Kostel sv. Bartoloměje v Pece je písemně připomínán k roku 1384. Původní, zřejmě dřevěný kostel, byl v roce 1603 nahrazen kamenným kostelem. Dnešní zděný kostel dali postavit kartuziáni v letech 1751-1753, naposledy opraven byl kostel zvenčí roku 1936 a uvnitř v letech 1937-39. Stavba je řešena v duchu Dienzenhoferovy stavitelské školy a jsou uplatněny vlivy končícího baroka a počínajícího klasicismu.
Stavba je řešena jako podélná jednolodní stavba s presbytářem na půdorysu obdélníku postaveného na šířku. Po stranách kostelní lodi jsou symetricky umístěny sakristie s oratořemi. Centrální vstup je pod věží, hlavní oltář s točenými sloupy byl zhotoven pro původní kamenný kostel v roce 1680. Do západního průčelí kostela vytváří malebnou kompozici štíhlé hranolové věže centrálního vstupu a nároží tvarovaných do oblouku. Do nároží ústí menší dveře - vstupy na kůr a do zvonice.
Hlavní oltář byl zřízen pro starší kamenný kostel a byl v 18. století zvýšen nástavcem a doplněn sochami sv. Bruna a sv. Huga. Obraz na oltáři připomíná umučení sv. Bartoloměje a pochází z poloviny 18. století; autorem je neznámý žák Petra Brandla. Z téže doby pochází kazatelna, rozměrná křtitelnice a dřevěné lavice s ornamentálními řezbami.
Barevné fresky (malba do čerstvé omítky) vytvářejí v celém kostele rokokovou výzdobu, autorem je český malíř Václav Kramolín. Figurální výjevy na stropech jsou oslavou sv. Bartoloměje, kterému je kostel zasvěcen. Zdá se, že se s účinkem freskové výzdoby počítalo již při navrhování stavby, což vytváří dojem bohatého členění a zdobení kostela.
Okenní otvory, zaklenuté nízkými obloukovými záklenky, měly původně jednoduchá skla; kolem roku 1895 byly nahrazeny vitrážemi s obrazy sv. Václava, sv. Ludmily, sv. Aloise a sv. Filomény. V tomtéž roce byly původní barokní varhany nahrazeny novými a kamenná dlažba vyměněna za dlaždice. Pod dlažbou se nacházejí dvě velké hrobky s ostatky převorů a duchovních.
Jméno stavitele chrámu je neznámé, samotná stavba však patří k největším klenotům barokního období v Podkrkonoší. V září roku 1992 byly do velké věže kostela opět zavěšeny dva zvony o hmotnosti 490 kg a 300 kg, které pocházejí ze sbírek místních občanů a přátel ze SRN; vyrobeny byly v umělecké zvonařské dílně Jiřího Svobody v Brodku u Přerova a reliéfní výzdobu provedl akademický sochař Otmar Oliva. Jedna z nejznámějších památek Moravskoslezského kraje, kostel svatého Petra z Alkantary v Karviné-Dolech, známý jako šikmý kostel, se však dočká opravy, která zahrnuje výměnu střešní krytiny a fasády, a náklady překročí sedm milionů korun.
Opravy kostela sv. Bartoloměje probíhaly ve více fázích a trvaly dvanáct let. Rozsáhlá rekonstrukce zahrnovala výměnu střechy, nové omítky, restaurování vitrážových oken a obnovu vnějších omítek. Jako poděkování za podporu byl 7.5. v kostele sloužen slavnostní průběh mše; následně posvětil opravenou křížovou cestu královéhradecký biskup Jan Voká. Organizátoři z farnosti Pecka vyjádřili dík všem partnerům a dárcům, zejména samosprávě městečka a biskupství.
Náročné opravy byly financovány hlavně z Programu regenerace Ministerstva kultury, který podporuje obnovu památek v městských památkových zónách. Z ministerstva bylo získáno kolem dvanácti milionů korun; Pecka aportovala z rozpočtu přes dva miliony, zbytek šel na farnost a biskupství. Během dlouhého projektu byly objeveny i nové a zajímavé skutečnosti, například záznamy a dokumenty ze starých časů ukládané do makovice věže, a po rekonstrukci v roce 2007 do ní byly uloženy i nové dokumenty a ukázky dobového tiskového a mincovního materiálu z roku 2006.
V současné době probíhá díky sponzorskému daru restaurování hlavního přístupového schodiště; dokončení se očekává v tomto roce. Plány městečka a farnosti zahrnují opravu unikátních varhan z konce 19. století, které pro kostel sv. Bartoloměje postavil lomnický varhanář Josef Koberle. Kostel je dnes jedním z největších turistických lákadel Karvinska a symbol staré Karviné, a znovu svědčí o bohaté historii a kulturním dědictví regionu.
Historie a architektura v kostce
- První písemná zmínka: 1384; původně dřevěný kostel.
- Rok 1603: náhrada za kamennou stavbu.
- 1751-1753: dnešní zděný kostel vybudovali kartuziáni.
- Architektura: Dienzenhoferova škola; přechod z končícího baroka do počínajícího klasicismu.
- Vnější fasáda: toskánské pilastry, korunní římsa; 1877 barokní reliéfní křížová cesta od Josefa Lederera.
- Interiér: fresky Václava Kramolína; hlavní oltář 1680; vitrážová okna z roku 1895; varhany nahrazeny v témže roce.
- Věž a zvony: 1992 nové zvony 490 kg a 300 kg; výtvarná výzdoba Otmar Oliva.
- Opravy 1936-39: kompletní sanace vně i uvnitř; restaurování kaplí a sakristií.
