Papež František se na Kubě setkal s ruským patriarchou Kirillem. Jde o první schůzku hlav obou církví v dějinách. Oba činitelé se na uvítanou objali a třikrát políbili na tvář. "Konečně se vidíme. Jsme bratři," zvolal František. "Je naprosto zřejmé, že to je Boží vůle," citovala jej média. František a Kirill měli na programu rozmluvu o pronásledování křesťanů na Blízkém východě, ale také například o politické a sociální situaci na Ukrajině. Schůzka se konala v budově havanského letiště. Papeže předtím na letišti přivítal kubánský prezident Raúl Castro.
Římskokatolická a pravoslavná církev se rozešly v 11. století. Cestu ke sblížení přerušil pád komunismu ve východní Evropě a obnovení náboženské svobody. S Castrem předtím jednal také Kirill, který podle ruských agentur řekl, že „kubánský lid prokázal své právo žít tak, jak je přesvědčený, že je to vhodné“. Podle agentury RIA Novosti řekl, že „hrdinství je duchovní koncept, který se nedá naučit z knih“. „Je odvozen od duchovního života člověka,“ dodal. Papež po dnešním jednání v Havaně odletí na návštěvu Mexika, kde zůstane do 18.
Emeritní papež Benedikt XVI. se v nové knize postavil proti návrhům na možné zrušení nutnosti celibátu u katolických kněží. Benedikt XVI. spolu s guinejským kardinálem Robertem Sarahem napsal knihu „Z hloubky našich srdcí: kněžství, celibát a krize katolické církve“. Benediktovy spisy přicházejí po synodě biskupů ve Vatikánu, na kterou se představitelé církve v říjnu dohodli na vysvěcení ženatých mužů ve výjimečných případech, na což mnozí nahlížejí jako na odrazový můstek k ukončení celibátů. Rozhodnutí se setkalo se silnou kritikou mezi konzervativními členy duchovenstva. Sám papež František vyjádřil soucit se situací v Amazonii a zdůraznil, že celibát je tradicí, nikoli doktrínou, a proto se může změnit. „Nemůžu mlčet!“ píše bývalý papež v knize, která přichází po mimořádném vatikánském setkání biskupů z Amazonie.
Současný papež František zvažuje povolení takové praxe ve vzdálených lokalitách, jakou je právě Amazonie, kde mají komunity vzhledem k nedostatku kněží jen zřídka možnost mší. Benedikt XVI. Benediktova veřejná intervence je výjimečná, protože on sám po odchodu z papežské funkce uvedl, že zůstane „skrytý před světem“, a vyjádřil svou poslušnost novému papeži. Stát pod přímou vládou papežů vznikl v 8. století díky donaci franckých králů z rodu Karlovců. Ne vždy hráli papežové důstojnou roli mocných politiků, mnohdy se stávali figurkami na šachovnici jiných.
Teprve císař Konstantin Veliký učinil z křesťanství oficiální římské náboženství, a to v 4. století. Papežové s časem čelili narůstajícím výzvám a sporům, které se střídaly s obdobími síly a moci. Vznikla řada klíčových mezníků, jako třeba investitura a koncilní rozhodnutí, která formovala podobu církve. Papežové se během staletí vyrovnávali s konflikty, invazemi i reformami a udrželi svou autoritu přes různé období politického tlaku.
Naproti tomu se podrobněji vracíme k dynastickým změnám: Napoleon Bonaparte nabídl Evropě novou dynamiku a jak se postupně vyvíjela reakce Evropy na jeho ambice. Napoleon byl korunován císařem v roce 1804; papež Pius VII. byl přítomen korunovaci v Notre Dame. Kupředu se od té doby posouvala rovnováha moci i ve Východoevropském prostoru a měly vliv i nástupnické hranice mezi zeměmi. V kontextu středověkých i novověkých konfliktů vyšel najevo, jak se křesťanský svět vyrovnává s mocí a náboženskou autoritou.
V rámci současné politiky se prezident Petr Pavel setkal s papežem Lev XIV. během audience, kde hovořili o globálních tématech a významu církve jako diplomatického aktéra. Hovořili také o vztahu Vatikánu a České republiky, stavu smlouvy mezi Vatikánem a Českou republikou a podpoře poutnické cesty na počest svatého Cyrila a Metoděje. Pavel vyjádřil optimismus ohledně možné brzy uskutečnitelné návštěvy papeže v ČR.
- Schůzka Františka a Kirilla na Kubě byla historickou událostí pro ekumenický dialog.
- Následné diskuse zahrnují téma pronásledování křesťanů i politické situace na Ukrajině.
- Vztahy mezi papeži a státy byly v minulosti formovány dynastickými a politickými tlaky.
- Náhled do historie ukazuje, jak papežství přežilo krize a měnilo svou roli ve světě.
Podle Pavla hraje církev díky svému mezinárodnímu dosahu významnou roli východní Evropy i globálně, a její aktivní moderování konfliktů a humanitárních iniciativ je klíčové pro stabilitu v Evropě. Předpokládaná návštěva Lev XIV. v Česku by mohla posílit bilaterální vztahy a spolupráci ve vícero oblastech, včetně kultury, vzdělávání a náboženské svobody.
Setkání papeže Františeka s rodinami na stadionu v Tuxtla Guetiérrez.
V další části historie se na straně politických přeměn objevují i tradiční mechanismy volby papeže a definice jeho rolí. Dnes se papež volí konkláve, které zůstává tradičním postupem. Podle dnešních norem je paprskovitá mozetta a tiára minulostí, avšak některé prvky vizuální reprezentace zůstávají součástí ikonografie církve. Titul papeže a jeho původ odkazuje na Apoštola Petra a jeho nástupce, což se odráží i v liturgických a teologických aspektech církve.
