Římskokatolický farní kostel svaté Anny ve Verneřicích je barokní a rokoková sakrální stavba stojící v obci na náměstí. Od 3. První kostel sv. Anny ve Verneřicích je uváděn již v roce 1384 jako farní. Po povýšení Verneřic v roce 1497 na městečko byl kostel v letech 1563 - 1565 zásadně rozšířen v gothicko-renesančním slohu stavebníkem Oldřichem Dubanským z Duban. Napočátku 17. století byl kostel zvětšen o dřevěnou přístavbu, která byla pro zchátralost v roce 1709 stržena a žatecký stavitel Anton Loschy postavil v letech 1709 - 1713 novou kostelní loď v barokním slohu. Kostel spolu s městečkem dvakrát vyhořel: 19. 5. 1743 a 28. 5. 1774, poté byl v roce 1776 obnoven.
Kostel se jako jediný vyhnul plošné demolici kostelů na Verneřicku v 70. letech 20. století. Nesmyslným jednáním bývalého Okresního národního výboru v Děčíně bylo zboření kostelů v Merbolticích, Rychnově, Valkeřicích a na Gottesbergu u Verneřic a také vzdálenějším Huntířově a Nové Olešce. Národní památkový ústav v Ústí nad Labem se nesetkává pouze s pozitivními příklady památkových obnov, ale někdy také se stavebními úpravami, které nemají s památkovou péčí či ochranou nic společného.
Nejsmutnější jsou pak ty případy, kdy k této skutečnosti dojde na objektu, u kterého to je neočekávané a v konečném výsledku zcela nesmyslné. Jedním z takových případů je kostel sv. Anny ve Verneřicích s jeho novým zasklením. Záměrem vlastníka (ŘK farnost) bylo vyměnit všechna okna v kostela za nová, která budou zasklena šestihrany do olova. S tím NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem nesouhlasil, poukazoval na barokní původ současných oken. Profilace verneřických oken s plasticky předstupujícím prutem dělícího kříže křídel se totiž běžně vyskytovala od konce 17. století do 80. let 18. století.
Pro ověření, jak jsou okenní výplně kostela skutečně historicky hodnotné, byl proveden v roce 2015 odborný průzkum, který jednoznačně potvrdil, že velká část výplní je barokní, konkrétně z poslední čtvrtiny 18. století. Tato okna nikdy nebyla zasklena šestihrany, ale skleněnými čtyřhrannými tabulkami z foukaného skla. Vlastníkem prosazované šestihrany byly dochovány jen na jediném kusu okna, situovaném v druhotné poloze mimo okenní otvor.
O nepůvodnosti řešení svědčí i to, že tyto dochované šestihrany byly z novodobého řezaného strukturovaného skla. Konečně roku 2018 investor souhlasil s opravou technicky způsobilých oken a nikoliv s jejich plošnou výměnou. Na zasklení šestihrany však trval a správní orgán památkové péče (MěÚ Děčín) s ním i přes odmítnutí NPÚ souhlasil. Na kostele se tak nyní vyskytuje zcela ahistorické a nevkusné řešení - okna barokní profilace členěná dřevěnými příčlemi nejsou zasklena skleněnými tabulkami, ale šestihrany do olověné sítě.
Tyto šestihrany zároveň zcela nekorespondují s tvarem a členěním dřevěných oken. Příběh je o to smutnější, že k němu vedly osobní estetické zájmy investora a nekompetentnost správního orgánu památkové péče, bez respektu k historii nebo architektuře kostela. Kostel sv. Anny ve Verneřicích je zmiňován jako farní již roku 1352, kdy je uveden v registrech papežských desátků.
Patřil do litoměřického arcijáhenství a lipského děkanátu. Vznik kostela je však pravděpodobný už dříve, ves (pozdější městečko) a zřejmě nedlouho po ní i farní kostel vznikly pravděpodobně v pozdní fázi kolonizace po roce 1250. Pro danou dobu jsou typická ženská zasvěcení, což dokládají i kostely dalších vsí dané oblasti, u kterých je předpokládána stejná doba vzniku (Merboltice - sv. Kateřina, Valkeřice - sv. Barbora, Zubrnice - sv. Přestavbou, resp. stavební úpravou, prošel kostel v 16. století, a to roku (či lépe okolo roku) 1565, o čemž by svědčila datace 1565 vyrytá v překladu pískovcového ostění okénka v přízemí spojovacího krčku mezi presbytářem a ke kostelu přináležející hranolovou věží.
Kostel společně s městečkem dvakrát vyhořel v průběhu 18. století. Poprvé tomu bylo roku 1709, podruhé roku 1774. Po obou požářích byl kostel obnoven. První z popožárových obnov proběhla mezi lety 1710 - 1711. Tomu odpovídá i vročení v segmentovém nástavci štítu západního průčelí kostela - 1711. Druhá, pozdně barokní, popožárová oprava byla realizována mezi lety 1774 - 1776 (1776 je rokem dokončení obnovy). K pozdně barokní obnově kostela se dochovala původní plánová dokumentace od žateckého stavitele Antona Loschy.
Jméno výše zmíněného zednického políra je mj. spojeno s vyúčtováním za rok 1772 (a 1774) nové výstavby vyhořelého děkanského kostela Nanebevzetí P. Kostel sv. Anny ve Verneřicích je urbanistickou dominantou intravilánu, resp. historického jádra městečka.
Jedná se o zděnou trojlodní stavbu, orientovanou ve směru východ - západ, s presbytářem na východní straně (což je dáno středověkým původem stavby). Kostel je trojlodní, obě boční lodě jsou užší a nižší, s pultovými střechami nízkého sklonu. Severní boční loď má na západní straně valbu, východní strana střecha dojíždí k věži. Západní valbu kryjí pálené bobrovky v šupinové skladbě, nároží hřebenáče; střecha jižní boční lodě je kryta obdobně. Červeně natřený Alukryt kryje i východní valbu.
Mohutná střední loď je na vstupním západním průčelí zvýrazněna segmentově ukončeným křídlovým štítem, opatřeným uprostřed nikou se sochou sv. Josefa a v segmentovém nástavci vročením 1711. Na východě na hlavní loď navazuje pětiboký presbytář s vnějšími odstupněnými opěrnými pilíři. Střední loď i presbytář jsou zastřešeny sedlovou střechou, ukončenou nad presbytářem trojbokou valbou.
Sklon střechy nad lodí činí cca 45°, v nížní úrovni je zlomen ve výztužích. Hřeben a nároží kryjí pálené hřebenáče kladené do malty. K severní straně presbytáře se přimyká krátký spojovací krček - v přízemí s kaplí, nad ní oratoř - a k němu pak hranolová věž, ukončená cibulovitou bání s lucernou, na níž je nasazen dvouramenný kříž. Krček je zastřešen sedlovou stříškou s hřebenem orientovaným ve směru sever - jih. Krytinou je pálená bobrovka v korunové skladbě.
Do koutu mezi jižní boční lodí a presbytářem je vsazena nízká přístavba sakristie, ukončená pultovou střechou se sklonem k jihu. Střechu sakristie kryje červeně natřený Alukryt. Krov nad hlavní lodí a presbytářem kostela v roce 2023 realizovala Římskokatolická farnost Verneřice projekt podpořený z Programu rozvoje venkova, v rámci výzvy č. Předmětem projektu bylo restaurování hlavního oltáře sv. Anny, který je součástí stavby kostela.
Kostel sv. Anny ve Verneřicích se již několikátým rokem opravuje a v roce 2025 se plánuje jeho svěcení. V červenci 2024 o svatoannenské pouti uspořádá farnost Verneřice společně s městem společnou akci, jejímž obsahem bude informování o realizaci a poskytnuté podpoře na záchranu hl. Verneřice se poprvé připomínají jako farní ves v polovině 14. století. Roku 1384 je jmenovitě uváděn kostel svaté Anny.
Z původní stavby se dochovaly snad obvodové zdi presbytáře a spodní část věže. Dochovaný svorník klenby v presbytáři datuje její vložení do roku 1484. Po povýšení Verneřic na město byl kostel zásadně rozšířen v goticko-renesančním slohu (zřejmě 1565), další úpravy následovaly po požárech v letech 1709 a 1774. Po roce 1945 pustl, jako jediný v širokém okolí byl počátkem 70. let opraven (1973), byly sem přemístěny části zařízení z demolovaných kosttolů v Merbolticích, Valkeřicích a z poutního kostela nad městem.
V současné době prochází kostel rozsáhlou rekonstrukcí. Merboltice, zvonice při bývalém kostele sv. Malá Veleň - Jedlka, kostel sv. Horní Habartice, kostel sv. Velká Bukovina - Malá Bukovina, kostel sv. Markvartice, kostel sv. Děčín-Rozbělesy, kostel sv. Česká Kamenice - Kerhartice, kostel sv. Děčín, kostel sv.
Historické vrstvy a architektonické proměny
Historie kostela je poznamenána dvěma velkými požáry a následnými obnovami, které určily jeho vizuální i konstrukční charakteristiky. Původní goticko-renesanční rozšíření z 16. století bylo nahrazeno pozdně barokní podobou po největších opravách v 18. století.
Vnější a vnitřní prvky ukazují na složitou kontinuitu stavebních slohů: původní trojlodní dispozice s přesahem do baroka a rokokových detailů, přičemž některé moderní zásahy působí kontrastně k historickým tvarům.
Odborné průzkumy dokládají historickou hodnotu oken a zařízení kostela, které nebyly v době modernizací vždy respektovány, což vyvolává diskuse o vhodnosti zásahů do autentických prvků.
Současná podoba a budoucí plán svěcení
V současnosti probíhají rozsáhlé rekonstrukce a restaurátorské práce, které směřují k restaurování hlavního oltáře sv. Anny a k plánovanému svěcení v roce 2025. Farnost spolu s městem pravidelně informují o průběhu prací a o podpoře na záchranu kostela.