Probost Baltazar Černoviczich a souvislosti jeho majetku, feudálních řádů a místních dějin

Později po úspěšných letech se z dílny stala továrna na brašnářské zboží a úpravna kůží. Další projekty zastavila válečná léta (např. V roce 1948 přišlo znárodnění. Po změně poměrů požádal Václav Schönbach o vrácení majetku. Nepodařilo se. Nebyl oprávněnou osobou dle soudního rozhodnutí. Soud tento restituční požadavek zamítl. Bývalá firma zůstala v soukromých rukou čtyř bývalých představitelů n.p. Firma V. Otisk ze dne 1. 10.).

Obec Černovice leží na náhorní rovině, 624 m nad mořem. Je to nechráněná, větrům otevřená krajina. Proto je tu po většinu roku drsné větrné počasí. Je to výměrou největší obec z celého bývalého kunštátského okresu: její celková výměra je 1 318 ha. O existenci Černovic máme první písemnou zprávu z roku 1286, tj. z doby před sedmi sty dvaceti lety. V jedné listině olomouckého biskupa Bruna z roku 1286 je uváděn jako svědek při sporu o církevní majetek v Šardicích mezi jinými osobami "Rudgerus, plabanus de Cernovicz", čili Rudger, farář v Černovicich. Badatelé soudí, že jde o naše Černovice, že tedy roku 1286 již existovaly, a že to byla vesnice významná, protože zde byla fara a farář.

To je bohužel na dlouhou dobu Allo to, co nám písemné dokumenty o Černovicích říkají. Až do poloviny 16. století se o naší obci vyskytuje v různých dokumentech jen několik drobných zmínek, hlavně o tom, kterému pánu patřily, a teprve v polovině 16. století se setkáváme v pozemkových knihách poprvé se jmény černovických osadníků. Již v 16. století jsou to některé rodiny, které žijí v Černovicích dodnes. Přesto, že zpráv je, jako o všech jiných vesnicích, velmi málo, protože do 16. století se na venkově skoro nic nepsalo, dovedeme si osudy Černovic od doby jejich založení představit.

Víme, že do 12. století byla Českomoravská vrchovina pokryta lesním porostem a náležela panovníkům, to jest českým a moravským Přemyslovcům. Byl to panenský ráj zvěře, k níž patřili medvědi, vlci, zubři, jeleni a bobři a velké loveštíše knížecích družin. Teprve ve 12. a 13. století sem přišli osadníci a založili v poměrně krátkém čase všechna města a vesnice, které většinou existují dodnes. Nevíme, kdo Černovice založil. Ve jménu naší obce zrcadlí se tmavý obzor lesů, do nichž byla zasazena. S určitou pravděpodobností patřily Černovice původně někomu z panské vrstvy, neboť kolonizace probíhala skrze lokátory, kteří vyhledávali vhodné místo pro založení vesnice a dohodli podmínky pro nové osadníky.

Přestože nebyly Černovice založeny významnými panovníky přímo, jejich poloha na pomezí velkých panství měla výhodu: mimo důležité cesty a daleko od měst, klášterů a hradů se války vyhýbaly. Do hor a lesů se vojákům nikdy nechtělo. Sedláci před nimi se svým dobytkem utekli do lesa. A tak po celá staletí pravděpodobně nepoznaly Černovice hrůzy válek, kterými tolik trpěly nížiny a okolí měst, hradů a cest. Černovic se asi příliš nedotkly ani husitské války, a dokonce ani válka třicetiletá. Odlehlým osadám v zdravém, větrném a mrazivém povětří se vyhýbaly i epidemie, kosící městské obyvatelstvo.

V roce 1496 došlo ke změně, když loucké panství koupil Vilém z Pernštejna a připojil je i s Černovicemi k pernštejnskému panství. Vilém z Pernštejna se stal nejbohatším mužem své doby a zanechal na Moravě i v Čechách rozsáhlé panství. Jeho závěť zasahuje do budoucích dějin, a to v Doubravníku, kde byla plánovaná rodová hrobka. Vilém rozhodl, že Černovice se stanou místem rychty a k pernštejnskému panství byly přiřazeny i Tasovice a Hodonín.

První gruntovní knihy a urbáře z Pernštejnova panství ukazují, že grunty se nesměly dělit a že dědické právo určovalo, kdo má na grunt nárok. Černovičtí sedláci měli dědické právo, a pokud byl majitel na gruntovém hospodářství na dlouho, nástupcem byl nejstarší syn. V průměru se majitelé gruntů rychle střídali, a proto se velká část gruntů vyplácela formou poddanských délek, tzv. veruňek. Vrchnost měla kromě naturálních dávek i roboty a peněžní platy, které v pernštejnském období činily 65 zl. 8 gr., a rybníky představovaly další zdroj příjmu.

Rybníky byly důležitým objektem panského hospodářství: v Černovicích jich bylo koncem 16. století již 3. Do horního rybníka šlo 20 kop plodů, do prostředního 30 kop a do dolního 25 kop, a lov byl vyhrazen cestě pro pána. V průběhu času došlo k významným změnám: Pernštejnové zůstávali v černovickém panství až do roku 1596, kdy jeho pravnuk Jan panství prodal Pavlu Katarínovi z Kataru. První století po nástupu Viléma z Pernštejna bylo považováno za nejlepší období v tehdejší historii Černovic, přestože správa panství nebyla vždy pečlivá vůči hospodářství.

V následujících stoletích se černovické gruntovnictví stále vyvíjelo. Poddaní mluvili o povinnostech, robotách a dávcích. Urbáře ukazují, že roboty byly relativně nízké a že černovické marginální hospodářství se soustřeďovalo kolem rybníků a jejich správy. Až ve 18. a 19. století došlo k postupnému přechodu gruntů na plné vlastnictví místních obyvatel, což změnilo jejich postavení v rámci panství.

Jaro klepe na dveře a Černovické sdružení připravuje opět bohatý program. Zima pomalu ustupuje a s ní i tradice cestování a tvoření, které nás provázejí každým rokem. V květnu i červnu se můžete vydat na výlety za hranice všedních dnů. Květnové akce byly zrušeny z technických důvodů: Májový jarmark 4. 5. byl zrušen. Ačkoliv není pro nás vždy jednoduché, připravené programy naplní celý rok setkáními, tvořením i vzpomínkami.

V sobotu 23. září slavili tradičně svátek sv., a tento rok pokračuje v oslavách s novými akcemi, které propojují cestování a zábavu se vzpomínkou na minulost Černovic.

Historie a geografie Černovic

Obec Černovice leží na náhorní rovině, 624 m nad mořem. Je to nechráněná, větrům otevřená krajina, což ovlivňuje místní klima a zemědělské možnosti. V období kolonizace o sobě svědčí i bohatost gruntů a rozmanitost rodů, které zde zakládaly usedlosti a půdu. Grunty se nesměly dělit a jejich držba byla předávána nejstaršímu synovi při dědickém právu. Když majitel nebyl schopen plnit povinnosti, grunt byl prodán a vesnice se rozrůstala novými usedlostmi, tzv. podsedky.

Nechybí zmínky o rybnících, které tvořily významný zdroj příjmů panství. Roční robotní povinnosti a naturální dávky tvořily základ vrchnostenského hospodaření spolu s peněžními platy. Sedláci nebyli majiteli půdy, ale nájemci, dokud se v 18. a 19. století nepřeměnili na plné vlastníky gruntů. Tyto změny ovlivnily rozložení majetku a jména držitelů gruntů, která se v průběhu času měnila v souvislosti s dědickými a ekonomickými podmínkami.

Černovice díky své velikosti a poloze měly tendenci stát se centrem kolonizační oblasti. V roli lokátorů a přísunných míst pro osady sehrály důležitou roli. Značné historické doklady, včetně gruntovních a sirotčích knih, odrážejí postupné vytváření dědických knih a změny majitelů gruntů, které se děly často v důsledku úmrtí a výměn mezi rodinami.

tags: #probost #baltazar #cernovicich