Velikonoce jsou spojeny s obdobím lidových tradic a s vítáním jara. Vajíčka, mazanec, beránek a jehněčí neodmyslitelně patří k Velikonočním svátků. Škaredá středa je známá také jako sazometná či svatá středa. Večer se pekly jidášky - sladké pečivo zamotané do smyčky. Zelený čtvrtek získal své přízvisko úplným omylem. Dříve bývalo tradicí jíst především zelené pokrmy, jako je zelí, špenát a hrách. Velký pátek býval obvykle postní a nekonzumovalo se žádné maso. Někteří tuto tradici nedodržovali tak přísně a jedli pokrmy z ryb. Bílá sobota byl čas bohatší hostiny. Pekly se mazance, bochánky a věnce. K obědu se podávala polévka z čerstvých bylinek a jako hlavní chod nádivka a klobásky. Tradičním pečivem jsou tzv. Velikonoční nádivka - nebo také hlavička, sekanice, sekanina a velikonoční snítek. Uvnitř nesmí chybět vajíčka a čerstvá nať z petrželky nebo výhonky mladých kopřiv. Boží hod velikonoční býval dnem pravého hodování - pekly se klasické buchty z kynutého těsta. Tradiční hostina vždy začínala masovým vývarem a poté se podávalo opečené maso - jehněčí, telecí či kůzlečí. Na slavnostním stole nesměl chybět beránek ze sladkého těsta. Velikonoční pondělí je tradičně ve znamení vajíček. Vejce mají symbolizovat plodnost a dříve se jim přisuzovala magická moc. Užijte si námi Velikonoce naplno - od Zeleného čtvrtka až po pondělní vajíčkový salát. Upečte si roládu, uvařte svěží polévku, rozbalte nadílku a nenechte si ujít ani tu nejmilejší klasiku - beránka, nádivku nebo chlebíčky s domácí hrudkou. Velikonoce jsou to svátky jara, kdy se po půstu konečně zase vaří, peče a slaví. Kdy se kuchyně plní vůní čerstvých bylinek, másla, uzeného a prvních jarních výhonků. Ať už slavíte tradičně, nebo si svátky chcete užít po svém, připravili jsme pro vás přehled toho nejlepšího, co během těchto dnů můžete vařit (i zažít). Letos vynechte klasickou špenátovou (zelenou) polévku a zkuste něco trochu jiného - třeba zelené placičky z brokolice a hrášku. Název Zelený čtvrtek nejspíše vznikl v německém prostředí zkomolením výrazů pro lákavý a zelený. Dnes si také můžete dát zelená piva a tradičně se pečou jidáše mazané medem. Na talíři tradičně chybí maso, ale rozhodně ne chuť. Na stůl patří ryba, tentokrát v moderní verzi - kapr s černou čočkou a šalvějovou omáčkou. Lehké, elegantní a nečekaně dobré. Říkáte si, že by se k pokrmu hodila sklenička bílého vína? K Velkému pátku se dříve vázala spousta pověr a děly se o něm divy: mrtví se objevovali mezi živými, otvírala se země a vydávala poklady a lidé se před úsvitem koupali v potoce. Půst končí a do hry se vrací pořádná velikonoční nádivka. Ta naše je ve slaninovém kabátku a plná voňavých bylinek, uzeného masa a pečiva. Peče se ve formě na biskupský chlebíček a voní tak, že se z kuchyně nebude chtít nikdo ani hnout. Na Bílou sobotu se kdysi zametalo novými košťaty, dívky se omývaly rosou, aby byly krásné, a zadělávalo se na mazance a koláče. Neděli zahajuje kuřecí vývar s chřestem a nadýchaným svítkem. Jako hlavní chod přichází na stůl trojctihodná roláda, brambory plné bylinek a svěží salátek z ředkviček a hráškových výhonků. Nechybí ani dezert v podobě jemného tvarohového krému. Sbíhají se vám sliny? O Velké neděli čili Božím hodu velikonočním se světí beránek, mazanec, víno a vejce. Jí se božíhodový oběd. Kdysi se společně konzumovalo vejce vařené na Velký pátek. Koledníci přicházejí a vy máte vše připraveno - sladkého tvarohového beránka, jednoduché chlebíčky s domácí hrudkou i dekorace z kraslic. A večer? Čeká na vás vajíčkový salát s kuřetem nebo pomazánka z nadílky. Pondělní velikonoční zvyky nemají už od prvního pohledu nic společného s křesťanstvím. Velikonoce nejsou jen o vajíčkách a pomlázkách. Jsou o návratu jara, dobrém jídle a voňavé kuchyni. Uložte si náš přehled - příští rok se vám určitě bude hodit taky. A letos? Bílá sobota získala svůj název od bílého roucha novokřtěnců. Končí přísný velkopáteční půst, celá domácnost se chystá na hlavní oslavu, Hod Boží velikonoční. Čistě vymetené a vybílené stavení zaplní vůně čerstvě upečených mazanců, beránků a hlavičky. Ale co uvařit tento den k obědu? Při všem shonu a pečení dráždí chuťové buňky vůně chystaných dobrot. Při nedostatku času vyvstává otázka, čím nakrmit rodinu. Chceme-li ještě držet půst (pro křesťany trvá až do slavnosti Vzkříšení), vybíráme z bezmasých jídel, polévek i např. sýrových jídel. Z polévek vybereme třeba krémovou zeleninovou, například celerovou. Z hlavních jídel nás obvykle nejdříve napadnou rychlé bezmasé pokrmy z brambor, těstovin, sýrů. Těstoviny s některou oblíbenou sýrovou omáčkou má rád asi každý. Ochutíme a oživíme ji čerstvou pažitkou nebo medvědím česnekem. Ti, kdo sobotní půst nedrží, mají snadnou volbu. Čas Velikonoc je spojený s různými tradicemi a je oblíbený nejenom pro pomlázku, ale také pro velikonoční hody. Pokrmy, které se jídávaly o tzv. Svatém týdnu, tedy od Škaredé středy až do Velikonočního pondělí, jsou spojené s různými pověrami. Chcete si osvěžit zvyky našich předků? Svatý týden začíná, jak již název napovídá, týden před Božím hodem velikonočním, a sice Květnou nedělí. Dnes ale za první významný den tohoto období většinou chápeme Škaredou středu. Tu můžete znát ještě pod názvy Sazometná nebo Smetná. Souvisí s vymetáním sazí z komínů, protože v tento den probíhal v domácnostech pořádný úklid. Jak uvádí Adolf Adam v publikaci Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe, kromě toho, že měl vyhnat zlé duchy, byla to také příležitost k jarnímu gruntování a smýčení. Označení Škaredá souvisí s Biblí. Podle ní totiž v tento den Jidáš zradil Krista. Lidové pořekadlo pak praví, že kdo se bude v tento den mračit, bude se mračit i po celý následující rok. Zcela do toho zapadá i jídlo. V ten den totiž hospodyně tradičně připravovaly všelijaké placky, které ovšem měly vypadat škaredě. Na Zelený čtvrtek hospodyně pekly jidáše, pečivo z kynutého těsta. Měly připomínat Jidáše, který zradil Krista, lépe řečeno provaz, na němž se Jidáš z pocitu viny oběsil. V tento den se podle lidové tradice mají jíst „zelené“ pokrmy. Na stole se tak tradičně vždy objevovala jídla z luštěnin, ale také třeba kopřivová polévka. Pro křesťany je Velký pátek dnem ukřižování Ježíše Krista. V tento smuteční den se věřící oddávali modlitbám, smutku a rozjímání. Byl to také den, kdy se dodržoval půst. Podávala se pouze bezmasá jídla, nejčastěji to byla polévka, do které hospodyně dala vše, co doma našla. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe uvádí, že v některých domácnostech se pak na stole objevovaly ryby. Tento den znamenal pořádnou změnu, tedy zejména, pokud jde o jídlo. V křesťanské tradici totiž Bílou sobotou končí čtyřicetidenní půst! Na stole se tak objevovala velikonoční nádivka, ve které obvykle nechybělo uzené maso, vejce a zelené bylinky. Dříve to bývaly především nasekané mladé kopřivy, dnes hospodyňky zachovávají alespoň zelenou barvu a v nádivce se objevuje hlavně pažitka nebo petržel. Boží hod velikonoční byl dnem, kdy Ježíš vstal z mrtvých. K oslavě této události se tak stůl musel prohýbat pod dobrotami. K obědu se podával vývar z masa, který následovala pečínka. Tradiční je jehněčí nebo kůzlečí, které bývá v tomto čase nejlepší. Tento den patří vajíčkům, která symbolizují nový život a znovuzrození. O Velikonočním pondělí se tak vejce připravují na mnoho způsobů, od těch míchaných přes vajíčkové saláty až po plněná vejce nebo různé pomazánky. Víte, co je kočičí tanec nebo šumajstr? A co se jedlo tradičně na Zelený čtvrtek? Naši předci měli na toto období přesně stanovená tradiční jídla. Po čtyřicetidenním půstu vrcholily přípravy na Velikonoce. V tento den by mělo jídlo vypadat nepovedeně nebo nevzhledně. Dle tradice byl tento den ve znamení jarní zeleně (mladé kopřivy, petrželky - např. do rizota), zelené zeleniny (zelí, špenát) a luštěnin. Jídla z těchto potravin měly lidem zaručit zdraví po celý rok. Také se pekly různé preclíky a placky, které se přikusovaly k jarním polévkám. Byl obvykle postní jako připomínka smrti Ježíše Krista. V některých krajích se dodržoval půst velmi přísně a mohl se narušit pouze jídlem z ryb. Pokud na rybu nebyly peníze, peklo se bramborové těsto ve tvaru ryby. V tento den hospodyně pekly věnce, bochánky, mazance (můžete použít kváskové těsto jako na beránka), jidáše (kynuté sladké houstičky sypané mandlemi podávané polité medem) a velikonočního beránka. Vše se chystalo na Boží hod velikonoční. Muži a chlapci pletli pomlázky a děvčata zdobila vajíčka. Ze soboty na neděli došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tato noc byla označována za „velkou“, odtud vznikl název Velikonoce. Pojmenování soboty vychází z bílého roucha novokřtěnců, kteří byli již ve středověku, v tento den v rámci noční bohoslužby křtěni a přijati do církevního společenství. A proč se křtí právě o Velikonocích? Protože velikonoční noc je „matkou všech nocí“. Právě tam si křesťané připomínají onen zásadní okamžik přechodu mezi smrtí a životem, právě proto se v tuto noc také křtí katechumeny, tedy žadatele o křest. Křest je totiž vyjádřením přechodu mezi smrtí a životem. Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, zásadně se neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných.V liturgických obřadech Bílé soboty dochází i ke svěcení přírodních symbolů. Světí se oheň a křestní voda pro další celoroční liturgické účely. Od nového ohně kněz zapaluje velikonoční svíci, paškál, která symbolizuje vzkříšeného Krista (lumen Christi). Místy se v kostelech v tento den pálí ratolesti z Květné neděle, z nichž se získává svatý popel, používaný při obřadech Popeleční středy v roce následujícím. K novému ohni, který kněz zažíhal venku před kostelem nebo na hřbitově starobylým způsobem - křesání krystalu nebo křemene - jak je popsáno v pražském rituálu z roku 1496 se připojil lidový obyčej pálení jidáše, Jidášovo dřevo. Když dříví z hranice dohořívalo, brali si přítomní hospodáři nebo jejich synové uhlíky a opálené úlomky z prutů a hůlek.V dřívějších dobách hospodyně doma uhasila oheň, vzala si polínko, které přiložila před kostelem na hraničku spolu s ostatními a když kněz oheň posvětil, vracela se domů s rozžhaveným kouskem dřeva, kterým zažehla oheň nový. Vyhaslé oharky nosívaly také na pole, rozdrtily je a sypaly na louky a pastviny, aby byla dobrá úroda, přidávaly je do pšenice, aby byla zdravá. Na Valašsku se v kostele světilo lískové dřevo, z něhož se pak nařezaly křížky a ty se nastrkaly v neděli nebo pondělí na poli do mladého osení, aby bylo chráněno od blesku a krupobití. V domech často byly vyzdobená okna, v nich nejčastěji byly připraveny svíčky, aby se rozhořely při večerních bohoslužbách. Tu a tam se objevovali i svátečně ustrojení členové různých spolků, hasiči v lesknoucích se přilbách, hudebníci s vyleštěnými nástroji. U kostela bývalo plno drobotiny. Nadešel dlouho očekávaný a nejdůležitější večer celých Velikonoc, mše připomínající vzkříšení Ježíše Krista. Počaly vyzvánět zvony, které se symbolicky navrátily z Říma, rozezvučily se vznešené tóny varhan a kněz slavnostně oznamoval: „Vstalť jest této chvíle . . .“ Lidé se vyhrnuli z kostela a seřadili se před kostelem do průvodu. Spolky, staré cechovní korouhve, hudba, do níž se mísil slabý cinkot zvonků ministrantů, družičky, nábožný zpěv věřících, vůně kadidla. To vše patřilo k slavnému průvodu Vzkříšení. Na Bílou sobotu se nejčastěji barvila vajíčka v jižních Čechách. Na červená vajíčka se v kupeckých krámech kupovaly třísky pod jménem "červené dřevo", jež se vařilo a v něm se vařila i vajíčka.
