Udržet pozornost dítěte během bohoslužby někdy není jednoduché. Pokud se dítě nudí, přirozeně hledá způsoby, jak se zabavit. V takovém případě může ostatní vyrušovat. Stále aktuální problém. Datum vložení: 13. 4. Pokud je farní společenství živé, tak je velice rozmanité. Najdeme tam seniory, lidi středního věku, rodiny s mnoha dětmi i ty s jedním dítětem, mladé dospělé, lidi z nejrůznějších profesí a sociálních vrstev, tradiční věřící, občasné návštěvníky mše svaté, aktivní členy farního společenství, lidi velmi duchovně zaměřené a ty, kteří spíše čerpají ze společenství. Každý má jiné očekávání, jiné potřeby, jiný důvod proč se zúčastní nedělní mše svaté. Různé skupiny v církvi mají mnoho možností vyjádřit a praktikovat svou spiritualitu. Nedělní shromáždění farního společenství má být ale otevřené všem. V různosti tohoto shromáždění můžeme prožívat bohatství a pestrost církve, byť nám někteří lidé nebo prvky nejsou příliš blízké. Jinakost ostatních farníků nám má připomenout jinakost našeho Boha: Bůh není nikdy takový, jak si ho představujeme, je vždy jiný. Vyzývá nás k tomu, abychom vytvářeli jedno tělo, Tělo Kristovo, Církev. V takovémto rozmanitém shromáždění, ve velice strukturované liturgii, není mnohdy jednoduché udržet pozornost svých dětí při mši sv. Pokud ztrácí pozornost, začínají být neklidné a přivolávají chtě nechtě pozornost okolí. Od farního společenství to chce někdy velkou trpělivost. Kde jsou děti, tam je život. Protože děti jsou také budoucností naší církve, předkládáme několik tipů, jak obohatit účast dětí na mši svaté. Je důležité na začátku říci, že zodpovědnost za přijetí dětí při mši svaté nemají jen rodiče, ale celé společenství. Rodiče z jejich strany se mohou snažit o to, aby se děti mohli stát plnohodnotnými členy farního společenství. Děti se budou v kostele chovat podle toho, jak se chovají jinde na veřejnosti. Pokud jim jinde umožňujete volný pohyb, tak jej budou také vyžadovat v kostele. Pak není reálné jim pohyb zakázat. Děti mají tendenci mluvit nahlas. Protože se i sami nebudete moci plně soustředit na bohoslužbu slova, je velice důležité si čtení s dětmi připravit. To lze slovy, ale i více kreativně, např. že vybarví příslušnou omalovánku. Pokud se dítě s Vámi doma naučí základní modlitby, které se používají při mši svaté, tak se bude schopno více zapojit. Nečekejte s recitací modliteb, až dítě bude schopno jim porozumět. Často pomáhá, když se s dítětem naučíte tyto modlitby zpívat podle nápěvů, které v kostele používáte nečastěji. Je možné, že si sami nejste jisti, jak probíhá liturgie. Pokud začne dítě být příliš neklidné, nezačínejte s ním bojovat v kostele; je dobré s ním poodstoupit nebo na chvíli odejít a před kostelem zjistit, co se děje a vyříkat si to s ním. Získáte si tím kredit u ostatních farníků. Velice důležité je ignorovat poznámky, které diskreditují Vaší snahu učinit své děti součástí farního společenství. Nebuďte ke svým dětem příliš shovívaví (mše svatá je prostorem neobvyklým a dítě se tam musí naučit chovat jinak), ale zároveň na něj nebuďte příliš přísní. Dopřejte dítěti čas, než se vžije do liturgického shromáždění. Některému dítěti to může trvat dlouhou dobu. Dítě kárejte, ale hlavně ho chvalte za ty chvíle, kdy se chovalo vzorně. Když se Vám narodí dítě, tak je to pro celou rodinu nová šance prohloubit či obnovit křesťanský život. Rodiče, prarodiče, sourozenci jsou prvotními vzory dítěte. Časem bude zkoumat jejich opravdovost a schopnost odpovídat na svízelné otázky. Vaše vzornost není garancí úspěšné výchovy ve víře. Je to ale Vaše křesťanská povinnost, aby Vaše pokřtěné dítě - které je obklopeno mnoha sekulárními vlivy - dostalo férovou šanci později se svobodně rozhodnout pro nebo proti aktivní účasti ve farním společenství. Intenzivně se modlete za harmonický duchovní vývoj Vašeho dítěte, za Boží vedení při jeho křesťanské výchově. Skutečná hodina náboženství probíhá právě při mši svaté, kde se setkáváme s Ježíšem Kristem v Písmu svatém, ve společenství církve a v tajemství Eucharistie. Učiňte z Církve důležitou část svého života. Nejdůležitější je, že dítě je naší velkou radostí. Jeho místo při mši sv. si bude hledat samo, a někdy to bude trvat pěkně dlouho a bude Vám docházet trpělivost. Přítomnost na mši sv. není samospasitelná. Křesťanský život začíná doma, žije z Božího slova a Eucharistie a tamtéž vrcholí.
Soustavný přehled doporučení pro praxi v rodinách a farnostech
- Sedejte si co nejblíže k oltáři. Nebuďte přísnější než jinde. Děti se budou v kostele chovat podle toho, jak se chovají jinde na veřejnosti.
- Poodstupte s dítětem, když rozpoznáte u něho nervozitu. Když rozpoznáte, že určité části mše svaté jsou pro děti náročné, tak s nimi můžete na chvilku odejít nebo poodstoupit od dění a zaměřit jejich pozornost na obraz, dětskou Bibli apod. Učte děti šeptat.
- Připravujte se sami a s dětmi na bohoslužbu. Protože se i sami nebudete moci plně soustředit na bohoslužbu slova, je velice důležité si čtení s dětmi připravit. To lze slovy, ale i více kreativně, např. že vybarví příslušnou omalovánku.
- Naučte se doma s dětmi základní mešní modlitby. Nečekejte s recitací modliteb, až dítě bude schopno je porozumět. Často pomáhá, když se s dítětem naučíte tyto modlitby zpívat podle nápěvů v kostele.
- Učte se z otázek dítěte ohledně mše. Nebojujte s dítětem v kostele. Pokud se dítě stane nesnesitelným, proberte situaci s důvěryhodným knězem.
- Ignorujte nepříjemné poznámky. Po návratu domů mu dejte odměnu za pozitivní chování a buďte vzorem v křesťanském životě.
- Dítě je naší velkou radostí. Jeho místo při mši svaté si samo hledá a vytrvalost rodičů je klíčová. Dítěti dopřejte čas, modlete se za jeho duchovní vývoj a vnitřní vyrovnání s liturgií.
Text vznikl mj. na základě materiálu FDLC (federace diecézních liturgických komisí USA) a zmiňuje důležitost společného průběhu liturgie a zapojení rodin do farního života. Kromě toho se články dotýkají také širšího kontextu vztahu církve a státu, včetně historických reflexí a snah o dialog a spravedlivý přístup k věřícím.
Zvládací dovednosti pro děti - Zvládání pocitů a emocí pro základní a střední školu | Seberegulace
Role sňatků a svátostí v katolické praxi
Slovo svátost pochází z latiny a původně znamená přísahu, závazek. Takže ten, kdo slaví svátost, bere na sebe závazek. Svátosti jsou znamení, která mají lidem zviditelnit Boží lásku a jeho spojení s nimi. Celkem známe sedm svátostí: křest, smíření, eucharistii, biřmování, pomazání nemocných, kněžství a manželství. V Bibli nenajdeme slova, kterými Kristus svátost manželství ustanovil, ale víme, že ho posvětil svou přítomností při svatbě v Káně Galilejské a že její skutečnost naznačuje sv. Pavel v listě Efezanům. Kněz při svatebním obřadu řeší formu: s mší anebo beze mše svaté, s pardním či beze slov, ale vždy s důrazem na platnost obřadu a na to, že manželství je doživotní svazek. Důležitou součástí přípravy na svátost manželství bývá i kurzy přípravy na život v manželství, které jsou v katolické církvi poskytovány zdarma. Forma a způsob přípravy závisí na knězi a místní praxi. Vlastní svatební obřad následuje po promluvě kněze, a k platnosti svátosti je nutná účast katolického duchovního a dvou svědků.