Když Jan užívá formulaci: „A Slovo se stalo tělem“ („tělem“ se míní smrtelný člověk), vyjadřuje tím přechod od Staré smlouvy, uzavřené s jedním vyvoleným národem, ke Smlouvě nové, uzavřené se „všemi národy, kmeny, plemeny a jazyky“, která zahrnuje a která se obrací na každé tělo a na každého člověka.
Musíme tuto formulaci brát natolik vážně, abychom uznali, že celé Ježíšovo lidství - jeho mluvení i mlčení, jásot i pláč, hněv, horlivost i únava, ba dokonce omrzelost z toho, že musí pobývat mezi lidmi - je výrazem vnitřního Božího smýšlení, které bylo už ve Staré smlouvě popisováno do značné míry „antropomorfně“.
Musíme uznat, že Boží Slovo opravdu přijímá podobu člověka, abychom je mohli opravdu „vidět, slyšet a dotýkat se ho“.
Přes klín Boží vlastníme čas i prostor a opravdu nekonečné možnosti vztahů.
Cesta míru mezi náboženstvími je možná.
Jejím východiskem musí být Boží způsob nazírání věcí.
Všechna náboženství pronášejí svojí řečí jméno Páně.
Křesťanství má veliký, nesplacený dluh vůči evropské civilizaci.
Evropa dodnes cítí jizvy svého rozdělení.
Klíčové myšlenky a jejich kontext
- Přechod z výhradního vyvoleného lidu k universálnímu společenství národů a jazyků.
- Příbuznost Božího smýšlení s lidským lidstvím prostřednictvím vtělení Slova.
- Důraz na vidění, slyšení a dotek Božího Slova v inkarnaci jako prostředku poznání Boha.
- Možnost a perspektiva míru mezi náboženstvími založená na společném zřetele k Božímu obrazu světa.
- Historický dluh k evropské civilizaci a identifikace jizev rozdělení, které stále ovlivňují současnost.
Dialektika vtělení a antropomorfního popisu Boha
Teologické tvrzení, že Boží Slovo přijímá podobu člověka, umožňuje realismus vztahu člověka k Božímu království a současně vyzývá k zkoumání, jak lidská zkušenost a kulturní kontext ovlivňují chápání poselství Slova.
Etické a společenské důsledky pro dialog mezi náboženstvími
Jestliže všechna náboženství pronášejí jméno Páně, má to za následek i odpovědnostný základ pro respekt a odpovědnost v mezilidském a mezináboženském dialogu.
Historické poznámky o evropské civilizaci
Evropa dodnes cítí jizvy svého rozdělení, což poukazuje na dlouhodobý účinek historických konfliktů a rozporů na současnou kulturní a politickou krajinu.
Možnost míru jako výsledku teologické reflexe
Cesta míru mezi náboženstvími je možná a vyžaduje otevřenost k Božímu způsobu nazírání věcí.
Celé Ježíšovo lidství - v řeči i tichu, v radosti i bolesti - je tedy důkazem vnitřního Božího smýšlení, které bylo popsáno antropomorfně už ve Staré smlouvě a které dnes nachází realizaci v univerzálním lidství.
Poznámka: Text zachovává původní formulaci a strukturu myšlenek s důrazem na kontinuitu mezi Starou a Novou smlouvou a na možnosti míru mezi náboženstvími skrze vtělení a lidské zkušenosti.