Daniel Pitín (nar. 1977, Praha) patří k významným představitelům generace umělců, kteří vstoupili na scénu po pádu komunismu ve střední a východní Evropě. V roce 2001 ukončil studia na Akademii výtvarných umění v Praze a od té doby žije a pracuje v Praze. Jeho tvorba je charakterizována výraznou citlivostí k současným vizuálním kulturám a k tématům identity, paměti a technologického prototypování.
Průřez výstavami ukazuje, že Pitín aktivně působí jak na domácí, tak mezinárodní scéně. Mezi klíčové výstavy patří například samotná premiéra série Concrete Flowers v londýnské galerii Blain (2026, sólová výstava), dále prezentace THE BODY DOES NOT EXPLAIN ITSELF v Nicodim, Los Angeles (2026) a Memories of a Deserted Island, opět v Nicodim, Los Angeles (2025, solo). V roce 2024 následovaly výstavy The Ballad of the Children of the Czar v Galerii Nicodim, Bukurešť, a The Newcomers Association, Hunt Kastner, Praha (oba samostatné charakteristiky v různých kontextech).
Významné osudy a kurátorské projekty ukazují jeho pokračující angažmá na mezinárodních scénách. V průběhu let se objevily i projekty jako Grotto v Charim Gallery, Vídeň (2018, solo) nebo Crystal Gardens v GRIMM, Amsterdam (2017, solo). Pitínovas práce jsou součástí sbírek LACMA a Knoxville Museum of Art, což svědčí o mezinárodním dosahu a uznání jeho tvorby. Mezitím se v ročních obdobích objevují institucionální výstavy jako Cover Story v Boulder Museum of Contemporary Art (2012) a After the Fall, kterou hostily Hudson Valley Center for Contemporary Art, Peekskill a Knoxville Museum of Art (2011).
Jeho dílo bývá prezentováno v širokém spektru médií i formátů - od sólových projektů až po kurátorské součinné instalace. Například projekt DISEMBODIED v Nicodim, Los Angeles (2024) ukazuje hru světla, materiálů a tělesnosti, která zpochybňuje konvenční definice těla a prostoru. Další významnou vlajkovou lodí jeho kariéry je série The Mechanical Flowers a A Paper Tower, které přinášejí dílčí transgrese mezi organickým a manufactured světem.
Pitínova práce čerpá z bohaté tradice současného evropského umění, avšak stále si uchovává jasně identifikovatelný, osobní jazyk. Jeho projekty často vyvolávají soustředěnou reflexi o tom, jak se změnily podmínky vizuální kultury, jak se mění roly diváka a jak mohou instalace fungovat jako živé dialogy mezi prostorem, materiálem a časem.
Současně s výstavní aktivitou se Pitín věnuje i vzdělávacím a koncepčním platformám. Jeho práce byla realizována v různých městech světa - Praha, Londýn, New York, Los Angeles, Bucharest, Budapešť a Berlin - což potvrzuje jeho mezinárodní působnost a schopnost komunikovat s různorodým publikem. V průběhu let se stává součástí širšího diskurzu o postmoderní identitě, tělesnosti a materialitě, a to prostřednictvím vizuálně výrazných a konceptuálně promyšlených projektů.
- Concrete Flowers, Blain, Londýn (2026, sólová výstava)
- Angeles Agrela, June Canedo de Souza, Æmen Ededéen, Samantha Joy Groff, Teresa Murta, Daniel Pitín, Nicodim, New York (2026)
- THE BODY DOES NOT EXPLAIN ITSELF, Nicodim, Los Angeles (2026)
- Memories of a Deserted Island, Nicodim, Los Angeles (2025, sólová)
- Liang Fu, Chantal Khoury, Daniel Pitín, Nadia Waheed, Nicodim, Los Angeles (2024)
- The Ballad of the Children of the Czar, Galeria Nicodim, Bucharest (2024)
- The Newcomers Association, hunt kastner, Praha (2024, sólová)
- DISEMBODIED, Nicodim, Los Angeles (2024)
- Time Machine, Nicodim, New York (2023, sólová)
- Galeria Nicodim, Bucharest: 10 Years, Galeria Nicodim, Bucharest (2023)
- Sommerkino, Czech Center, Berlin (2022, sólová)
- A Race of Peeping Toms, Nicodim, Los Angeles (2020, sólová)
- A Paper Tower, Galerie Rudolfinum, Praha (2019, sólová)
- Formal Encounters, Galeria Nicodim, Bucharest (2018)
- Broken Windows, House of Art, České Budějovice (2018, sólová)
- Grotto, Charim Gallery, Vídeň (2018, sólová)
- Crystal Gardens, GRIMM, Amsterdam (2017, sólová)
- The Mechanical Flowers, Nicodim, Los Angeles (2017, sólová)
Pitínovy projekty často odrážejí zkušenost z post-komunistické krajiny a jejich postupné začleňování do globální umělecké scény. Jeho práce tak funguje jako most mezi specifikou české a širší evropské současnosti a zároveň jako reflexe nadčasových témat těla, prostoru a času.
