Když se Cyril Bouda v roce 1901 narodil do výtvarnické rodiny, nestála u jeho kolébky žádná obyčejná sudička, ale Mikoláš Aleš, jeho kmotrem byl rodinný přítel a otec byl středoškolským profesorem kreslení. Při křtu mu popřál umělecký talent a dar pevné vůle; inspirací pro první dětské pokusy mu byly publikace z knihovny rodičů, kde sahal po tom nejlepším - Melantriška a Don Quijote s ilustracemi Gustava Doré. Jeho cesta na vrchol mezi nejlepší české výtvarníky své doby byla nečekaně přímá a Cyril Bouda po ní celý život kráčel s velkou pokorou, zápalem a enormní pílí.
Bouda studoval u Maxe Švabinského. Když končil studia na Akademii výtvarných umění v Praze, bylo mu 25 let a už získal stříbrnou medaili na Mezinárodní výstavě knižního díla v Paříži a stal se skutečným specialistou na bibliofilie - v kůži vázané nádherné knihy vydávané v malém nákladu. Jen za tři roky svých studií u Švabinského navrhl vazby, obálky a ilustrace ke třiceti knihám. A právě knižní ilustrace jsou tím nejvýraznějším tématem Boudova tvůrčího života - přestože se věnoval i malbě, volné grafice, animovanému filmu, návrhům známek nebo tapiserií, jeho knižní ilustrace stále znovu okouzlují čtenářstvo pohádek, pověstí, humoristických či historických knih.
Nesmírně pracovitý výtvarník za svůj život ilustracemi oživil doslova stovky knih. Zemřel 29. srpna 1984. Cyril Bouda pocházel z rodiny, jejímž přítelem byl Mikoláš Aleš; otec byl středoškolským profesorem kreslení a matka pocházela ze sochařské rodiny Suchardů. Bouda absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u F. Kysely (1919-1923), pokračoval na grafické speciálce M. Švabinského na Akademii výtvarných umění (1923-1926). Od roku 1932 učil figurální kresbu na ČVUT, v letech 1946-1972 působil jako profesor na Pedagogické fakultě UK. Jeho osobitou tvorbu ovlivnilo školení a výrazná záliba v kresbě; uplatnil se zejména jako ilustrátor, který obsáhl všechny grafické techniky a žánry.
Výrazných úspěchů dosáhl jak v dřevorytu (ilustrace Wildeova Strašidla cantervillského, 1928; Jiráskovy Nevolnice, 1936; Erbenovy Kytice a Máchova Máje, 1939), tak v leptu (Andersenovy Pohádky, 1927), mědirytu (Vlastní životopis Celliniho, 1938), a především v barevné litografii (Svatopluka Čecha Ve stínu lípy a Wolkerovy Balady, 1944). Barevnou litografií provedl i proslavené městské veduty (Olomouc, 1941; Klatovy, České Budějovice 1943; Praha 1948; Brno, 1962).
Ve 40. letech se podílel na nové vlně zájmu o ilustraci dětských knih (K. J. Erben - České pohádky a báje, H. Ch. Andersen - Pohádky a povídky, Fr. Langer - Pražské legendy, J. Swift - Gulliverovy cesty, atd.). Zasloužil se o obnovu české tradice grafické veduty (České Budějovice, Klatovy, Praha aj.). Věnoval se tvorbě návrhů ex libris, poštovních známek, gobelínů, mozaiky, vitráží a plakátů.
„Nemám rád mluvení, mluvím nerad. Ať se lidi koukají na moje obrázky, není o nich potřeba nic povídat. Jestli nic nevykoukají, tak jsou špatné.“ To jsou slova Cyrila Boudy. Oba rodiče Cyrila Boudy měli umělecké nadání: otec byl pedagog Státní grafické školy a uznávaný teoretik v oboru výtvarné výchovy, maminka Anna byla výtvarnice a sestra sochařů Stanislava Suchardy a Vojtěcha Suchardy. Kmotrem malého Cyrila byl Mikoláš Aleš. Už při studiích na Umělecko-průmyslové škole v Praze si jeho talentu všiml Max Švabinský, v té době profesor pražské Akademie výtvarných umění. Akademii Bouda absolvoval v roce 1926 a během celého života byl nesmírně pracovitý, pilný a všestranný. Navrhoval vazby, obálky i známky, a už ve čtyřiadvaceti letech získal stříbrnou medaili na Mezinárodní výstavě knižního umění v Paříži. Přestože se narodil v Kladně, většinu života prožil v Praze, na Hanspaulce, na Babě ve vile Na Ostrohu, a později pod svahem Petřína ve Vlašské ulici. Z jeho ateliéru vyšlo přes 1300 volných grafických listů a několik desítek obrazů; jeho práce naleznete ve sbírkách Národní galerie. Navrhl i vitrážová okna pro katedrálu sv. Víta na Pražském hradě, podílel se na výpravě několika divadelních inscenací a podle jeho návrhů byla utkána řada reprezentativních gobelínů. Cyril Bouda zemřel v Praze a byl pohřben do rodinné hrobky na Bubenečský hřbitov, nedaleko míst, kde vyrůstal.
Klíčové etapy tvorby a vlivy
Bouda se stal specialistou na bibliofilii, s důrazem na ručně vázané knihy a ilustrace ke knižním titulům. Jeho práce zahrnovala jak kresby a grafiku, tak návrhy ex libris a známek, a později i tapiserie a vitráže. V literárně-hudebních a divadelních projektech se uplatnily jeho dovednosti ve výtvarném návrhu a aranžování scén.
V 40. letech přispěl k obnově české tradice grafické veduty a vypracoval řadu významných českých městských vedut, například veduty Olomouce, Klatov a Prahy. Jeho styl se vyznačoval citlivým přístupem k řemeslu a jemnou kreslířskou jemností, která dokázala zprostředkovat atmosféru a historii místa.
Mezi nejvýraznější techniky patří dřevoryt, lept, mědiryt a zejména barevná litografie, kterou zdůraznil a pro kterou vytvořil mnoho svých nejznámějších děl. Obrázek Vedut a ilustrací mnoha knih se stal součástí české kulturní paměti a oblíbil si je i čtenářská veřejnost po celá desetiletí.
Kronika života a odkaz
Cyril Bouda se narodil 14. listopadu 1901 v Kladně, zemřel 29. srpna 1984 v Praze a byl pohřben do rodinné hrobky na Bubenečském hřbitově. Pocházel z rodiny s výrazným výtvarným talentem; otec byl profesorem kreslení a matka byla výtvarnicí. Kmotrem byl Mikoláš Aleš, a již během studií na Uměleckoprůmyslové škole si Boudu všiml Max Švabinský, tehdy profesor pražské Akademie. Vroce 1926 absolvoval Akademii a během kariéry navrhl vazby, obálky a známky; stříbrná medaile na Pařížské výstavě mu otevřela dveře k celoživotní specializaci na knižní ilustraci.
Jeho dílo přečkalo časy a dnes je součástí sbírek Národní galerie. Z jeho ateliéru vyšlo přes 1300 volných grafických listů a několik desítek obrazů. Bouda se věnoval i tvorbě vedut a mozaikám, navrhoval vitráže pro katedrálu sv. Víta a účastnil se výprav několika divadelních inscenací. Život a tvorba Cyrila Boudy zůstávají důležitým průřezem české vizuální kultury dvacátého století, kterému svou precizností a šarmem vtiskl nezaměnitelný podpis.