2 Korintským dopisem Pavel ukazuje, že naše dopisy jsemom nepsány inkoustem, ale Duchem v srdci; že jsme listy Kristovy napsané na srdci a že skutečná změna se děje uvnitř, skrze Duch Boží, nikoli pouze skrze vnější dodržování pravidel.
V šestém a sedmém verši Pavlova obrazu se objevuje myšlenka, že naše schopnosti pocházejí z Boha a že vše, co děláme, je dílem Ducha Božího; to znamená, že uzdravení a zázraky nejsou výsledkem lidské pýchy, ale sklonění se před Ježíšem a Božím Slovem, díky čemuž se slabé věci stanou mocnými skrze Boží moc.
Starý zákon slouží jako stín Slávy, která má být naplněna v Nové smlouvě; závoj, který se odnímá v Kristu, umožňuje pochopit skutečnou realitu Božího Království a odvrátit se od zákonické litery směrem k životu v Duchu.
V našem růstu do Jeho obrazu jde o postupné proměňování skrze obnovu mysli; duše je bránou mezi duchem a fyzickým světem a čím více se naše myšlení obnovuje Slovem, tím více se projevuje Boží charakter na venek.
Co znamená být znovuzrozený a žít svatost v praxi
Podle textu je naše duchovní realita okamžitá po znovuzrození; Duch Boží ve vás je to, co vás činí svatými; svatost však má své vyjádření v každodenním životě, od myšlenek až po skutky a vzhled, a to vytváří rovnováhu mezi pozicí a praxí.
Je důležité zapomenout minulost a žít v novotě života, protože Bůh ji zapomněl; lidé s minulostí často mluví o tom, kdo jste bývali, a tak brání plnému vyjádření vašeho současného já v Kristu.
Podle Pavla v Listech Skutků a Románu je svatost spojena s volbou a praxí; jak se učíte a žijete svatě, odstraňuje se rozdíl mezi tím, kdo jste v Bohu, a tím, jak vypadáte navenek; svoboda od hříchu je výsledkem tohoto procesu.
Věřit znamená vstoupit do postavení, kde člověk v Kristu žije bez strachu a chápe, že Bůh chce, abychom žili z Jeho síly a Slova; to vyústí v živé svědectví o tom, kdo jsme v Kristu a co On v nás dělá.
Na osobní rovině se uvádí, že člověk, který se skutečně znovuzrodí, projeví změnu chování - uzdravení, zázraky a svědectví, ačkoliv ne vždy u všech jedinců nastává okamžitá radikální proměna; často jde o postupný proces, který přerůstá v plné zjevení Boží moci a přítomnosti.
Vliv Curry Blake a jeho výklad na téma uzdravení a víry
Curry Blake vyučuje, že nemoc má démonický původ a že křesťané mají promlouvat k stvoření a vyhlašovat Boží moc, ne modlit se k Bohu za uzdravení; jeho výklad spadá do Hnutí Víry a vyvolává diskusi o tom, zda je možné mít skutečné uzdravení skrze víru a Jméno Ježíšovo.
Na základě jeho biografie a svědectví zranění a uzdravení, popsaného v jeho příběhu z dětství a následné službě, je propagována víra v to, že Boží moc se projevuje prostřednictvím lidské víry a důvěry ve jméno Ježíše, a že tato moc byla k dispozici skrze službu DHT a pokračující misii apostolské církve.
Diskuze o tom, zda uzdravování je dáno jednotlivci svým vlastním dílem, nebo je to dar Ducha Svatého pro různé situace, zůstává otevřená; kritici upozorňují na to, že nikdo nemá monopol na uzdravování a že dar uzdravování nemusí být plošně aplikovatelný na každého.
V textech se objevuje výklad, že křesťané by neměli využívat předměty či rituály k „vnášení“ Boží moci, a že spíše stojí za to stavět na víře v Jméno Ježíše, které reprezentuje veškeré skutky Ježíše a smíření s Bohem.
Praktické rady pro věřící zahrnují vyhýbání se minulosti, hledání společenství s lidmi, kteří sdílejí zaměření na identitu v Kristu, a rozvíjení života praxí svatosti skrze Staré i Nové smlouvy, s důrazem na duchovní skutečnosti nad pouhou litera.
Nad rámec výkladu je uvedeno, že všichni křesťané by měli mít služební povolání (ministry) a že evangelium má být sdíleno žitou vírou a láskou, nikoli jen slovy; skutečné svědectví vyžaduje aktivní zapojení do života v Duchu a v komunitě věřících.
Bezpečné poznámky k vyhledáváním a poznání
Je důležité rozlišovat mezi rituály a duchovní realitou, mezi tím, co Bůh učinil, a tím, jak žijeme to v praxi; uvědomění si Boží přítomnosti mezi námi vede k pokoře, službě a vytrvalému hledání spravedlnosti.
V textu se setkáváme s výzvou k růstu ve víře, která zahrnuje změnu myšlení, posílení vnitřní identity a proměnu vnějšího života podle Slova; to je proces, který vede k natáhnutí ducha, duše a těla k jednotě v Kristu.
Podobně jako v Jakubově popisu zrcadla, když čteme Slovo a podle něj žijeme, odrážíme Pána slávu; tedy kdo jsme v Kristu, postupně odhaluje náš zevně vypadající život jako obraz Kristův.
V závěru se ukazuje, že výpověď o svatosti a posvěcení se dotýká nejen teologických tezí, ale i každodenního života jednotlivce, který má činit pokání a žít svatě v každodenní realitě světa, a to skrze Ducha Božího, který působí ve vás.
