Na konzervatoři v Praze studoval kompozici (J. Feld a O. Semerák) a hru na trubku (V. Junek a J. Svejkovský). Ve studiu kompozice pak pokračoval na pražské AMU (J. Dvořáček) a na brněnské JAMU (Z. Zouhar), kde v roce 1990 svá studia ukončil. Jeho celoživotní zálibou je historie a stavba varhan a kampanologie, což uplatnil i na půdě Českého rozhlasu, kde byl od roku 1988 zaměstnán jako hudební režisér a od roku 1992 též jako hudební redaktor na stanici Český rozhlas 3 - Vltava. Zde realizoval programové projekty „Historické varhany Čech a Moravy“ a „Zvony“, v redakční péči má i obory soudobá a elektroakustická hudba.
Od roku 1995 je pedagogicky činný na pražské konzervatoři, kde vyučuje hudebně teoretické předměty. Od roku 1997 je místopředsedou Společnosti pro elektroakustickou hudbu. Působil jako sbormistr Pěveckého sdružení Foerster v Benátkách nad Jizerou (1980-1995) a dívčího pěveckého sboru Collegium cantatinum (1991-1997). Svou iniciativou přispěl k restaurování zvonohry pražské Lorety, kde od roku 1989 působí jako carillonér, od roku 1994 jako carillonér titulární. V roce 1997 byl při setkání evropských carillonérů v Barceloně přijat do mezinárodní organizace Eurocarillon, jejíž akce se pravidelně účastní již od roku 1995 a prostřednictvím této organizace se snaží i u nás netradiční carillonérské umění uvést do povědomí širší veřejnosti. Dosud je jediným mezinárodně akceptovaným českým hráčem na tento nástroj.
Historie kariéry a klíčové projekty
V rámci režie projektu „Liturgický rok v gregoriánském chorálu“ spolupracuje i se souborem Schola Gregoriana Pragensis. Kromě toho je vyhledáván nejrůznějšími vydavatelstvími jako hudební režisér - především pro realizaci snímků varhanní, ale i komorní hudby a ostatních žánrů. Tímto způsobem se již podílel na vzniku již 97 CD.
Jako skladatel je zastáncem principů bezprostředně navazujících na osvědčené, tradicí a praxí prověřené hodnoty. I když se nevyhýbá experimentu, snaží se o aplikaci těchto principů i v rámci žánrů, kde se tento přístup spíše neočekává (např. v elektroakustické hudbě).
Podoba a průběh letošního koncertu na Svaté Hoře
V letošním roce se konal třetí ročník festivalu liturgické hudby Břízovské slavnosti, věnovaný knězi P. Karlu Břízovi (1926-2001). Tohoto úkolu se ujala trojice vynikajících hudebníků, působících na Svaté Hoře: Pavel Šmolík, Jaroslav Tůma a Radek Rejšek, kteří připravili a realizovali program koncertu. Komponuje, je významným znalcem v oboru stavby varhan, vynikajícím improvizátorem a kulturním činitelem Příbramska. Jaroslav Tůma, titulární varhaník svatohorské baziliky, je mezinárodně uznávaný koncertní varhaník a cembalista; vyučuje na HAMU v Praze. Radek Rejšek, jehož jméno je spojeno s celým programem koncertu, se zasloužil o výjimečné zpracování barokních a liturgických témat pro zvonohru a varhany.
Roku 1995 byl Rejšek jmenován členem Komise pro restaurování hudebních nástrojů při Ministerstvu kultury ČR, kde zastupoval obory organologie a kampanologie. Později byl jmenován do Komise pro prohlašování kulturních památek, kde je činný dosud. Jako skladatel píše hudbu různých oborů (symfonickou, komorní, vokální i elektroakustickou), avšak hudba duchovní v jeho díle převažuje. Jmenujme některé - Janovy pašije (1995) pro baryton sólo, schola a varhany, Ave Maria (1996) pro soprán a smíšený sbor, Otče náš (1998) pro smíšený sbor a varhany, Salve Regina (1999) pro dvě scholy a varhany, Statue kuksenses per Boni Pueri et organum (2000), Te Deum (2004) pro smíšený sbor, zvonohru a velký dechový orchestr, Blahoslavenství (2006) pro smíšený sbor, dva dechové nástroje a varhany, Stabat Mater (2006) pro smíšený sbor, dvě violy, dvě violoncella, dva anglické rohy, dva fagoty, čtyři lesní rohy a varhany. Skladby pro zvonohru - výběr: Tři studie (2002), Cantio matutina (2002) - skladba získala třetí cenu na mezinárodní soutěži Vereniging Het Carillon te Hoorn, Smutek Quasimodův (2006), Ave Virgo gloriosa (2007), Čtrnáct variací a fuga na duchovní píseň „Jezu Kriste, ščedrý kněžě“ (2011) pro zvonkohru a varhany.
V úvodu koncertu zazněly dvě drobné skladby z nedávného období: Fialová bifara č. 2 a Bílá bifara č. 2, obě komponované pro trubku a varhany. Bifara je italský varhanní rejstřík, laděný jemně do výchvěvu, a je v základní dispozici ve varhanách v pražské Loretě, obsazený jen v poloze c1-c3; je oblíbený autorův rejstřík. Barvy jsou symbolické pro obřadní ornáty při bohoslužbě. Fialová připomíná barvu popela a znamená barvu pokání a kajícnosti, přísluší Adventní a Postní době. S tímto vědomím je psána a její křehká faktura vyžaduje jemnou registraci a adekvátní spolupráci trumpetisty. Přísluší Bílá barva je liturgicky symbolem barvy světla a obrazem Krista, který je světlem světa. Křížová cesta pro varhany je cyklus čtrnácti chorálních předeher, dle počtu Ježíšových zastavení; každé z nich je hudebně komentováno a pro dnešní použití je přepsáno do tradiční notace s textem.
Radek Rejšek ji zkomponoval jako několikaktové krátké improvizace s cantus firmus. Zazní v některých pasážích odvážná, ale vždy rozpoznatelná. Celková doba trvání je přibližně osmnáct minut a jednotlivé předehry trvají od 0:34 min - zastavení X. Pán Ježíš zbaven roucha; k 3:06 min - zastavení VIII. Pán Ježíš napomíná plačící ženy. Závěr svatohorského večera patřil premiéře varhanního koncertu Chorály, s obsazením: varhany, dvě trubky, čtyři lesní rohy, dva trombony. Sólový part hrál Jaroslav Tůma, žesťový soubor spolehlivě řídil Pavel Šmolík. Skladba vznikla v roce 2019, avšak z důvodu lockdownu nemohla být provedena. Až v letošním roce zažívá svoji premiéru. Skladba je jednovětá, členěná na kontrastní části; varhany nejsou zde nijak výrazně koncertantní, spíše vedou dialog se souborem žesťů, různě si spolu proměňují úlohy a střídají napětí. Autor zpracovává známé latinské nápěvy: Veni creator spiritus, Te Deum laudamus, Pange lingua gloriosi, Regina coeli, Salve Regina, Buoh všemohúcí - staročeský, z doby Karla IV. Často se chorály objevují porůznu v průběhu a jsou velice umně zpracovány - v inverzi, v kánonu, ve fugovaných nástupech, v imitacích, v rytmických ostinatech. Je patrné, že autor rozumí baroknímu kontrapunktu, a proto si může dovolit s ním netradičně zacházet, ale vždy je logicky stavěný a dobře slyšitelný. Je to druh skladby, která se dobře poslouchá a zaujme nejenom kompozičními postupy, je to hudba čitelného rukopisu zralého autora. Neoblibuje shluky a clustery prvoplánově, ale tyto jsou výsledkem předchozího hudebního vývoje.
Další částí je popis nástroje: nástrojový význam a historie stavby nových varhan. Délka projektu a jeho realizace ukazují, že jde o ambiciózní záležitost, která vyžaduje spolupráci s odborníky na varhany. Vznikla poté, co bylo nutno demontovat už téměř nefunkční nástroj P. Karla Břízy. Pro stavbu nových varhan byl osloven varhanář Vladimír Šlajch z Borovan. Přistavovaly se postupně, podle možnosti shromáždit peníze, a to díky podpoře institucí i jednotlivců.
Personální a institucionální kontext
Radek Rejšek působil jako hudební režisér a později hudební redaktor na stanici Český rozhlas 3 Vltava, realizoval projekty Historické varhany a Zvony; redakční péče zahrnuje obory soudobá a elektroakustická hudba. V letech 1995-2001 vyučoval na Pražské konzervatoři hudebně teoretické předměty a od roku 2000 vyučuje na Soukromé vyšší odborné škole filmové a Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Od roku 2005 vyučuje na Konzervatoři v Českých Budějovicích kompozici a hudebně teoretické předměty. Byl také místopředsedou Společnosti pro elektroakustickou hudbu (od r. 1997) a podílel se na sbormistrovské činnosti pro různá pěvecká sdružení. Dlouhodobě působí jako carillonér na Loretu a zapojuje se do mezinárodních akcí Eurocarillon; je aktivní v prezentaci českého carillonérského umění v zahraničí a spolupracuje s Městským divadlem v Mostě na scénické hudbě.
V souvislosti s Břízovskými slavnostmi byl jeho podíl na projektu významný. Soustředil se na realizaci premiéry nových děl a na prezentaci historických i současných forem varhanní a zvonohry. Tato činnost opravňuje k závěru, že Radek Rejšek je klíčovou osobností v oblasti organologie a kampanologie v ČR, která propojuje praktické hudební zručnosti s historickým výzkumem a mezinárodní spoluprací.
