Tahle kniha je opravdu unikátní. Já ani nevím, jak to popsat, to si člověk prostě musí přečíst. Zprvu to vypadá jako popis existence jednoho paranoidního schizofrenního bezdomovce. Trochu jsem se ztrácel v tom, co je vlastně "realita" a co "iluze" a hlavně prakticky vůbec nechápal, co se mi tím autor snaží sdělit. Zjevné bludy plynule přecházely v mystické zkušenosti a obráceně. Byl jsem z toho poněkud rozpačitý (tento počáteční pocit by se moderním výrazem dal asi jednoduše vyjádřit jako "WTF?!"), příběh však začínal nabírat grády společně s tím, jak do děje začaly vstupovat další postavy - úspěšný a bohatý Titán, rozšafný, leč poněkud povrchní Hynek a nakonec zamindrákovaný a pasivní Aleš.
Postupně jsem začínal mít pocit, že kniha ve mně zanechává hluboký dojem, ačkoliv bych nedokázal popsat, jaký vlastně a proč. Zhruba od poloviny jsem se od knihy těžko odtrhával, nutilo mne to číst dál a dál. Kniha mi v některých aspektech připomíná skvělý film Orel kontra žralok, jehož smysl je značně implicitní a vyvstává před člověkem teprve ke konci, přičemž velká část filmu je čiré utrpení - pro postavy i pro diváka. Zatímco film ovšem zpracovává jen jeden rozměr lidské existence a vztahů, kniha si může dovolit být mnohem pestřejší a pracovat s několika charakterovými typy najednou.
Navíc autor nechal její děj, jak sám přiznává, vyvěrat poměrně živelně, čímž patrně vzniká efekt, který by čistě racionální a vědomě cílená koncepce nedokázala vyvolat. P.S. Místy jsem se ztrácela, místy jsem se i nudila, mnohdy i zasmála, ale celkově tento román vedl k nejednomu zamyšlení. Tuto knihu jsem dočetla jenom proto, že jsem si ji koupila. Přečetla jsem první čtyři kapitoly a šla spát. V noci jsem měla děsivé noční můry a nebylo mi moc dobře. Druhý den jsem chtěla pokračovat ve čtení, přečetla jsem dvě slova a zvednul se mi žaludek. Úplně normálně se mi udělalo na zvracení.
Rozum by tak rád knihu dočetl, ale něco ve mě se brání. Je mi jasné, že Pjer vyšel z jakýchsi vnitřních sr***k a díky tomu, že se z nich dostal, může pomáhat druhým. Ale je tu otázka, dostal se z nich skutečně? Jedna z nejsilenejsich knih, co znám. Ignor je hutný text. Někteří z těch, kteří ho četli tvrdí, že se dá číst maximálně po stránkách, spíš po odstavcích. Takhle těžce mi to nešlo, možná proto, že v mnoha popisovaných zážitcích jsem se nacházel. Každopádně to není kniha, kde by příběh byl v hlavní roli. Určitě to není kniha, kterou bude nadšen každý.
1. 2. 3. 4. 5. Já knihu sehnala lehce, chtělo to jen pár kliků, myší. Jsem na stránce cca 24 z cca 300ks a postupuji neústupně dopředu, velmi pomalu, neboť věřte, že metodu rychločtení zde neuplatníte, tedy pokud Vás zajímá obsah. Člověk se těžce prokousává textem, lépe řečeno - není to běžné lehké čtivo na oddych, ale určitě si tuto knihu zamilujete, protože má v sobě "cosi" nepopsatelného. Já se v tom našel a bašti jí stále.
Tento web používá soubory cookie. Jedná se o transformační román, jehož autorem je klinický psycholog Pjér la Šé'z. Autor před ním varuje: Jedná se o knihu v jistém slova smyslu nebezpečnou. Může se totiž stát, že se čtenář začne pod jejím vlivem proměňovat. Čtenář také může zaznamenat, že to, co čte, se zároveň kolem něj odehrává. Celý Vesmír se totiž proměňuje a tato kniha je pokusem tuto proměnu částečně dokumentovat. Pokud může autor knihy něco doporučit, potom je to především toto - není třeba chvátat při četbě. I když se třeba čtenář začne nedočkavě dívat na poslední stranu, nebude mu to nic platné. Měl by být spíš ve střehu, pokud pocítíš něco jako únavu, nechuť, nejasnou tíži. Příběh, který kniha nabízí, je do jisté míry symbolický: Čtyři postavy tohoto léčivého románu reprezentují čtyři stránky lidské bytosti, které často nedovedeme harmonicky rozvíjet. Je třeba sjednotit sebe sama a najít svůj střed.
Charakteristický rámec a poselství knihy
Jazyk: ... Kontroluji stav skladu
Kniha je knihou nebezpečnou, a to nikoli jen ve smyslu Nekonečného příběhu, i když se mu v lecčems možná velmi podobá. Pokud mohu jako autor něco doporučit, potom je to především toto - není třeba chvátat při četbě. I když se možná nedočkavě začneš dívat na poslední stranu, nebude Ti to nic platné. Spíše buď ve střehu, pokud pocítíš něco jako únavu, nechuť, nejasnou tíži. Potom dočti pokud možno - ke konci stávající kapitoly, strany, odstavce, věty, či alespoň slova, a nepokračuj dále, dokud nepocítíš svěžest, chuť nebo jasnou lehkost.
Příběh je do jisté míry symbolický: Čtyři postavy tohoto léčivého románu reprezentují čtyři stránky lidské bytosti, které často nedovedeme harmonicky rozvíjet. Je třeba sjednotit sebe sama a najít svůj střed. Celý Vesmír se proměňuje a tato kniha je pokusem tuto proměnu částečně dokumentovat. A ještě něco - i když to tak možná vždy nemusí vypadat, veškerá sdělení jsou vedena -Láskou.
Hlavní myšlenka spočívá v tom, že pokoušet se psát román po Jamesi Joyceovi je zbytečné, a přesto autor zkoumá odysseovský terén z nového úhlu. Onen fascinující román jsem začal číst v životě třikrát. Poprvé jsem se dostal někam na stranu třicet pět set, podruhé - o několik let později - na stranu sto dvacet a naposledy - nedávno - jsem došel asi ke straně osmdesát. Můj zážitek byl pokaždé silnější. Věřím, že jednou někde na opuštěném ostrově tu knihu přečtu celou. S Joycem se nehodlám nijak srovnávat, přece jen však máme cosi společného. Zajímá nás, zda utopenec je schopen vrátit se na pevnou zem a žít jinak - proměnit se. Proto opakuji ještě jednou - Celý Vesmír se proměňuje a tato kniha je pokusem tuto proměnu částečně dokumentovat.
„Léčivý román“ - to je podtitul a také těžiště knihy. Jednotlivé složky osobnosti jsou reprezentovány čtyřmi postavami, jež nám dobře popíší podstatu každé z nich. Nelekněte se prosím, když budou jednat nelogicky nebo i trochu schizofrenně. Vstupujeme totiž do oblastí, které pouhou logikou popíšeme jen stěží. Přesuneme-li se do roviny příručky, můžeme říci, že kniha pojednává daleko více o tom, co nám nejčastěji brání dostat se na duchovní cestu, nežli o samotném cíli této cesty - absolutní realitě.
Ukázka z knihy: Ignor se vrhl nešťastníkovi na pomoc, aby jej zachytil. Tím však zřejmě jen urychlil jeho pád. V prstech snícího zbyl kus pláště a opilec se řítil velice rychle k zemi, kde se udiveně rozplácl v zednickém kolečku se zbytkem malty. Teprve nyní Ignor ke svému naprostému zmatku zpozoroval, že jsou ještě stále pouze nad kráterem. Oněmělý úžasem zíral, jak zoufalcův duch opouští mrtvé tělo a pokojně stoupá kamsi vzhůru, aniž by potřeboval most. Ignor náhle zřetelně ucítil, že smrt onoho nebožáka má sílu, jež by dokonce i samotného Ignora dokázala také strhnout k zemi.
Současně kniha klade důraz na to, že čtenářství je proces, který vyžaduje trpělivost a vnitřní bdělost. Příběh vyvrcholí v poznání, že celý vesmír se proměňuje a že čtení samotné proměňuje čtenáře - pokud mu je věnována pozornost a citlivost.