Poutní kostel Panny Marie Bolestné se nachází na vrcholu obce Dobrá Voda u Českých Budějovic a je významným barokním dílem v jižních Čechách. Kostel je orientován na východ a oválný půdorys spolu s konkávně prohnutým západním průčelím s věží vytvářejí výraznou urbanistickou dominantu. Do jeho okolí byla pečlivě vkomponována barokní centrála, dílo Kiliána Ignáce Diezenhofera, předního představitele radikálně barokního proudu.
Historie a geneze stavby začala položením základního kamene 12.7.1733 a dokončena byla v roce 1739, po ročních přípravách a spolupráci architekta Anselma Martina Luraga a Ferdinanda Schneidera. Hlavní prostor kryje mohutná kopulová klenba na pendantivech s rozpětím 14,5 m, zatímco boční kaple a presbytář tvoří složitější klenební systémy typické pro dienzenhoferovské dílo. Vysoká hodnota mířící k dokonalosti je patrná v interiéru, kde bylo plně využito bohaté štukové výzdoby a fresky Václava Vavřince Reinera.
Fresky a výzdoba interiéru jsou dílem Reinera (1689-1743) a štuková výzdoba byla realizována Giovannim Battistou Alliem (na náklad Adama Františka ze Schwarzenbergu). V průčelí najdeme velký portál s nadpražím a nad ním okno spolu s volutami a římsemi, nad nimiž se tyčí kamenná socha Panny Marie a po stranách andělé s nástroji Kristova umučení. Oltářní obraz Panny Marie Bolestné namaloval Bartoloměj Čurna (rok 1876) a hlavní oltář je dílem G. B. Allia ze konce 30. let 18. století.
Kostel patří do kontextu doby jako vrcholné barokní dílo, jehož výzdoba zahrnuje bohaté motivy biblických scén, nástěnné malby a štukovou výzdobu. Z hlediska urbanismu i architektury se jedná o významný příklad takzvaného hloubkového oválu, jehož kompozice propojuje centrálu s podélnou dispozicí, čímž vzniká dynamická a monumentalní hmota.
V exteriéru i interiéru se odráží vliv dílen Kiliána Ignáce Diezenhofera a Reinera; kostel je vzorem radikálního baroka s oválným půdorysem, konkávně prohnutým západním průčelím, věží nad průčelím a bohatou výzdobou. Mozaikové okno ve východní stěně bylo zhotoveno malířem Schlingerem u Lenory. Loď má průměr 14,5 m a obsahuje čtyři pilastry se štukovými hlavicemi, s římsou nesenou pilířky a segmentovými oblouky.
Dokončení stavby a výzdoby probíhalo postupně: v roce 1735 bylo započato velkolepé dílo freskové výzdoby lodi Oslavení srdce Bolestné Panny Marie, které Reinera vyznačuje královskou koloristiku a světelnost. Pro klenbu kněžiště zvolil Reiner motiv Vypuzené Hagar s Ismaelem; nad kruchtou je zobrazena výjev Oslazování vody Mara a pendantivy s apoštoly.
Významná je také kritická role Dobré Vody jako poutního místa, která se pojí s tradicemi poutních mší během Velikonoc a dalších liturgických slavností. Každoročně se u kostela konají poutě kolem křížové cesty a Božího hrobu; přístup do kostela je během mší svatých otevřený, mimo ně bývá zpřístupněn jen z věží během návštěv. Z historie stojí za zmínku, že během 18. století vzniklo hlavní oltářní dílo a fresky Reinera doplňují další sochy a dekorace.
Relativně nedávná historie zahrnuje i mimořádné mše svaté a různé slavnosti, které byly v textu uvedeny (např. mše během svátků, poutní mše celebrované různými kněžími a duchovními, případně zvláštní bohoslužby některých významných dnů). Kostel je jednou z nejvýznamnějších barokních památek v jižních Čechách a po staletí slouží farnosti Dobrá Voda u Českých Budějovic.
Stavba a výzdoba svěřené do rukou významných tvůrců - Diezenhofera, Reinera a Allia - představují doklad o vysoké schopnosti českého baroka a o tom, jak architektura a výtvarné dílo dokážou spojit teologii s výtvarným vyjádřením. Návštěvníci, kteří chtějí vidět kostel zevnitř, by měli přijít v době konání bohoslužby; mimo to je možné nahlédnutí pouze přes mříže.
Podrobný popis stavebního řešení a výzdoby v Dobré Vodě byl zaznamenán v pramenech z Dobré Vody a na webu farnosti, které uvádí základní stavební klíče, rozměry loďi a popisy hlavního oltáře a freskové výzdoby. Působnost architekta Diezenhofera ve spojení s Reinermanovou malířskou školou reprezentuje vynikající ukázku české barokní tvorby.