Románská trojlodní bazilika sv. Jiří na Pražském hradě je nejstarší dochovanou sakrální stavbou v Praze.
Kostel založil kolem roku 920 kníže Vratislav, otec sv. Václava, jako druhou svatyni na Pražském hradě.
O něco později byl objekt na jižní straně rozšířen o postranní kapli a v roce 925 sem byly převezeny ostatky sv. Ludmily.
V roce 973 byl při kostele založen první ženský benediktinský klášter, jehož části se zachovaly dodnes.
Abatyší kláštera se stala Mlada, sestra knížete Boleslava II.
Bazilika sloužila do r. 1055 jako oficiální přemyslovské pohřebiště, než se vystavěl kostel sv. Víta.
Je zde pohřben kníže Vratislav a patrně i kníže Oldřich a Jaromír.
V kryptě, do níž vede barokní schodiště, je černá socha Brigity jako symbol lidské nestálosti a pomíjivosti.
Na klenbě chóru i v sousední kapli sv. Z původního románského vybavení se zachovaly části reliéfu, na němž je Madona korunovaná anděly.
V první polovině 13. století byla přistavěna kaple sv. Ludmily s jejím hrobem.
V druhé polovině 14. století získala bazilika nové západní průčelí, to bylo později zbarokováno.
V roce 1142 za obléhání Pražského hradu Konrádem Znojemským klášter vyhořel.
Věže, vysoké 41 m, nestojí na stejném půdorysu; severní věž je odkloněna a měří méně než jihozápadní.
Zvonů dnes na věžích nejsou; byly zničeny za I. a II. světové války.
Klášter společně s bazilikou sv. Jiří představuje nejstarší dochovanou církevní stavbu Pražského hradu.
Románská bazilika vznikla již před rokem 920 z iniciativy knížete Vratislava I.
V roce 976 založila sestra knížete Boleslava II., Mlada, první ženský benediktinský klášter v Čechách.
Současná podoba kláštera je výsledkem rozsáhlých oprav za abatyše Berty a následně za abatyše Anežky Přemyslovny.
Další výrazná přestavba proběhla v období raného baroka, kdy bazilika získala průčelí a kapli sv. Jana Nepomuckého.
Po zrušení kláštera Josefem II. čeká klášter rekonstrukce.
Objetevujte baziliku a klášter sv.
Bazilika má dnes bílé věže a charakteristické románské prvky; interiér si uchovává románský duch po opravách.
Hlavní loď je trojlodní, s arkádami oddělujícími boční lodě a s dřevěným trámovým trhem.
Východní chór je zaklenut křížovou klenbou a zdoben vzácnými malbami z 12. století.
Kromě sv. Ludmily jsou v bazilice pochována i tři přemyslovská knížata.
Na náhrobku knížete Vratislava I. se dochovala dřevěná relikviářová schrána.
Venkates a názvy částí baziliky jsou spojeny s proměnlivým výkladem pravopisných pravidel; v názvech lze odlišit malá a velká písmena podle typu názvu a tradice.
Při psaní počátečního písmena u názvů staveb a jejich částí bývá pisateli dána jistá volnost.
U názevů sakrálních staveb se tradičně používá malé písmeno u obecného slova chrám, kostel, kaple a velké písmeno u jejich konkrétního jména, pokud jde o plně formální název.
Níže jsou uvedeny některé příklady: chrám sv. Jakuba, bazilika sv. Jiří, kostel sv. Antonína, kaple sv. Kříže, rotunda sv. Máří Magdalény.
Ve spojení s obecným jménem následuje po jménu obecné slovo velkým písmenem, zatímco další výrazy se píší podle pravidel pro názvy.
Většina názvů sakrálních staveb je tvořena spojením podstatného jména chrám, kostel, kaple a jména dalšího (svatého).
Tradičně se píše Sázavský klášter, Strahovský klášter, Anežský klášter a podobně, s malým písmenem u přídavných jmen obecně popisných.
Pokud za osobním jménem následuje obecné jméno, píše se s malým písmenem; např. kostel sv. Tomáše apoštola.
U názvů obsahujících výraz hora je třeba zvážit, co pojmenovávají, a při spojení s horou se píše malé písmeno u slova hora.
Ve spojení s obecným výrazem palác, dům se druhé slovo po jméně píše s malým písmenem; u některých známých domů se uvádí velké písmeno.
Románská trojlodní bazilika sv. Jiří na Pražském hradě je nejstarší dochovanou sakrální stavbou v Praze a její bílé věže výrazně zasahují do siluety hradního komplexu.
Kostel sv. Jiří na Hradčanech byl založen Vratislavem I. před rokem 921.
V tomto kostele jsou pohřbeni čeští knížata: Vratislav I., Boleslav II., Oldřich, Jaromír a Boleslav I.
Vrcholně gotická přestavba byla provedena za Karla IV.; fasáda a kaple sv. Jana Nepomuckého vznikly v 18. století.
Hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie byl vytvořen v 17. století, kaple sv. Ludmily a malby pocházejí ze 12. století.
Do barokní podoby byl upraven i interiér; po puristických úpravách však interiér získal původní románský ráz se stěnami nízkého členění.
Hlavní loď je oddělena od bočních lodí arkádami a plnou zdí; je uzavřena dřevěným trámovým stropem.
Na západní straně baziliky stojí od konce 17. století kaple sv. Jana Nepomuckého, jejíž stavbu inicioval kapitulní stavitel Filip Spannbrucker.
Kaple byla vysvěcena roku 1722 Janem Rudolfem Šporkem; hlavní freska v kupoli byla mylně připisována Václavu Vavřinci Reinerovi.
Ostatky zakladatele baziliky Vratislava I. a knížete Boleslava II. byly pořízeny v tumbech s gotickými malbami.
V kryptě se dochovaly relikviáře, které svědčí o bohaté barokní a románské tradici kostela.
Prakticky až do 18. století si bazilika uchovala románský charakter, i když byla rozšířena a přestavěna do barokní podoby.
Sv. Jiří
Při psaní počátečního písmena u názvů staveb je dána volnost a často se používá Praha - pražský hrad jako významná národní památka.
Románská bazilika na Pražském hradě stojí jako symbol rané české duchovní kultury a rodu Přemyslovců.