Ústavní soud zablokoval část smlouvy s Vatikánem. Důvodem má být zpovědní tajemství a přístup k církevním archivům. Koncem října ohlásila vláda, že má splněno: schválila text smlouvy mezi ČR a Svatým stolcem, 24. října ji podepsal premiér Fiala a vatikánský státní sekretář Pietro Parolin a 1. listopadu odešel návrh do parlamentu, jehož souhlas je potřebný k finální ratifikaci prezidentem.
Tuto smlouvu jsme začali projednávat 15. října minulého roku. Vyslechli jsme úvodní slovo místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody a na jeho návrh jsme jednání přerušili do první řádné schůze v tomto roce. Táži se nyní místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody, zda chce ještě vystoupit v úvodu tohoto projednávání? Ano, uděluji mu proto slovo.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vláda předkládá k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Tato smlouva odpovídá standardním a obvyklým podmínkám uzavíráním vztahu mezi jednotlivými státy a Svatým stolcem.
Smlouva byla podepsána 25. července 2002, tedy těsně po volbách, a proto teď připomínám, že mluvíme o smlouvě, která byla vyjednána ještě před volbami a samotný podpis byl pouze stvrzením aktu poté, kdy i vláda vyslovila se smlouvou souhlas a rozhodla se samozřejmě pokračovat v procesu dál tak, aby byl vysloven souhlas s ratifikací této smlouvy. Proces přípravy a vypracování smlouvy mezi Českou republikou a Vatikánem trval pět let. Vlastní jednání začalo v prosinci roku 1999 a v květnu letošního roku se expertní komise obou zemí dohodly na textu smlouvy, která má mimo jiné řešit vztah státu a římskokatolické a řeckokatolické církve.
Za Česko je vedl ministr Jan Lipavský a vrchní ředitel sekce právní a konzulární MZV Martin Smolek. Na druhé straně stolu seděl apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo a zástupci České biskupské konference. Obdobně jako se na české straně zapojovala různá ministerstva, tak nuncius konzultoval pasáže smlouvy s různými dikasterii. Potřeba každý krok i pokrok v jednání (jež probíhalo přátelsky, i když občas tvrdě) konzultovat tempem kurie znamenala, že i poměrně štíhlá smlouva o 16 článcích byla vyjednávána desítky měsíců.
Opakovaně bylo třeba zasazovat možné varianty textu do existujících souvislostí. Vyjednavači si byli vědomi dvou hlavních cílů. Aby smlouva byla prospěšná lidem a aby se neopakoval neúspěch roku 2003. Česká strana usilovala o rychlé dojednání, a tak se už na začátku léta 2024 podařilo připravit návrh k politickému schválení.
Hlavní obsah a dopady smlouvy
Dohoda chrání svobodu vyznání českých občanů a právně ukotvuje duchovní služby v sociálních a zdravotnických zařízeních, ve vězeních a v armádě. Do právního řádu nevnáší nová opatření, ale garantuje ta existující. Vposledku chrání zájmy nejen katolické církve, ale i všech ostatních církví a náboženství, která lidé praktikují na našem území.
Česká republika svým právním řádem zaručuje katolické církvi právo, aby svobodně vykonávala své apoštolské poslání, spravovala své záležitosti, zejména ustanovovala, měnila nebo rušila své orgány a své vnitřní struktury, volila, jmenovala a odvolávala své duchovní a další osoby přímo zapojené do pastorační činnosti, a to v souladu se svými potřebami a podle svých předpisů, nezávisle na státních orgánech.
Katolická církev si zřizuje v souladu se svými vlastními předpisy právnické osoby pro organizaci a vyznávání katolické víry a pro své působení zejména v oblastech školství, zdravotnictví, sociální a charitativní péče. (1) Katolická církev má právo v duchu svého apoštolského poslání a vlastních předpisů zřizovat a provozovat vlastní školy, předškolní a školská zařízení, je se stávají součástí výchovně vzdělávací soustavy České republiky splněním podmínek stanovených právním řádem České republiky.
Doklady o vzdělání dosaženém ve školách a na vysokých školách uvedených v odst. 1 považují smluvní strany za rovnocenné dokladům vydaným obdobnými školami a vysokými školami, které jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy České republiky. (4) Činnost katolických teologických fakult je upravena v souladu s právním řádem České republiky vnitřními předpisy fakulty, které schvaluje akademický senát vysoké školy po předchozím schválení příslušnou církevní autoritou.
V každé diecézi bude příslušná komise ustavená diecézním biskupem spolupracovat s příslušnými místními orgány s cílem ochrany kulturních památek zejména celostátního významu, jakož i dokumentů archivních či historicky a umělecky cenných, nacházejících se v kultovních a církevních objektech katolické církve. (3) Katolická církev, vědoma si svého kulturního dědictví, se zavazuje, že umožní všem, kdo mají zájem se s ním seznámit, aby k němu měli přístup, a aby se mohlo stát předmětem jejich studia.
Česká republika umožní výuku katolického náboženství ve školách, předškolních a školských zařízeních a účast dětí a mládeže na aktivitách v oblasti využití volného času organizovaných katolickou církví s ohledem na svobodu svědomí, přesvědčení a zodpovědnost a zájem rodičů a jiných zákonných zástupců dětí. (6) Katolická církev zajišťuje výuku katolického náboženství ve školách, předškolních a školských zařízeních, které jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy České republiky, prostřednictvím učitelů, kteří na základě své odborné a pedagogické způsobilosti budou pověřeni výukou katolického náboženství dokumentem (missio canonica) vydaným místním ordinářem.
V České republice je ekonomické zabezpečení katolické církve zaručeno právním řádem České republiky. V případě vypracování nového modelu financování bude zajištěno, aby proces jeho zavádění nebyl v přechodném období příčinou ekonomických problémů v katolické církvi. (3) Příslušné orgány České republiky a zástupci katolické církve podle článku 18 této Smlouvy budou vzájemně spolupracovat v záležitostech uvedených v odst. (1).
Nevyřešené otázky a sporné body
Nevyřešené zůstávají však i nadále otázky financování církví a majetkové poměry, včetně restitucí komunisty zabaveného majetku. To sice v počátcích jednání katolická církev požadovala, nyní je však ve smlouvě pouze uvedeno, že Praha a Vatikán budou usilovat o rychlé a oboustranně přijatelné vyřešení otázky navrácení majetku církvi.
Podpisu smlouvy předcházelo několikaleté jednání. Česká republika byla do dneška jedním z mála postkomunistických států, který podobnou smlouvu neměl dosud uzavřenu. Smlouvu se Svatým stolcem má např. celé Německo a jednotlivé německé spolkové země, nově uzavřené smlouvy mají Maďarsko, Rakousko, Chorvatsko, ale smlouvu má např. uzavřenou i Estonsko, kde je registrováno toliko pět tisíc katolíků, což je argument, že to není dáno počtem katolíků, aby došlo k mezinárodnímu a mezistátnímu dojednání.
Tato smlouva samozřejmě nezakládá žádné - opakuji - žádné výlučné postavení katolické církve. Nezakládá, a to z toho důvodu, protože v žádném svém článku nejde nad stávající právní úpravu. Exkluzivitu nebo nějakou preferenci by získala katolická církev jenom v případě, kdyby touto smlouvou bylo přiznáno něco, co není přiznáno jiným registrovaným církvím a náboženským společnostem.
Politické reakce a kontroverze
Pokud by ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda trpěl stihomamem, potom by jeho těžce zkoušená mysl musela v souvislosti s nejnovějším vývojem kolem česko-vatikánské smlouvy dostávat co proto. Oč ve zkratce jde: návrh smlouvy, jíž Svoboda v Římě ladil, už loni odmítla sněmovna. Ministerstvo se ovšem chystá předložit ji zákonodárcům znovu. Smlouva by měla především upravit postavení římsko-katolické a řecko-katolické církve v zemi, a Klaus jí podrobil dosti silné kritice.
Jak uvedla koncem minulého týdne ČTK, prezident v dopise mimo jiné říká, že některé odstavce jsou mylné, nepatřičné nebo zbytečné. Část, ve které je řeč o tom, že bude ČR usilovat o co nejrychlejší dořešení otázek týkajících se majetku církví přijatelné pro obě strany, neměla prý být ve smlouvě vůbec a nadto je "neúnosně slibující". Návrh podle prezidenta obsahuje jen jednostranný výčet toho, co česká strana Vatikánu poskytuje, nic přitom nežádá, ani nedostává. Není správné prý ani to, aby preambule říkala, že: "vycházíme ze staleté tradice společných dějin českého státu a katolické církve".
Prezident dále míní, že je absurdní v dohodě napsat: smluvní vztahy shodují, že je v ČR respektována náboženská svoboda. "To implikuje, že má Svatý stolec jakési výsadní právo posuzovat míru náboženské svobody v naší svrchované zemi," stojí doslova v dopise. Václav Klaus má dále výhrady k části o zřizování církevních právnických osob, má výhrady k vojenské službě, podpoře hromadných sdělovacích prostředků anebo vysokých škol.
Jakýmsi završením zamítavého listu je pak prezidentova nabídka, že je ochoten osobně problém konzultovat a žádost o sdělení, zda mohou být zahájena nová jednání s Vatikánem. A konečně píše: "Pokud by tomu tak nebylo, zvažoval bych možnost převést pravomoc vyjednávání na jinou instituci." To by se docela dobře dalo interpretovat jako výraz nevelké důvěry v ministrovu schopnost dotáhnout česko-vatikánskou smlouvu do nějakého kompromisního tvaru. Slabší náturu v křesle šéfa české diplomacie by to mohlo přinejmenším znervóznit.
Cyril Svoboda pak může mít pocit, že mnohem víc než o smlouvu, jde o něho samotného. Je přece známo, že mezi hlavou státu a ministrem došlo k ostřejší výměně názorů v rámci loňského athénském summitu EU, kde zástupci přistupujících zemí slavnostně podepisovali příslušné dokumenty a rovněž víme o dlouhodobě nepříliš vřelých vtazích obou mužů. Vytažení vatikánské smlouvy na světlo pak přichází několik měsíců po té, co Svoboda prohrál v souboji o předsednické křeslo strany lidové s Miroslavem Kalouskem, proti němuž v minulých letech několikrát ostře vystoupil a připojil se k hlasům, upozorňující na to, že Kalouskova někdejší éra coby náměstka ministra obrany byla lemována řadou divných tendrů a podezřeních z korupce.
Značná část veřejnosti se dívá na Vatikán a katolickou církev s nedůvěrou přímo historickou, vycházející z reformační tradice. Táž část veřejnosti také nechová v lásce stranu lidovou, podle ní prodlouženou ruku kdysi vlivného kléru a samozřejmě Svatého stolce. Pokud hlava státu, dlouhodobě hovořící o národních zájmech ve vztahu k Evropské unii, vyjadřuje nyní úmysl osobně se angažovat do jednání o česko-vatikánské smlouvě a naznačuje, že příslušník lidovců připravil kontrakt výhodnější pro druhou stranu, nemůže s tím nemít u poměrně velkého počtu občanů úspěch.
Právní kontext a doporučení
Od samého začátku Česká republika prosazovala princip, že tato smlouva nemůže v ničem jít nad ústavní rámec České republiky, musí být v souladu s existujícím právním řádem České republiky, a proto také v mnoha článcích, téměř ve všech, odkazuje na soulad s právním řádem České republiky. I z důvodu hledání společné vůle tato smlouva neřeší otázku majetkovou, neboť tato otázka náleží výlučně do pravomoci českého státu - České republiky, pouze tato smlouva předpokládá, že k nějaké dohodě, a to myslím k dohodě vnitrostátní, která ale bude rozhodnuta Českou republikou jako suverénem, v budoucnu dojde.
Ve chvíli, kdy začne platit, má platnost zákona a je aplikovatelná přímo. Samozřejmě určitě nebude žádným tajemstvím, že jakýmsi znejasněním celé situace kolem tohoto smluvního vztahu je rozhodnutí Ústavního soudu právě ve věci zákona, který jsme zde schválili v minulém volebním období, to znamená zákona o církvích a náboženských společnostech, který podle mého názoru poněkud znejasnil způsob zakládání právnických osob určitého typu, resp.
Myslím, že nejlepším možným řešením by bylo bývalo prostě to, kdyby ti, kdo se domnívají, že Česká republika má mít uzavřenou takovou smlouvu, byli bývali vyčkali až vnitrostátní úprava vztahu státu a církví bude dokončena, bude zkompletována a potom jednoznačně vycházeli z vnitrostátních českých právních předpisů.
| Oblast | Ustanovení ve smlouvě |
|---|---|
| Svoboda vyznání | Dohoda chrání svobodu vyznání českých občanů |
| Duchovní služby | Právní ukotvení služeb v nemocnicích, vězeních, armádě a sociálních zařízeních |
| Školství | Možnost zřizovat školy a uznání diplomů a vzdělání |
| Kultura a archivy | Spolupráce na ochraně kulturních památek a přístup k dědictví |
| Financování a restituce | Nevyřešeno, smlouva zavazuje usilovat o oboustranně přijatelné řešení |