Jeptiška Denis Diderot (La Religieuse) je psychologický román v dopisech odehrávající se v 18. století v okolí Paříže, který ostře kritizuje klášterní život a morálku církve prostřednictvím osudu Zuzany Simonie.
Hlavní postavou je Zuzana Simoniová, která ve svých dopisech Markýzi de Croismare detailně svěřuje svůj tragický životní příběh.
Na začátku je Zuzana krásná a naivní dívka, která se nechává ovlivnit rodinným tlakem i požadavkem rodičů, aby vstoupila do kláštera, i když sama má jinou představu o svém životě.
Rodiče Zuzany ji nemají příliš v lásce a jako nemanželské dítě ji posílají do kláštera Marie Panny; tento čin odráží rozvrat rodinných vztahů tehdejší doby.
V klášteře Marie Panny ji sice charakter De Moni nakonec přijímá a skládá slib, avšak po smrti první matky představené nastupuje nová představená Kristýna se sadistickými sklony a Zuzanu čekají kruté zkoušky.
Zuzana je znepokojena nehumánním chováním řeholnic, které ji nesnášejí a přejí jí smrt, a proto žádá o přeložení do jiného kláštera, kterému vedení vyhoví.
Následně je přeložena do kláštera Arpajon, kde ji na počátku doprovází obdiv kvůli jejímu výbornému zpěvu a oddanosti Bohu; zde ale nastane další zkouška, když se matka představená do Zuzany zamiluje.
Otec Lamoine, zpovědník kláštera, jí nařizuje vyhýbat se matce představené, ale lesbická sestra ježí rozpoznatelná a postupně zešílí, a spolu s ní i sestra Tereza.
Ve snaze o zrušení slibu Zuzana vyhledává pomoc advokáta Manouriho a snaží se o právní rozřešení, které ji ale v klášterním systému často zlověstně nepřejí.
Talent Zuzany v hudbě jí pomáhá zaujmout nové prostředí, ale krutost klášterního režimu jí nepřestává dělat potíže; matka představená jí však nadále upírá svobodu a její chování se stává terčem posměchu i útisku ze strany ostatních jeptišek.
Na základě tlaku a nelidského chování se Zuzana rozhodne pro útěk za pomoci zpovědníka Lemoine a advokáta; útěk je úspěšný, ale zraní ji při přelézání klášterní zdi a její nová svoboda se ukáže být jen zdánlivá.
Po útěku se Zuzana ocitá v Paříži a najde si práci jako pradlena, stále však žije ve strachu, že bude opět dopadena a vrácena do kláštera.
Román je psán ve formě dopisů, v ich-formě a s prvky memoárů; dílo je retrospektivní a vyprávěné Zuzanou, která vzpomíná na dětství a postupně odhaluje pravdu o svém otci a původu.
V ději kláštery Marie Panny, Longchamp a Sv. Eutrope v Arpajonu slouží jako rámec pro postupné morální otřesy a rozklad náboženské morálky; Diderot je zde mimo jiné ostrým kritikem institucionalizované církve a jejich vlivu na život jednotlivce.
Historickou kontextuální linku tvoří osvícenství: myšlenkový proud důrazu na rozum, vědu a svobodu, který kritizuje církev a vyjadřuje touhu po osvobození od dogmat a pokrytectví.
Autor staví do popředí téma nucené služby církvi a problematiku vstupu do kláštera kvůli rodinným poměrům a majetkovým tvrzením; dílo tak reflektuje i sociální tlak na ženy a jejich postavení ve společnosti osvícenské Francie.
Diderot, významný osvícenský filozof a redaktor Encyklopedie, si v Jeptišce pohrává s otázkami svobody, rozumu a morálky, a zároveň ukazuje, jak se izolace a šikana stávají prostředkem k potlačení lidské individuality.
V průběhu románu se Zuzana zjevně mění: z naivní dívky se stává statečná žena, která usiluje o zrušení slibu a o nalezení svobodnějšího života, i když jí zůstává ve hře neustálá hrozba návratu do kláštera.
Román je jedním z nejostřejších útoků na církevní instituce 18. století a patří k vrcholům osvíceneckého realismu; autor prostřednictvím drsného a emotivního příběhu ukazuje, co se stane s lidskou duší, když je uzavřena do izolace.
V rámci recepce díla lze vyzdvihnout i jeho kulturní kontext: román v dopisech se stal módním žánrem osvícenského období a ovlivnil literární i filozofické diskuse o lidských právech a svobodě jednotlivce.
