Na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu došlo 13. května 1981 ke čtyřem výstřelům z pistole Browning, kdy atentátník Mehmet Ali Ağca zasáhl papeže Jana Pavla II. do břicha a do ruky, čímž ho vážně zranil a vyžádal si pětihodinovou operaci.
Atentát se odehrál během generální audience a po střelbě se dav rozprasil, zatímco pachatel chtěl uprchnout; v tom mu zabránili svědci a zasáhli ho kolemjdoucí, kteří ho zadrželi až do příjezdu policie.
Jan Pavel II. byl po operaci převeden do Gemelli, kde lékaři bojovali o jeho život a kde papež během zotavování postupně projevoval výraznou odvahu a vůli žít.
Okamžitě po atentátu byla ztotožněna další zranění, protože z pistole byla postižena i další osoba, americká turistka Ann Odreová, a jedna z projektilů zasáhla i Jamajskou turistku Rose Hillovou; čtyři výstřely tedy zasáhly čtyři cíle.
Atentátník Mehmet Ali Ağca byl po zásahu zadržen a později odsouzen na doživotí; v roce 2010 byl propuštěn v rámci milosti udělené papežem Janem Pavlem II., která mu však nebyla umožněna kvůli žádosti Turecka.
Motivy atentátu zůstávají dodnes záhadou a vyvolávají dohady o zapojení různých zpravodajských služeb; některé teorie spojovaly spiknutí s bulharskou tajnou službou a KGB, jiné zmiňovaly Stasi či íránské vlivy, avšak žádná dohoda nebyla jednoznačně potvrzena.
Jan Pavel II. později vyjádřil odpuštění vůči atentátníkovi a dokonce s ním setkal ve vězení; papež také vyjádřil, že odpouští a nadále zůstává otevřen dialog s těmi, kdo mu ublížili.
Již v roce 1983 proběhlo setkání Jana Pavla II. s Ağcou během návštěvy Rebibbia a papež mu tehdy daroval stříbrný růženec jako známku odpuštění a smíření.
V souvislosti s atentátem zaznívaly spekulace o motivaci, které se měnily během času; některé verze uváděly, že útok měl zřejmě souviset s vůlí bulharských a sovětských zpravodajských služeb, jiné zase naznačovaly možné vazby na jiné aktéry, ale konkrétní a konečné vysvětlení chybí.
Průběh následných vyšetřování ukázal, že Jan Pavel II. nechtěl zůstat v bezpečí a nadále se stýkal s věřícími a veřejností; současně vyzýval k odvaze a víře i po tak nebezpečném útoku.
Mehmet Ali Ağca, původně člen turecké nacionalistické skupiny Šedí vlci, byl v červenci 1981 odsouzen k doživotnímu vězení; mimo pražící agresivní scény se postupně objevovaly i jeho výpovědi a interpretace motivů, které se s časem měnily a často odporovaly předchozím tvrzením.
Atentát vnímala mezi lidmi i tehdejší média; prokázané informace ukazují na tragickou událost, která zasáhla nejen papeže, ale i mnoho dalších lidí na náměstí a v okolí.
Jan Pavel II. prožil tuto událost jako výrazný zlom v osobním i duchovním životě, kdy uvedl, že život dostal jako dar k obětování za lidstvo, a tím posílil svou službu lidem na celém světě.
Čísla a údaje: bylo zaznamenáno čtyři výstřely; papež byl zraněn, ačkoliv přežil; zraněny byly i další dvě osoby; útok se stal během bujaré slavnostní akce na náměstí; útok měl vliv na bezpečnostní opatření papeže a veřejné dokumenty ovlivněné touto událostí.
O odpuštění a dialogu svědčí i poznámky z promluv a zamýšlené proslovy, které však nebyly veřejně zveřejněny z bezpečnostních důvodů; Jan Pavel II. vyzýval k dialogu a k přijetí odpovědnosti za chyby jiných lidí, aby se předešlo dalším konfliktům.
Vypadá to, že motivy atentátu zůstávají zahaleny; ale samotný Jan Pavel II. zůstal symbolem odpuštění a vytrvalé víry, která pomohla katolické církvi překonat tuto hlubokou ránu a pokračovat v aktivitách pro mládež a pro dialog mezi lidmi.
V dokumentech a svědectvích vystupují také svědecké příběhy lidí, kteří byli u tragédie, popisující okamžiky paniky, strachu i solidaritu; z místa atentátu vyznívala slova naděje a víry pro budoucnost.
Celkově atentát z roku 1981 zůstává jedním z nejzvláštnějších a nejzáhadnějších případů v současné historii, kdy se spojily otázky politických intrik, mediatizace a osobní víry v konfrontaci s násilím.