Proslulá soška malého Ježíška prý přináší zázraky a vyslyšení poutníků a je jako věčný symbol nevinnosti a čistoty uctívána katolíky po celém světě. Do Prahy se dostala ze Španělska v 17. století a představuje dítě Krista ve věku 4-5 let. Šatník sošky čítá okolo tří set oděvů, většina šatů jsou dary z vděčnosti, a některé z nich lze vidět ve volně přístupném muzeu. Červená barva symbolizuje krev a oheň pro Svatý týden a Svatodušní svátky, zatímco zelená barva je barvou liturgického mezidobí, období mimo svátky. Zelené šaty Pražského Jezulátka tedy nesou hluboký liturgický význam a odrážejí kontinuitu církevních slavností i duchovní symboliku.
Historie a původ Pražského Jezulátka
Soška pochází ze Španělska, kde byla pravděpodobně zhotovena ve druhé polovině 16. století. Sošku Jezulátka přivezla ze Španělska vévodkyně Marie Manriquez de Lara, která se roku 1556 vdala za pana Vratislava z Pernštejna, a předala ji jako svatební dar své dceři Polyxeně z Lobkovic. Pražské Jezulátko přijímá denně návštěvníky z desítek zemí světa a lidé sem míří s prosbami o uzdravení, mír či zázraky, či s očekáváním narození dítěte. Hlavní význam šatků zdůrazňuje jejich královský oděv a liturgické barvy, které určují období církevního roku. Řádové sestry karmelitky Jezulátko oblékají do různých rouch, čímž připomínají mateřské oblékání dítěte a lidské nitro.
Co znamenají zelené šaty v liturgii
Zelená barva je barvou liturgického mezidobí, kterou používají sestry karmelitky při oblékání Jezulátka v období mezi svátostmi a významnými slavnostmi mimo Vánoce a Svátek svatého týdne. Zelené šaty symbolizují naději, připomínají zelené osení a slib bohaté úrody, tedy naději na přežití a hojnost. Malba šatů je do smaltu vpálena při 700°C a povrch je lesklý; na zadní straně je latinský nápis “Benedic nos!” (Žehnej nám).
Materiál, výroba a doprovodné prvky šatů
Vosková soška je potažena voskem a pod voskem prosvítá plátno; tvoří ji dřevěná konstrukce s povrchem modelovaným z barevného vosku. Představuje dítě Krista a má zvláštní výraz tváře a kudrnatých vlasů, které mají původně tmavé zbarvení. Šatník originální sošky zahrnuje asi 300 oděvů; některé šaty jsou uloženy v muzeu a další putují po světě. Originální šatičky pro Pražské Jezulátko vznikají v malé dílně výtvarnice Markéty Melenovské, která již 17 let navrhuje šatičky a vytvořila jich asi 200 kusů.
Role Markéty Zelené a její dcery v tvorbě šatů
Marie Zelená spolu se svou dcerou Martinou navrhují a šijí šaty pro Pražské Jezulátko, přičemž jejich tvorbu charakterizuje spojení šperků, lipových listů a symboliky české státnosti. Do jednotlivých lístků lip přidávají čtyřlístek se symboly-kříž, mír, ochrana, láska-a volí latinské a české motivy, které podtrhují duchovní rozměr oblečení. Pro projekty Marii Zelené je klíčové propojení moderního liturgického oděvu s tradiční církevní symbolikou a s individuálním příběhem každé ženy, která šaty nosí nebo nosila.
Jaké šaty lze vidět a kde
V kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně se během určitého období mohou návštěvníci podívat na šaty, které jí věnovala Marie Terezie, a na šaty z exotických zemí. Některé šaty putují po světě spolu s kopiemi sošky; najdeme je v kladenském kostele, Mexiku, USA, na Filipínách či v Austrálii. Samostatně lze sledovat, jak se šatník mění v závislosti na liturgických obdobích a slavnostech-bílá pro Velikonoce a svátky Panny Marie, červená pro Svatodušní svátky, fialová pro období postní a adventu a zelená pro mezidobí.
Současné projekty a dopady na veřejnost
Šaty pro Pražské Jezulátko nyní navrhuje i další známá návrhářka Marie Zelená, která ve spolupráci se svou dcerou vytváří liturgické oblečení pro kněze, jáhny a ministranty a zároveň pracuje na výjimečných šatech pro Jezulátko. Životní motto a slogany, jako "Šaty, které mají duši", odrážejí jejich snahu propojit módu s duchovním životem a domácí kulturou. Dárkové balení šitou originální šatů zahrnuje certifikát originality v osmi jazycích, včetně češtiny. Pražské Jezulátko a jeho šaty se staly symbolem naděje a víry pro poutníky z celého světa, kteří k němu vzhlíží a často si odnášejí kopie sošky do svých kostelů.
Liturgické barevné cykly a jejich významy
Barvy liturgických období mají bohatý historický kontext. Bílá symbolizuje světlo a Krista, který je světlem světa, a používá se při svátostech radosti, např. u pohřbu dětí, u svátků Panny Marie, andělů a dalších světců. Žlutá vyjadřuje slavnostnost a důstojnost. Fialová značí půst a kajícnost. Červená vyjadřuje oheň, krev a utrpení; zelená představuje naději a hojnost. Růžová je spojována s radostí na III. adventní neděli a IV. adventní neděli. Mimo tyto období může být Jezulátko oblečené i bez oděvu, když to liturgickým způsobem vyžaduje.
Do popelečných střídky se mění liturgická barva i oblečení Jezulátka, a to podle slavností a období. Příběh Pražského Jezulátka spojuje historickou migraci z Španělska, bohatou tradici oděvů a hlubokou víru, která se odráží v každém novém kroji. Kromě samotného skvostného oděvu Jezulátko reprezentuje český duchovní i kulturní dědictví a jeho šaty vyprávějí příběh o vztahu lidí k světci i k jejich zemi.