Cisterciácký řád (latinsky Ordo Cisterciensis, OCist.) je mnišský řád, který vznikl reformou benediktinského řádu. Roku 1098 odešel opat Robert s dalšími mnichy z benediktinského kláštera Molesme a ve francouzském Citeaux (latinsky Cistercium) založili nový klášter. Na tomto místě, v původně neobydlené krajině, chtěli žít podle nezmírněné řehole sv. Benedikta z Nursie. Tento klášter se stal centrem reformního hnutí v benediktinském řádu, které se soustředilo na prostotu a chudobu v liturgii i životě bratří podle hesla sv. Benedikta „Modli se a pracuj“ (latinsky „Ora et labora!“).
Řádová tradice považuje za zakladatelku ženské větve bl. Humbelínu (1092-1136), rodnou sestru sv. Bernarda, která se po odchodu svých bratří rozhodla pro zasvěcený život a vstoupila do benediktinského kláštera v Julle, kde se pak stala převorkou. Tam začala v duchu sv. Bernarda organizovat své sestry pro nový řád. Cisterciáci se do širšího povědomí dostali zúrodňováním půdy, vysoušením bažin a obecně velice dobrými znalostmi zemědělství. Tyto znalosti se v rámci řádu šířily napříč Evropou díky každoročnímu setkáváním všech opatů (tzv. Generální kapitula).
Také čistá architektura jejich klášterů (lineární gotika) je proslavená. Do českých zemí přišli cisterciáci na počátku 40. let 12. století, za vlády knížete Vladislava II. Založení prvního kláštera v Sedlci inicioval olomoucký biskup Jindřich Zdík. V prvních dvou stoletích přicházeli do nově zakládaných klášterů mniši z německých zemí. Celkem bylo v Čechách a na Moravě založeno 13 mužských a 5 ženských cisterciáckých klášterů.
Nejvýznamnějšími kláštery cisterciáckého řádu ve středověké ČR se staly fundace českých královen na Moravě, klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova a Aula S. Mariae na Starém Brně. Reformou cisterciáků vznikl řád trapistů, jehož počátky sahají do 17. století. Pěší putování Evropou a stopami kulturních a církevních dějin nabízí Cisterciácká cesta, která má dvě větve vedoucí i skrze naše území.
Rozsah a dopady řádu v Českých zemích
V časech raného středověku se cisterciáci do širšího povědomí dostali díky zúrodňování půdy, vysoušení bažin a ovládnutí hospodářských dvorů (grangií). Jejich kláštery se stavěly v odlehlých končinách a často u toků či ve spolupráci s vodními díly, což umožnilo hospodářskou soběstačnost a rozvoje obyvatel v okolí. V Čechách a na Moravě vzniklo během středověku 13 mužských a 5 ženských cisterciáckých klášterů; velký význam měly Sedlec, Plasy, Pomuk a Zbraslav.
V 12. století se klášter Sedlec stal jedním z prvních ústředních center, zatímco v 13. a 14. století vznikla řada dalších fondací díky podpoře králů a šlechty, například klášter Oslavany či Vizovice. Ženské kláštery se přivtělovaly k řádu prostřednictvím generální kapituly a pod dohledem mateřského muže kláštera. Původně bylo řeholní život vnímán jako přísná disciplina, která zahrnovala i humánní hospodaření a správu majetku, jenž se postupně rozšiřoval.
Filiační systém určoval, že nové kláštery vznikaly jako dcery již fungujících mateřských domů, a to bez ohledu na geografické souvislosti. Generální kapitula a vizitace doplňovaly tento systém: generální kapitula jako zákonodárný orgán, vizitace jako kontrolní a trestní mechanismus. Do českých zemí přišli cisterciáci hlavně z německých zemí, a to v počátcích jejich šíření. Do konce středověku se cisterciácké kláštery rozšířily po celé Evropě a jejich řád se stal významným hospodářským a duchovním centrem.
Architektura a hospodaření
Protože cisterciáci chtěli vyvarovat se okázalosti, jejich klášterní architektura bývala prostá, bez bohatých sochařských či malířských výzdob, a to až do doby rané gotiky. Pozornost řeholníků k mariánské úctě byla významná, a proto byly hlavní klášterní kostely zasvěceny Panně Marii. Ostřeji se projevovaly jednotlivé přístupy k hospodářství: kláštery se stávaly hospodářskými středisky a jejich domy a zahrady byly součástí promyšleného zemědělského systému, který zahrnoval meliorace, chov ryb a další aktivity.
V rámci rozpočtu a provozu klášterů vznikaly rozsáhlé vodohospodářské systémy: rozvody vody, mlýny, rybníky a zavodnění. Postupně cisterciácký řád rozvíjel své dovednosti a technologie, což přinášelo rozvoj i na lokální úrovni, a tím podporovalo ekonomickou soběstačnost klášterů. Hospodaření a výrobky z klášterů se staly zbožím, jehož prodej umožňoval zřizovat domy ve městech a budovat obchodní sítě. Dřevo, víno a med patřily mezi klíčové komodity, a díky vodní dopravě po Vltavě a Dunaji se kláštery stávaly ekonomickými centry krajiny.
Proměny a moderní dědictví
Na počátku 20. století vznikaly nové spojení k trasám Cisterciácké cesty, která propojuje kláštery napříč Evropou. Tři trasy vedou přes jižní Čechy, Moravu a další oblasti; některé vedou až na Slovensko a do Polska. Cisterciácké stezky v Česku mohou návštěvníci sledovat po značkách Klubu českých turistů a prostřednictvím mobilní aplikace na webu cisterciackekrajiny.cz. Dnes lze na území ČR nalézt dva mužské kláštery (vyšebrodský a mnichy neobsazený osecký) a jeden ženský (Porta Coeli). Cisterciácký řád v Čechách tedy zůstává významnou kapitolou středověké i moderní kultury a krajinné identity.
tags: #cisterciacke #klastery #v #uhrach