Staré pražské legendy z knihy českého kulturního historika a památkáře čte Josef Somr. Český kulturní historik, památkář a publicista Cyril Merhout (1881-1955) byl původně učitelem, od roku 1918 působil jako rada ministerstva školství v Praze, v letech 1928-1936 byl přednostou jeho památkového oddělení, od roku 1936 přednostou Státního památkového úřadu. Zabýval se především umělecko-historickou topografií, zvláště Malé Strany a pražského okolí (Nový hrad u Kunratic, Jenštejn, Okoř), zasloužil se o záchranu řady pražských památek.
V roce 1941 vydal soubor Malostranských pověstí. Citujeme z dobového propagačního textu: „Vznikla kniha, která na rozdíl od obvyklých literárních definic si vytváří svůj vlastní a osobitý pojem pověsti a připíná rozmanité zkazky, vzbudivší pozornost nejen starých kronikářů jako Václava Hájka z Libočan či Františka Beckovského, ale i třeba Jana Nerudy a Josefa Svátka, k místům v té podobě, jakou tenkrát měla, a k osobám, které skutečně žily. Tak se zrodila zvláštní směs pověstí a pravdy, jež má mnoho dráždivého půvabu.
Merhoutova práce se zaměřuje na umělecko-historickou topografii Malé Strany a okolí Prahy, kde mapuje historické památky, jejich proměny a význam pro českou kulturu. Jeho přístup spočívá v propojování faktografie s lidovými vyprávěním, čímž vzniká obraz města, které žilo nejen podle kronik, ale i podle pověstí a rázovitých příběhů obyvatel. Podle Merhoutových studií je Malá Strana místem, kde se setkávají vrstvy středověkých a novověkých staveb, stejně jako záznamy o životech těch, kteří na tomto území skutečně působili.
Malostranské pověsti, jak je Merhout spojuje v knize, odrážejí nejen historické skutečnosti, ale i kulturní paměť Prahy. V textu se objevují příběhy o místech jako Nový hrad u Kunratic, Jenštejn a Okoř, která doplňují historickou mapu města a ukazují, jak se záznamy o nich přelévaly do lidových vyprávění. Merhout tímto způsobem posiluje význam památek jako svědků minulosti a zdůrazňuje, že záchrana památek je zároveň záchranou živé kultury města.
Citovaná pasáž propagačního textu ilustruje, jak Merhout vnímal pověst jako vlastní tvorbu, která propojuje historické fakty s obrazotvorným vyprávěním a odhaluje jejich “dráždivý půvab”. Tato metoda umožňuje čtenáři nejen poznat historické souvislosti, ale i cítit atmosféru okamžiků, kdy Prahu formovaly lidové legendy i umělecké interpretace.
Merhoutova práce tak představuje důležitý most mezi odbornou historiografií a veřejnou pamětí.
- Rozvíjí topografické zpracování památek v kontextu kulturního dědictví.
- Ukazuje, jak pověsti doplňují historické poznatky a doplňují obraz města.
- Podporuje záchranu pražských památek a jejich význam pro identitu města.
Více než jen soupis faktů, Malostranské pověsti ukazují, jak se záznamy o místech a lidech mění v nositele kulturní identity. Merhoutovo dílo zůstává důležitým svědectvím o tom, jak historik a památkář vnímají urbanistickou paměť a její význam pro dnešní a budoucí generace.
Otiskem Merhoutova díla a jeho přístupů zůstává důraz na zachování a poznání městských památek jako živého dědictví, které vypráví o minulosti a inspiruje současníky k lepší péči o kulturní výtvarné a architektonické dědictví.