Tento kostel zde stojí již 300 let. Stavba započala roku 1720 a byla dokončena roku 1725. O tom, kdo kostel navrhnul, se vedou spory. V potaz se bere český architekt italského původu Giovanni Batista Alliprandi (1665-1720). Nynější rozšířenější teorie se však přiklání k architektu Janu Blažeji Santinimu (1667-1723). Architektura kostela se vyznačuje nápaditými prvky podobající se na pozdějších stavbách z repertoáru tohoto architekta. Vzhledem k nedochování potřebných archiválií, nelze tuto teorii s jistotou potvrdit.
Kostel byl pod patronátem rodu Kolowratů, tento fakt připomíná i jejich vyobrazený erb uvnitř kostela. Celkově byl chrám velmi odlišný od kostelů té doby a v dřívějších dobách byl tento kostel poutním místem. Zajímavostí, na kterou návštěvník snad nikde jinde nenarazí, je výklenek nad svatostánkem. Malovaný hrob Páně spolu s jeruzalémskou krajinou a sochou kajícné Magdalény, v prostorách výklenku, nabízejí netradiční podívanou, namísto tradičního obrazu ve většině kostelů. Zajímavé jsou i další, dva vedlejší plastické oltáře. První zasvěcený utrpení páně a druhý zasvěcený sv. Janu Nepomuckému.
Deštné v Orlických horách - Jedlová v Orlických horách, kostel sv. Kounov-Šediviny, kaple sv. Dobřany, kostel sv. Olešnice v Orlických horách, kostel sv. Zdobnice-Kunčina Ves, kaple sv. Bystré, kostel sv. Ohnišov, kostel sv.
Historie a kontext výstavby
Stavba byla zahájena v roce 1720 a dokončena v roce 1725, čímž vznikl chrám, který se odlišuje od tehdejších kostelních návrhů. Předmětem diskusí zůstává, zda autorství patří Alliprandiovi či Santinimu, přičemž současné teorie upřednostňují druhou možnost, avšak bez jistoty kvůli nedostupnosti archivních důkazů.
Architektonické rysy a styl
Architektura kostela nese prvky, které lze nalézt v dílech Santiniho repertoáru. Nápadité detaily a kompozice budovy ukazují na pozdější inspiraci, ačkoliv ztráta archivních materiálů brání definitivnímu prokázání autorství. Kostel patří mezi výjimečné ukázky sakrální architektury v regionu, kde didaktickou funkcí bývalo poutní místo.
Patronát a heraldika
Kostel byl pod patronátem rodu Kolowratů, jejich erb je zobrazen i uvnitř chrámu. Tento prvek spojuje stavbu s aristokracií a historickým kontextem regionu. Poutní charakter chrámu se v minulosti odlišoval od běžných kostelů té doby.
Interiérové a umělecké zajímavosti
Zajímavostí, na kterou návštěvník snad nikde jinde nenarazí, je výklenek nad svatostánkem. Malovaný hrob Páně spolu s jeruzalémskou krajinou a sochou kajícné Magdalény, v prostorách výklenku, nabízejí netradiční podívanou, namísto tradičního obrazu ve většině kostelů. Zajímavé jsou i další, dva vedlejší plastické oltáře. První zasvěcený utrpení páně a druhý zasvěcený sv. Janu Nepomuckému.
Geografický a kulturní kontext
V regionu Orlických hor je kostel jedním z mnoha významných sakrálních objektů. Společně s dalšími místními kostely a kaplemi, jako jsou kostel sv. Kounov-Šediviny, kaple sv. Dobřany či kostel sv. Olešnice, tvoří síť památek, které svědčí o bohaté duchovní a architektonické tradici oblasti. V dřívějších dobách šlo o poutní místo, které přitahovalo věřící z blízkého i vzdálenějšího okolí.
Možnosti návštěvy a kontext dnešní doby
Pro návštěvníka je chrám zajímavý nejen architekturou, ale i výtvarnými prvky uvnitř. Výklenek nad svatostánkem nabízí netradiční výtvarnou zkušenost, která se odlišuje od běžného sakrálního obrazu v jiných kostelech. Kostel tak přetrvává jako důležitý kulturní a historický bod v regionu, který si uchovává poutní i umělecký význam.
Celkově vzato, desstne kostel svaté Marie představuje unikátní spojení historie, architektury a umění, které z něj činí významný bod na mapě české sakrální architektury. I přes nejednoznačné otázky kolem autorství, zůstává chrám důstojným svědkem doby, která jej zrodila, a jeho bohaté interiérové prvky zajistí návštěvníkům podněty k zamyšlení nad epochou a stylovým rozvojem regionu.
