Text vychází z rozsáhlého čtení o obnovení Římského misálu a jeho promulgačním rámci, zahrnujícího historické i právní souvislosti, s důrazem na období před rokem 1969 a následné změny, které vyvrcholily motu proprio Summorum pontificum Benedikta XVI. a souvisejícími dokumenty.
Historické souvislosti a trasování misálu
Prvním angažovaným pokusem byl překlad a vydání Římského misálu z ustanovení posvátného sněmu tridentského obnovený, na rozkaz papeže sv. Pia V. vydaný a autoritou Klementa VIII., Urbana VIII. a Lva XIII. přehlédnutý (rok 1914; LIV, 74 stran).
Postupně byl misál vydán jako Dobré dílo, a Druhým Střížovým překladem byl Misál římský. Řád a modlitby oběti Mše svaté vydaný dvakrát: 1937 v Hlučíně.
Deset let před Summorum pontificum papež Benedikt XVI. vydal motu proprio Summorum pontificum, v němž se uvádí, že misál, který „sv. Jan XXIII. vydal v r. 1962, nebyl nikdy zrušen“.
Právní rámec liturgického práva a význam promulgačního aktu
Procesu vyhlašování (promulgace) a rušení liturgických knih se věnuje část článku kanadského kanonisty Chada Glendinninga. Článek vyšel anglicky pod názvem „Was the 1962 Missale Romanum Abrogated? A Canonical Analysis in Light of Summorum Pontificum“ v odborném časopise Worship (2011).
Liturgické knihy poskytují texty a rituály pro vlastní slavení a zároveň prameny liturgického práva, zahrnující rubriky (obvykle červeně vytištěné) a praenotanda, která zahrnují úvod do liturgického obřadu.
Církevní právo, včetně liturgického práva, je nastoleno a vymahatelné vyhlášením (promulgací). Promulgace se děje prostřednictvím oficiálního věstníku Svatého stolce, Acta Apostolicae Sedis, nebo jinak podle zvláštních ustanovení.
Kodex kanonického práva z roku 1983 stanovuje, že všeobecné církevní zákony nabývají účinnosti po odkladném období (vacatio) tří měsíců, pokud zákon nestanoví jinak.
Promulgace liturgických knih a jejich dopady
Promulgační dekret je aktem Kongregace pro bohoslužbu a svátosti; dekrety jsou zahrnuty jako předmluva k samotnému obřadu, případně publikovány v Acta Apostolicae Sedis nebo Notitiae.
Ako se říká v textu, promulgace liturgické knihy obvykle činí obřad normativním a užívaným na úkor předchozích vydání. Rubriky a praenotanda se tedy stávají právně závaznými součástmi nového editio typica.
Pozdější zákony mohou rušit či upravovat dřívější zákony buď explicitně, nebo implicitně, když se nová úprava plně nově uspořádá pojem obřadu či subjektu.
Praktické ukázky a klíčové souvislosti rušení a nahrazování
Explicitní zrušení se projevuje jasným uvedením, že dřívější ustanovení je nahrazeno Novakým. Příkladem je dekret, jenž promulgoval upravené Caeremoniale Episcoporum explicitně uvádějící nahrazení předchozí edice.
Implicitní zrušení bývá indikováno formulací typu „všechny předchozí úpravy, které jsou s tímto v rozporu, ztrácejí platnost“. Tento způsob bývá používán Svatým stolcem k zajištění účinnosti nových norem bez explicitního výslovného zrušení.
Další princip: pozdější zákon ruší či upravuje dřívější zákon, pokud kompletně nově uspořádává subjekt, na nějž se dřívější zákon vztahuje. Například normy regulující manželství, kde je jedna strana katolická a druhá nekatolická, mohou vést k úplnému přepracování dřívějších ustanovení v novém kodexu.
Někdy mohou být změny obtížné implementovat; fakt, zda vedou k zrušení, zůstává též předmětem diskuse.
Konkrétní fáze reformy Missale Romanum
Fáze první reformy (1965-1969) zahrnovala tři klíčové změny v editio typica Římského misálu 1962: Ordo Missae, Ritus servandus in celebratione Missae et De defectibus in celebratione Missae occurentius; další část zůstala nezměněná.
Ve druhé fázi (1969) byla zveřejněna Všeobecná pravidla k římskému misálu (General Instructions), Ordo Missae, různé preface a čtyři eucharistické modlitby. Datum uvedení nového misálu bylo 30. listopadu 1969 - první neděle adventní.
Spromulgování Všeobecných pokynů explicitně zrušilo Rubricae generales, Ritus servandus in celebratione et concelebratione Missae a De defectibus in celebratione Missae occurentibus, tedy všechny úvodní stránky editio typica z roku 1962.
Apoštolská konstituce Missale Romanum Pavla VI. končí výrokem o trvalé účinnosti ustanovení. Došlo k jasnému prohlášení, že promulgované změny byly součástí nového Missale Romanum s účinností od 30. listopadu.
V souvislosti s přechodem k novému misálu vznikly i specifické postupy pro výklad a aplikaci dřívějších norem v regionálních kontextech (Quo primum, Ecclesia Dei atd.).
Diskuse a pohled na tradici
Tradicionalisté často zdůrazňují myšlenku, že Pius V. vytvořil „věčný indult“ a kanonizoval tridentskou mši; Pavel VI. tyto názory vyvrátil jasně - v dotčeném kontextu se tvrdí, že nova edice má závaznou povahu a starší formy mohou být používány pouze za specifických podmínek.
Instrukce z roku 1971 stanoví, že slavení mše podle předchozího ritu je možné na základě dovolení ordináře jen pro staré či nemocné kněze s omezením účasti lidu.
V závěru lze říci, že nové Ordo missae nahradilo staré, a to s důrazem na jednotný liturgický řád po Druhém vatikánském koncilu. Sterní interpretace se liší, ale klíčové je, že promulgační akty a následné dekrety umožnily a vyžadovaly změny v liturgických knihách, které se staly normativními po promulgaci a v následných právních textech.
Stručný přehled hlavních pojmů
Rubriky: část liturgických knih s konkrétními návodnými pravidly pro služebníky při slavení liturgie, vytištěné obvykle červeným textem.
Praenotanda: rubrikální úvody a norem, které se mají dodržovat při slavení liturgie.
Editio typica: oficiální vydání liturgické knihy, které má normativní charakter a nahrazuje předchozí vydání.
Promulgace: formální akt publikace, kterým se právo stává známým a účinným.
Vacatio: odkladná doba po vydání zákona, aby se zajistilo praktické použití nové právní úpravy.
V textu jsou uvedeny konkrétní vztahy mezi konciliérskými dokumenty a praxí v liturgickém právu, zejména co se týká změn v Ordo missae a přijetí nových způsobů koncelebrace a přijímání.