Deník/Bohumila Čiháková zpovídá psychiatra Cyrila Höschla, popularizátora vědy a vysokoškolského pedagoga, o tom, jak způsob výchovy ovlivňuje duševní zdraví dětí a proč je důležité nalézt rovnováhu mezi láskou, hranicemi a respektem.
Rozdílnost dětí a individualizace výchovných přístupů
Takže nelze použít respektující výchovu u každého dítěte? Na to je hezká anekdotа, jak se narodí do rodiny dvojčata a jedno je nesmírně smutné, pořád pláče, všechno vidí černě, všechno špatně dopadne, chlapec je nemožný a všechno, co udělal, bylo špatně. Druhý je nepoučitelný optimista. Všechno je fajn, bezvadné, všechno bude prima.
Takže nezáleží na tom, co se nám stane, ale jak to čteme. A v tom se ty děti můžou lišit a pak se teda musí taky lišit přístup k nim, i když je to třeba v jedné rodině. I když jde o jednoho vychovatele, ani ten nemůže mít uniformní výchovný styl, musí ho šít na míru tomu, koho vychovává.
Nadměrný tlak, odložená satisfakce a dopady na rozvoj dítěte
Tento způsob výchovy souvisí s takzvanou „odloženou satisfakcí“ a slůvkem „až“: až k Vánocům, až k narozeninám. Má všechno hned, a místo toho mu dáme magneťák, kolo, skate a běž si hrát. To je daleko horší než výchovný pohlavek a je to to nejhorší, co dítě může slyšet: „ty mě nezajímáš.“
Jiné je to i v zaměstnání a v sociálních kontextech: když se někomu nadměrně vyvíjí sebevědomí, je potřeba ho korigovat a ukázat mu realitu; naopak, pokud se někdo podceňuje, lze ho povzbudit a ukázat mu, že ve skutečnosti je lepší, než si myslí.
Fyzické tresty versus moderní psychologie výchovy
„Měl byste toho optimistu trochu srazit a toho depresivního trochu povzbudit.“ Ačkoliv toto bývalo citováno, psychologové se k fyzickým trestům staví odmítavě. Označují je za mocenskou praktiku, která v dítěti vyvolává ponížení a narušuje jeho svobodu.
Snaží se vyvarovat i dlouhému mlčení či zákazu vycházení, neboť to vede k duševním útrapám, které mohou být ještě horší než výjimečné pohlavek. Krátký, okamžitý trest může fungovat jako korekce, když dříve opakovaná chyba pokračuje.
Role času, kontaktu a materialismu ve výchově
Na dítě se vytváří špatný vliv i tehdy, když nám chybí čas: „špatné svědomí z nedostatečného kontaktu s dítětem se cukruje poskytováním nepřiměřeně hmotných dárků a plněním přání.“
Namísto toho, že děti vychováváme jen materiálně, je důležitější odložené satisfakce a schopnost zvládat čekání. Když dětem dáme hmotu místo emočního investování, mohou se rozvíjet problémy v očekávání a zvládání stresu.
Sociální a rodinné faktory nárůstu dětských duševních nemocí
Co dalšího stojí za nárůstem duševních onemocnění u dětí? Nárůst je výsledkem několika faktorů: změny v chápání poruch (ADHD, dyslexie a další dříve stíhané poruchy dnes bereme jako diagnózy), věk rodičů, a změna životního stylu s menorálními vazbami na rodinu v prostředí měst.
Stres a tlak na výkon hrají roli, ale nemůžeme říct, že jsou jediné příčiny. Někteří lidé jsou na stres více a někteří méně; existuje vrozená odolnost vůči stresu, která souvisí s rysem neuroticismu a zvládáním životních náporů. Rodiče mohou tuto dynamiku modifikovat a posilovat.
Role rodičovství a vzorců chování
Neurotismus a odolnost vůči stresu se podílí na tom, jak lidé reagují na stejné situace. Někteří mají tendenci vidět situace negativně a jsou náchylnější k depresi, zatímco jiní si zachovávají větší odolnost. Rodiče mohou posílit či zhoršit tuto pružnost u svých dětí.
Výzkumy ukazují, že nadměrně vyjádřené emoce v rodině (tzv. overexpression motions) jsou rizikovým faktorem pro budoucí duševní onemocnění. Dvojí vazba matky, ambivalence a komunikace, která ženy někdy používají, mohou být rizikovými faktory pro vývoj dítěte.
Prevence a podpora duševního zdraví dětí
City a interakce u malých dětí jsou klíčové: mazlení, dotyky, mluvení a laskání výrazně ovlivňují jejich pozdější odolnost vůči stresu. Studie na pokusech s potkany ukazují, že intenzita mazlení formuje odolnost dítěte vůči stresu v životě. Proto je důležité udržovat kontaktní a podpůrný rodičovský styl.
Odborníci varují před náhradou přímého kontaktu tablety či televize, protože konzervy a pasivita mohou narušovat rozvoj řeči a sociálních dovedností. I když dnešní tempo života vyžaduje určité kompromisy, je nutné udržet aktivní a interaktivní komunikaci s dětmi.
Britská psycholožka Mavis Klein upozorňuje na pět životních programů, které si děti formují již v rodině: dokonalý, silný, vstřícný, snaž se, pospěš si. Tyto vzory mohou v dospělosti ovlivnit schopnost zvládat tlaky a očekávání, a mohou vést k různým problémům.
Závěrečné postřehy
Rodiče mohou ovlivnit budoucí duševní zdraví svých dětí prostřednictvím stability, empatie, komunikace a vedení s ohledem na individualitu každého dítěte. Důraz na reálné jednání, odolnost a schopnost zvládat emoce může být rozhodující pro to, zda dítě vyroste jako odolný, šťastný jedinec.
