Český ekumenický překlad od Česká biblická společnost a jeho zpracování nám nabízí obraz vytržení ducha, otevřeného nebe a trůnu božího s jeho okolím, kde se odráží boží gloční řízení světa.
Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: „Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“
Ihned jsem se ocitl ve vytržení ducha: A hle, trůn v nebi, a na tom trůnu někdo, který byl na pohled jako jaspis a karneol; a kolem trůnu duha jako smaragdová.
Okolo toho trůnu čtyřiadvacet jiných trůnů, a na nich sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zlata.
Od trůnu šlehaly blesky a dunělo hromobití; před trůnem hořelo sedm světel - to je sedmero duchů Božích; a před trůnem moře jiskřící jako křišťál a uprostřed kolem trůnu čtyři živé bytosti plné očí zpředu i zezadu.
První podobná lvu, druhá býku, třetí měla tvář člověka, čtvrtá byla podobná letícímu orlu.
Všechny čtyři bytosti jedna jako druhá měly po šesti křídlech a plno očí hledících ven i dovnitř.
A bez ustání dnem i nocí volají: „Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází.“
A kdykoli ty bytosti vzdají čest, slávu a díky tomu, který sedí na trůnu a je živ na věky věků, padá těch čtyřiadvacet starců na kolena před tím, který sedí na trůnu, a klaní se tomu, který je živ na věky věků; pak položí své koruny před trůnem se slovy: Jsi hoden, Pane a Bože náš, přijmout slávu, čest i moc, neboť ty jsi stvořil všechno a tvou vůlí všechno povstalo a jest.
Potom jsem uviděl otevřené nebe a uslyšel jsem týž hlas jako prve, zvučný jako polnice. Prikázal mi: „Vstup sem, dám ti nahlédnout do budoucnosti!“
A tu jsem v duchu viděl trůn. Z toho, který na něm seděl, vycházela bílá a rudá záře jako z démantů a rubínů a trůn byl obklopen smaragdově zelenou duhou smíření.
Okolo Božího trůnu stálo čtyřiadvacet stolců. Na nich sedělo čtyřiadvacet bíle oděných starců se zlatými korunami na hlavách.
Od trůnu šlehaly blesky a duněly hromy. Před trůnem hořelo sedm světel, obraz plnosti Božího Ducha.
Bylo tam také jezero, průzračné jako křišťál. Kolem trůnu stály čtyři bytosti, které měly oči vpředu i vzadu; upínaly zrak k Bohu, a zároveň sledovaly všechno ostatní.
První se podobala vznešenému lvu, druhá silnému býku, třetí moudrému člověku a čtvrtá rychlému orlu.
Každá měla tři páry křídel. Bez ustání, ve dne i v noci, vzdávaly slávu, čest a díky tomu, který seděl na trůnu, živému od věků na věky: „Svatý, svatý, svatý je všemohoucí Bůh. On byl, je a bude!“
Tu také těch čtyřiadvacet starců pokleklo před tím, který seděl na trůnu, klaněli se mu a kladli mu k nohám své koruny se slovy: Tobě patří, Pane, všechna sláva, čest a moc. Prošli jsme Ježíšovy vzkazy sedmi sborům v Malé Asii, resp. jejich andělům (andělé = hvězdy, svícny = sbory).
Jan znovu uslyšel „polnicový“ hlas, který k němu mluvil již v první kapitole. Je dost pravděpodobné, že tento hlas patří Ježíši, protože když se za hlasem Jan v první kapitole obrátil, uviděl Ježíše procházejícího se mezi svícny. Hlas jako polnice je jistě zvučný, ryčný, hlasitý, pronikavý, dobře srozumitelný.
I já se slabším sluchem bych určitě neměl problém jej sledovat a rozumět mu. Jan zároveň z znovu se ozývajícím se hlasem zaregistroval v nebi i otevřené dveře. Hlas Jana do otevřených dveří (do nebe) zve - vystup sem ukazuje, že dveře do nebe byly otevřené „nahoře“ nad Janem.
Budoucnost je dvakrát označena slovem „potom“, resp. „po tom“ (meta tauta). Jaký čas označuje „potom“ v druhé části verše? Co mu má být ukázáno? Někteří údajně tvrdí, že „potom“ označuje budoucnost po vytržení církve - že dopisy sborům historie církve na zemi končí, protože bude vytržena do nebe. Vycházejí mj. z toho, že o církvi (eklesia) se již ve Zjevení od čtvrté kapitoly dále nehovoří. Nicméně hovoří se o svatých, svědcích, nevěstě, služebnících, což všechno jistě označuje křesťany. Nejjednodušší asi bude chápat slova polnicového hlasu ve smyslu: Pojď sem nahoru, seznámím tě s budoucností. n.: v duchu; Buď se tedy Jana nějakým způsobem chopil Svatý Duch nebo byl nějakým způsobem transportován nebo osloven duch jako součást Janovy osobnosti.
A co znamená „ocitnout se v Duchu“? Jan nevysvětluje, jak jeho přemístění proběhlo. Nemusel se do nebe nutně přemístit fyzicky, mohl pouze mít možnost sledovat, co se tam děje. V nebesích je trůn a je obsazen. Trůn je místem vládnutí, vykonávání autority. Cílem nebe není, aby se jeho obyvatelé měli dobře, ale aby se naplňovala vůle vládnoucího.
Popis na trůnu sedícího je opět nečekaný - k vysvětlení Jeho vzhledu je použita terminologie z drahokamů. Není řečeno, jestli popsané barvy mělo Jeho oblečení nebo osoba sama. Drahokamy jsou vzácné a krásné nerosty. Byly použity na kněžský náprsník, což zřejmě odráží jejich původní výskyt zde v nebi.
Jde o symboliku? Jde o popis barev či drahokamy odrážely ještě něco? Shrnuto: Na trůnu seděla osoba s výraznými zelenými a červenými prvky obklopená zelenou duhou kolem trůnu.
Trůn byl obklopen dalšími trůny. Postavení prostředního (Božího) je dominantní, ostatní trůny však také symbolizují autoritu, i když menší.
Starší se oddávají Bohu a klaní se mu; odkud pochází jejich věnce a koruny, a co znamená jejich vyjádření víry, lásky, i probíraná moudrost? Vstupuje do toho i možné naplnění, že starší jsou součástí Božího lidu napříč dějinami, a že jejich vyznání a pokora ukazují, jak se mají spojit s Beránkovou milosrdenstvím.
Ciťíme, že v nebi je spolupráce mezi Bohem a lidmi; starší mohou reprezentovat moudré zástupce Božího lidu a zároveň ukazují, že Boží sláva a moc jsou nad veškerou lidskou mocí a pozemskými královstvími.
V dalších pasážích polnic a jejich šíření se objevují otázky o významu počítání dnů a časů, o tom, jaké významy mají zjevné zvuky a jak interpretovat jejich vztah k poslednímu času, a zda jde o vyhrocení či varování pro svět.
Šestá polnice a šestá polnice popisují rozsáhlé soudy a zkázy, které doprovázejí Boží soud; svět je zkoušen a vytrvalost věřících je testována, a přesto Bůh zůstává věrný těm, kdo jej vyznávají.
Poznámky k výkladu: někteří uvádějí, že čtyřiadvacet starších mohou být andělé, nebo zástupci Božího lidu; diskutuje se o jejich podstatě a o tom, jakou roli hrají v Božím dvorku. Při pohledu na text je vhodný obraz, že Boží dílo je nadřazeno lidské moudrosti a že jeho vůle a plán jsou nad chápání člověka, a proto se Petrův či Jobův postoj pokory a úcty opírá o Boží svrchovanost.
V závěrečných pasážích, které se dotýkají polnic a moci, se objevují varování i naděje: Bůh nevydává své plány náhodně; polnice slouží jako varování i jako volání k obrácení a připomínají, že svět není řízen chaosem, nýbrž Boží vůlí, a že poslední polnice znamená Boží vítězství a nastolení Jeho vlády.
- Polnice a jejich význam - sedmá polnice navazuje na spoluvládnutí Ducha Svatého a Boží vlády nad stvořeným světem.
- Symbolika a realita v nebi - bytosti s mnoha očima a jejich role ve chvále a uctívání; nebeská moudrost a jejich služba Bohu.
- Výklad dřevěné symboliky - použití drahokamů a barev pro popsání Sedícího a Jeho slávy.
- Historicko-teologické souvislosti - souvislost s vytržením církve a s interpretací církevních znaků v apokalyptické literatuře.
Polnice jako symbol časového plánu a Boží vůle nabízejí čtenáři motivaci k připravenosti a víře, že i v období zkoušek Bůh používá situace k naplnění svého plánu a k prohloubení víry jeho lidí.