Dominikáni Tomáš Akvinský: učitel víry a rozumu

Dnes, 28. ledna, si církev připomíná svatého Tomáše Akvinského - jednoho z největších myslitelů křesťanské tradice, autora Teologické sumy a patrona studentů. Jeho život a dílo představují most mezi vírou a rozumem, mezi teologií a filosofií, a jeho odkaz zůstává živý i dnes.

Životní kořeny a vstup do řádu

Narodil se v roce 1225 v Roccasecce u Neapole. Narodil se kolem roku 1225 jako syn hraběte Landolfa. Byl vychováván v montecassinském klášteře a později dán na vysokou školu do Neapole. Rodiče jeho rozhodli, že bude mít jednoho syna opatem slavného kláštera, a proto už v pěti letech byl Tomáš poslán do kláštera. Jako jedenáctiletý byl považován za schopného studia na vysoké škole a ve svém mládí strávil období na univerzitě v Neapoli při studiu filosofie.

Navzdory rodinnému odporu vstoupil Tomáš do dominikánského řádu, což rodině způsobilo velké trápení. Jeho rodní bratři Landulf a Rinaldo s četou vojáků jej zajali za Sienou a poslali do Roccasecca, kde ho čekala matka a sestry. Snažili se ho přimět opustit řeholní sliby různými prostředky, bili ho a roztrhali mu řeholní oděv, dokonce použili prodejnou dívku, aby ho sváděla. Tomáš se však ve vězení učil nazpaměť Písmu sv., studoval Aristotela a Lombarda a nakonec uprchl se sestrami, které ho přemluvily k řeholnímu životu.

Poté odcestoval do Kolína nad Rýnem, kde byl žákem Alberta Velikého, který mu poskytl základ pro jeho teologickou a filologickou práci. Albertem byl navržen pro pařížskou univerzitu, kde Tomáš působil jako profesor a později doktor bohosloví. Největším a nejznámějším jeho dílem je Summa Theologica (Summa teologická).

Filozofie, zbožnost a církevní služba

Tomášovy názory na Aristotelovu filozofii vyvolávaly napětí na univerzitě, ale prosazoval se věcnou argumentací a zároveň svou skromností a zbožností. Každou přípravu začínal modlitbou před křížem a jeho nejmilejší místo byla Eucharistie. Odpovědi na otázky hledal v modlitbě, která naplňovala jeho život, a vše konal z lásky k Bohu, zůstávaje vzorným a pokorným řeholníkem bez sobeckých nároků.

V roce 1259 byl jmenován generálním kazatelem v Itálii, což vyžadovalo jeho působení v Neapoli, Orvietu a Viterbu. Na výzvu papeže Urbana IV. se vrátil do Paříže na univerzitu v roce 1268. Po vypuknutí stávky na univerzitě byl opět zavolán do Itálie, aby v Neapoli zřídil ústřední teologické učiliště řádu. Doba intenzivní práce ho však přivedla k vyčerpání, a proto začala jeho nemoc, která vedla k přípravám na smrt.

Summa Theologiae a postavení v teologii

Nejzásadnějším výsledkem Tomášova pobytu bylo dokončení díla Summa Theologiae, v němž systematicky rozebírá otázky víry, Boha a poznání. Jeho dílo představuje syntézu Aristotelovské filozofie s křesťanskou teologií a vyjadřuje pevný postoj, že víra a rozum nejsou v rozporu, ale vzájemně se doplňují. Tomáš kladl důraz na oddělení filozofie a teologie, avšak usiloval o jejich syntézu. V metafyzice i morální teologii vypracoval důležité argumenty pro existenci Boha a pro etiku založenou na rozumu a zjevení.

Disputace, disputace a díla

Tomášova literární tvorba je široká: komentáře k Aristotelovým dílům (Metafyzika, Etika, Fyzika a Druhé analytiky), komentáře k Písmu, disputace a sumy. Prvním dílem byla „Komentář ke knize Sentencí“ (1254-1256). Disputace, které sám sv. Tomáš konal, jsou obsaženy v dokumentaci disputací (Quaestiones disputatae). Napsal „Sumu proti pohanům“ (Summa contra Gentiles, 1259-1264), „Sumu teologickou“ (1265-1273) a mnoho dalších pramenů k filozofii práva, státu a společnosti, řádu a řádovým pravidlům, exegese a apologetických děl.

Jeho dílo prošlo dlouhým otesáním a reorganizací: tomismus byl později oficiální filozofií katolické církve a ovlivnil novotomismus. V 19. století došlo k významné obnově tomistické tradice, která koncem roku 1931 vyžadovala vyučování filozofie a teologie podle Tomáše Akvinského.

Teologická a filozofická poselství

Filozofie sv. Tomáše odděluje pravdy přirozené od pravd nadpřirozených a učí, že rozdíl mezi nimi spočívá v našem rozumu, nikoli v samotné pravdě. Hlavním cílem obou věd - filozofie a teologie - je zkoumání Boha a stvořených věcí. Podle Tomáše je možné lidským rozumem dojít k závěru, že Bůh existuje, stejně tak jako nesmrtelná duše. Filozofie je tedy „vzestupná“, teologie „z písma“ vycházející poznání. Metafyzika je jádrem filozofie Tomáše a slouží jako most k porozumění bytí a Boha.

Tomášova antropologie vychází z představy osoby jako trvalé individualizace ducha spojeného s látkou, což se snoubí s aristotelovskou tradicí a křesťanským pojetím lidské svobody a morálky. Jeho právní a etické myšlení klade důraz na pevný základ mravnosti v rozumu a zjevení a na princip, že zákony mají být ustanovení rozumu.

Odkaz a dědictví pro školství a víru

Tomáš Akvinský zemřel během cesty na sněm v Lyonu v roce 1274. Kanonizován byl v roce 1323 a jeho ostatky byly přeneseny do Saint-Germain v Toulouse, následně do různých chrámů. V roce 1880 byl prohlášen patronem katolických škol. Tomášův odkaz inspiruje studenty, učitele i všechny, kdo hledají pravdu na cestě víry. Svatý Tomáš Akvinský je považovaný za největšího teologa všech dob a za učitele dominikánského řádu i učitele církve, který vypracoval teologický systém založený na Aristotelově filozofii a scholastickou metodou.

Vizuální doprovod pro lepší pochopení

Obrázek znázorňuje noční návštěvu andělů, kteří Tomáše opásali cingulem čistoty. Od té doby Tomáš žádné pokušení proti čistotě neměl a všechny síly věnoval intelektuální práci.

Treťí dílya ukazuje model učence, který hledá pravdu prostřednictvím modlitby, studia a služby Bohu, a současně zůstává pokorným řeholníkem.

Stručné shrnutí časové osy

1. Narození 1225 v Roccasecca u Neapole.
2. Výchova v Monte Cassinu, následně studium v Neapoli.
3. Vstup do dominikánského řádu a únos rodinnými bratry; útěk a další studium v Kolíně nad Rýnem pod Albertem Velikým.
4. Profesor a doktor bohosloví v Paříži; vytvoření Summa Theologiae (1255-1273).
5. Generální kazatel v Itálii; návrat do Paříže a později pobyt v Itálii; nemoc a smrt v roce 1274.
6. Kanonizace v roce 1323; ostatky přeneseny; učitel církve vyhlášen v roce 1567; patronem škol od roku 1880.

V cisterciáckém klášteře Fossanova, kde Tomáš Akvinský zemřel, se slaví památka 7. března, zatímco katolická církev si jeho odkaz připomíná na jiné dny podle místních zvyklostí. Vznik tomistické filozofie, která byla zvláště důležitá pro dominikánský řád, představuje integralitu rozumu a víry a ukazuje, jak lze dosáhnout hlubšího pochopení Boha prostřednictvím studia a modlitby.

tags: #dominikani #tomas #akvinsky