společný základ, který by nám měl umožnit toho druhého přijmout a nedělat z něho nepřítele.
Proto říkám: když přijímat, musíme trvat na našich pravidlech.
Má váš tajemník Milan Badal pravdu, pokud tvrdí, že dělení na úžasný islám a špatný islamismus je umělé, že vlastně islám je radikální celý?
Narážíte na jeho vystoupení v České televizi.
Za prvé - on šel do ní místo mě.
Ten den, kdy zavraždili francouzského kněze, za mnou přišla sestra, že televize volá, abych se za hodinu vyjádřil.
Ale já jsem zrovna odjížděl pryč, balil jsem a nevěděl, o co jde.
Pustil jsem si Čtyřiadvacítku, kde mimochodem nejdřív ani neřekli, že tou obětí je kněz.
A řekl jsem panu Badalovi: běž tam ty.
Čili on mluvil bez přípravy, možná trochu zkratkovitě.
Zkratkovitosti se vyhnul papež František při rozhovoru pro La Croix, kdy řekl: Ale musíme připustit, že některé násilné tendence z islámu vycházejí.
Ano, tak to je.
Samozřejmě že v islámu jsou proudy, které interpretují to náboženství v moderním hávu.
Ale v zásadě Badal pravdu má.
To máme všichni pořád lavírovat?
Proč nikdo neřekne, že v koránu máme téměř dvě desítky súr, které jsou absolutně netolerantní a militantní?
(Súr má korán celkem 114.)
Čtrnáct století islámu je historie dost tvrdých zápasů.
Tomáš Halík o Badalovi řekl, že svými řečmi pomáhá džihádistům.
Když vy jste se teď přihlásil k Badalovi, tak asi podle Halíka taky pomáháte IS.
Já ho chápu, Tomáš má Forum 2000 jako své dítě, ale měl by si uvědomit, že se tam pokouší vést ten dialog, o kterém kardinál Tauran, který to má v církvi na starosti, řekl: Není jiná cesta, než vést dialog, ale jeho výsledky jsou opravdu minimální.
Jak se vám poslouchá, když Halík sebe označí za proroka a vás za diplomata, administrátora, kteří samozřejmě v církvi byli vždycky taky?
Neberete to jako jeho snahu vás intelektuálně degradovat?
Toto já mu nepřisuji, i když vydedukovat by se to z jeho slov dalo.
Jsou to taková ta slova, jako když po brexitu řekl: pro odchod Británie hlasovali v Oxfordu jenom uklizečky a taxikáři, zatímco profesoři byli proti.
Tady já jsem musel Tomášovi připomenout několik základních věcí, což je mimochodem i podstata sporu mezi mnou a Katolickým týdeníkem: když já napíšu ohlédnutí za Velehradem, sice Halíka nejmenuji, ale chci, aby si uvědomil, že na těch poutích po celou dobu od 19. století nebylo rozhodujících pět profesorů, ale ty roby z Hané, Valašska a z Oravy.
Tihle lidé v roce 1985 měli tu odvahu vypískat komunistického ministra kultury.
My když jsme tam v roce 85 jeli, Vašek Benda, mnohem statečnější člověk než já, nám po cestě kladl na srdce: Pamatujte si, jakmile bude mluvit Klusák, mlčet, netleskat.
Taky že v zahradě vedle tribuny byla vodní děla a útvar rychlého nasazení.
No jo, jenže soudruh Klusák promluvil, a ozvalo se: My chceme pápeža!
Tak to mě opravdu polil strach, říkal jsem si: jak toto dopadne...
Pak jsem s těmi lidmi hulákal taky, ten úlek jsme překonali.
Ale kdo měl tu odvahu na Velehradě?
Jednoduchý lid.
Když kdysi kardinál Wyszinski pronesl známý výrok, že osud komunismu se rozhodne v Polsku, ještě dodal, že o něm rozhodnou dělníci sami.
A to myslím, že si dnes Tomáš opravdu neuvědomuje, jak nešťastné je rozdělovat lidi na my i oni.
Komunismus nevymysleli ani dělníci, ani rolníci, nezlobte se na mě, byla to rudá inteligence.
Pol Pot i Ho Či Min jsou absolventi Sorbonny.
Čili vy jste reprezentant jednoduchého katolického lidu?
To ne.
Moje role je taková, že musím respektovat každého v církvi a neštěpit ji.
Proč myslíte, že se nedávno vaše reakce na vraždu francouzského kněze Islámským státem nevešla do Katolického týdeníku a vy jste ji umístil do Parlamentních listů?
Tak on to byl záměr, že.
Mi paní redaktorka napsala, že text je dlouhý, na tři čtvrtě stránky, přitom když já to spočítám a vidím, že by byl na čtvrt stránky...
A když se pak do toho čísla podívám a spatřím tam hned články, které by taky mohly počkat.
Přitom já nemohu psát zamyšlení nad vraždou kněze Jacquesa Hamela já nevím šest týdnů poté, to nemá význam.
Paní redaktorka v odpovědi napsala, možná ze zlomyslnosti, že text můžeme nabídnout jiným sdělovacím prostředkům.
Tak jsme to dali Parlamentním listům, ať to trošku vynikne.
Z její reakce vyplývalo, že je citlivá na to, abyste Katolický týdeník neovládal.
No, já si rozhodně nemyslím, že by katolická církev měla být organizace založená na jednomyslnosti.
Nedovedu pochopit ty lidi, kteří mi naznačují, že jsem povinen poslechnout názory papeže na politické věci.
Všichni přece víme, že v těchto otázkách není papež neomylný.
Právě Halík se staví do pozice vyslance papeže pro Českou republiku.
Má k Františkovi blíž než vy?
Odpovím protiotázkou: Řekl by papež František větu: S tím souhlasí jenom uklizečka a taxikář?
Asi ne.
Co podle vás v české katolické církvi převažuje, liberální halíkovský proud nebo ten jednoduchý lid?
Co já vím z různých průzkumů, tak určitě 30 procent katolíků nebude se mnou souhlasit, asi by na mém místě chtělo jiného člověka.
To jsem mimochodem říkal papežskému nunciovi, když jsem do úřadu nastupoval.
Ale těch 30 procent není jen proud Tomášův, jsou tu i jiné proudy se mnou nespokojené: buď vyhraněně tradicionalistické, militantní, anebo zase příliš levicové.
No a já nemohu jít doleva, to ať se na mě nikdo nezlobí.
Ovšem ten proud zastupovaný Tomášem bude mít určitou část lidí v Praze, ale celorepublikově - a to vím jako člověk, který po republice jezdí - bude mít názory, které jsem představil třeba v tomto rozhovoru, nejméně 85 procent katolíků.
Jak to celé začalo?
V roce 2018 neexistoval v Česku žádný křesťanský podcast.
Popravdě v té době ani většina z nás nevěděla, co to podcast je.
A proto jsme se rozhodli (Karolína, Marek a Kateřina), že založíme katolickým podcast.
Chtěli jsme vytvořit nezávislý projekt s cílem pokládat náročné a někdy i kontroverzní otázky, a zvát si experty na různá témata.
Chtěli jsme mít prostor jak pro hlubší témata, tak pro lifestylové otázky.
V lednu 2019 jsem přivítali prvního hosta Marka Orko Váchu.
S ním jsme diskutovali o postojích katolíka k Istanbulské úmluvě nebo moderním problémům lékařské etiky.
A tak nás to chytlo, že jsme museli pokračovat dál!
Kdo je v týmu Ecclesia Podcast?
Náš tým tvoří Karolína Němcová, Marek Jílek, Kateřina Němcová, Zdeňka Gabrielová, Markéta Imlaufová a Jacob Janek.
Více informací o nás najdete na našem webu.
... a co jsme už zvládli?
Nahráli jsme 38 rozhovorů se zajímavými osobnostmi z katolické církve.
Zvali jsme si experty i inspirativní osobnosti.
Zajímala nás témata jako: sexuální zneužívání v církvi (Marek František Drábek), církevní restituce (Stanislav Přibyl), homosexualita a církev (Lukáš Engelmann), zasvěcený život a řád Bosých karmelitek (sestra Sára), politická angažovanost a občanská zodpovědnost (Mons. Václav Malý, František Talíř), exorcismus (Jiří Korda), křesťané v době koronaviru (Mons. Tomáš Holub, prof. A zajímal nás také osobní život inspirativních katolíků: Andrea Kerestešová-Růžičková, Damián Brhel, Annamária D'Almeida, Martin Tyburec, Lucie Trmíková a další.
Co je náš cíl?
Vzdělávat sebe i druhé v nejrůznějších tématech souvisejících s křesťanstvím, katolickou církví a naši vírou.
Představit širší veřejnosti inspirativní osobnosti z katolické církve.
Proč kampaň na HitHitu?
Chceme zlepšit profesionalitu a posluchačský prožitek!
Rádi bychom investovali do kvalitnějšího zvuku, tj. mikrofonů či nahrávacího studia.
Chceme zvýšit dosah!
Ještě stále existuje hodně lidí, kteří by nás rádi poslouchali, ale neví o nás.
Chceme posunout náš podcast o level dál.
Projekt nás naplňuje a baví.
Vše ale děláme už 3 roky dobrovolně, ve svém volném čase a na své náklady.
Došli jsme k závěru, že k dalšímu rozvoji naše podcastu potřebujeme finanční pomoc našich posluchačů.
Slibujeme, že 100% výtěžku této kampaně budeme investovat do rozvoje Ecclesia podcastu.
Kde nás můžete poslouchat?
Rozhovory vychází ve formě audio nahrávky každých 14 dní.
Najdete nás na Youtube, Spotify, Podbean, Google Podcasts a nově i Apple Podcasts.
Mají-li rodiče jeho/její důvěru, jistě nebude příliš váhat a brzy najde příležitost k osobnímu důvěrnému rozhovoru.
Takový rozhovor se odehraje v atmosféře diskrétnosti, tazatel při něm - navzdory odlišnosti pohledu rodičů - vycítí ryzí zájem o svou osobu a získá cenné podněty k dalšímu přemýšlení.
Osobní odpovědnost a svoboda dospělého syna nebo dcery se rozhovorem s moudrými rodiči nezpochybňuje.
Podobně funguje vztah k duchovnímu otci (příp. matce), kterého bychom si měli od Boha vyprošovat jako průvodce na cestě víry.
Obvykle jich máme během života jen několik, neboť takový vztah si žádá určitou stabilitu a intenzitu.
Svatý Pavel píše v Bibli věřícím do Korinta: „I kdybyste měli na tisíce vychovatelů v křesťanské víře, otců nemáte mnoho.
Roli duchovního vůdce zastávají v církvi nejčastěji kněží (není přitom nutné, aby to byli správci vlastní farnosti).
Kněžské svěcení sice nedává nikomu patent na moudrost, ale přesto obsahuje zvláštní dar (charisma) pro službu vedení duší.
S fungujícím vztahem duchovního doprovázení se můžeme setkat také u řeholníků, křestních nebo biřmovacích kmotrů, nebo jiných osob, o kterých víme, že jsou vedeny Božím Duchem a najdou si na nás potřebný čas.
Prostý duchovní rozhovor, který se týká nějakého jednotlivého aktuálního problému, je mnohem jednodušší záležitost.
Není k němu třeba nic jiného než vzájemná důvěra a trocha času.
Nebude to součástí svátosti smíření.
Rozhodnutí o tom je zcela v režii žadatele.
Forma nesvátostného duchovního rozhovoru je velmi potřebná zejména pro ty věřící, kteří z nějakého důvodu nejsou způsobilí k přijetí rozhřešení, a proto nechodí ke zpovědi (katolíci, kteří žijí s partnerem bez platného manželství; nepokřtěné osoby; věřící jiných vyznání atd.).
Podpořte omlazení našeho studia Max na donace.cz.
Rozhovor s Mons. Od roku 2013 se katolická církev učí samostatně hospodařit a do chvíle, kdy bude finančně zcela nezávislá na státu chybí pouhých devět let.
O hospodaření církve na příkladu pražské arcidiecéze bude s moderátorkou Danielou Brůhovou hovořit Mons. Jan Balík, generální vikář Arcibiskupství pražského.
Proč pražská arcidiecéze v loňském roce vyhlásila, že její ekonomická situace není dobrá a že je potřeba změnit kurz?
Daniela Brůhová se bude ptát také na nové finanční strategie, na nutnost solidarity mezi farnostmi nebo na přenechávání kostelů obcím.