Starý zákon (hebrejská část Bible z 10./9. až 2. století př. Kr.) je členěn na tři skupiny. První skupinu tvoří 21 knih historických, z nichž na počátku stojí Pentateuch: Genesis (Gn), Exodus (Ex), Leviticus ( Lv), Numeri (Nu) a Deuteronomium (Dt). Pak následují knihy Jozue (Joz), Soudců (Sd), Rút (Rt) a čtyři knihy Královské, které se v hebrejských biblích pojímají jako dvě knihy Samuelovy (1, 2 S) a dvě Královské (1, 2 Kr). Po nich přicházejí dvě knihy Paralipomenon (1, 2 Pa) a dvě knihy Ezdrášovy (Ezd), z nichž druhá se pojmenovává též jako Nehemiášova (Neh). Nakonec jsou řazeny Tobiáš (Tob), Judit (Jud), Ester (Est) a dvě knihy Makabejské (1, 2 Mak).
Do druhé skupiny Starého zákona patří 7 knih naučných. Jsou to Job (Jb), Žalmy (Ž), Přísloví (Př), Kazatel (Kaz), Píseň Šalomounova neboli Píseň Písní či Velepíseň (Pís), kniha Moudrosti (Mdr) a Ecclesiasticus neboli kniha Sirachova (Sir).
Historie tištěných edic a překladů Starého zákona v českých zemích je dokumentovaná v několika klíčových znacích. Bible česká zv. Norimberská (Nürnberg, Leonhard Milichthaler 1540) a detail z fol. XXXVIa s kolorovaným Schönovým dřevořezem Mojžíše vyhlašujícím sobotu za den odpočinku (2 M 35, 1-3) jsou příklady raných ilustrovaných edic. Královská kanonie premonstrátů na Strahově - Strahovská knihovna (Praha), sign. Starý zákon (Nürnberg, Jan Günther 1541) a fol. V7a s týmž čočkem, který z Milichthalerova majetku přešel na jeho nevlastního syna Günthera, ilustrují rozrůstající se sběrně a didaktickou funkci textů.
Národní knihovna ČR (Praha) ukazuje další významné kolekce a odkazy. Nejstarší řecký překlad Starého zákona se nazývá Septuaginta (lat. sedmdesát, v odborné literatuře běžně zkracována LXX). Órigenova kriticky srovnávací hebrejsko-řecká verze z 3. století v šesti sloupcích se nazývá Hexapla. První překlad do latiny pochází z téže doby. Oproti početným tiskům Nového zákona, který přímo souvisel s liturgií, je frekvence starozákonních edicí mnohem nižší. Nejstarší obsahuje pouze část Starého zákona, totiž hebrejský žaltář (Bologna 1472).
Samostatné kompletní vydání starozákonních textů bylo před rokem 1500 pořízeno jen sedmkrát, a to poprvé francouzsky snad v Lyonu (Guillaume Le Roy st. okolo 1473-1475). Také dalších pět vydání je francouzských a jedno vzniklo v holandštině (Delft 1477 u Jacoba Jacobszoona van der Meera). Vůbec první jazykově německý tisk se nazývá Das Allte Testament deütsch (Augsburg 1523). Překlad pořídil Martin Luther a vydání se ujal jeho exponent Silvan Otmar (na německy mluvících územích bylo toto vydání do roku 1600 zhruba devadesátkrát reeditováno).
Kompletní starozákonní text vyšel česky samostatně až v letech 1947-1951. Do té doby se objevil pouze Starý zákon respektive Pentateuch (Nürnberg 1541). Dle znění a s použitím ilustrací Bible české neboli Norimberské (Nürnberg 1540) ho přetiskl Jan Günther ještě před odchodem na Moravu. Nový překlad z hebrejštiny, který měl pořídit jazykově nadaný pražský měšťan Jan Vartovský z Varty (zemř. 1559), zůstal v rukopise, dnes nezvěstném.
Literatura a bibliografie zmiňuje významné práce a edice: Darlow, Moule; Vogel; Verner; Kunze; Kyas; Merell; Novotný. Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století.
