PhDr. Radomír Malý (* 4. června 1947) je český historik, spisovatel a novinář, jeden ze známých a populárních laických představitelů českého tradičního katolicismu. Po tzv. sametové revoluci byl zástupcem šéfredaktora Lidové demokracie a šéfredaktorem Světla, v letech 1996-2009 vyučoval církevní historii na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Je autorem řady knih, kupř. Církevní dějiny, Je dovoleno bránit inkvizici? či Katolíci ve stínu hákového kříže. Články mu vychází kupříkladu v časopisech Immaculata, Te Deum, Duše a hvězdy a na stránkách Institutu sv. Josefa.
Kořeny a formování
Radomír Malý se narodil 4. června 1947 v Brně do úřednické rodiny. Otec neměl vyhovující kádrový profil, a proto musel z úřadu odejít do Valašského Meziříčí, kde Radomír prožil dětství. Velký vliv na něj měl strýc - kněz František Dvořák, vězněný z politických důvodů v uranových dolech. Radomír studoval archivnictví a historii na univerzitě v Brně. Ve vedení Kolegia posluchačů filozofické fakulty prosazoval práva křesťanských studentů, ale jeho snahy zastavila invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.
Po maturitě Radomír začal studovat archivnictví a historii na filozofické fakultě v Brně. Vládla tam uvolněná atmosféra, a učitelé si dokonce dovolili na přednáškách kritizovat politiku komunistické strany. Po absolvování našel práci historika v Uměleckohistorickém muzeu v Kroměříži, ale v rámci normalizačních prověrek mu byly vytýkány jeho náboženské aktivity a z odborné pozice musel odejít. Začal se angažovat ve skryté církvi, zejména ve vydávání katolického samizdatu, pro který psal autorské texty a překládal.
Citlivá éra: Chartu 77, perzekuce a odolnost
Když podepsal Chartu 77, zaměřila se na něj Státní bezpečnost (StB). V roce 1979 u něj provedli domovní prohlídku a odvezli ho k výslechu. StB Radomíra klasifikovala jako nepřátelskou osobu I. kategorie nebezpečnosti a dále ho sledovala a často vyslýchala. Přesto Radomír pokračoval ve vydávání samizdatu, spolupracoval s dalšími disidenty a účastnil se řady iniciativ a veřejných manifestací, zejména na podporu náboženské svobody a nespravedlivě stíhaných lidí. V době sametové revoluce působil v Občanském fóru.
Se signatáři Charty 77 se v Brně scházeli a plánovali společné aktivity. Začal se také redakčně podílet na vydávání samizdatových periodik Informace o církvi a Informace o Chartě 77, do kterých psal články o církevně‑politické situaci v Československu. Po podpisu Charty 77 se o Radomíra začala zajímat StB a později ho klasifikovala jako nepřátelskou osobu. V září 1979 StB zakročila proti lidem vydávajícím náboženský samizdat. Uvěznila pět lidí, mezi nimi i Josefa Adámka, a provedla sérii domovních prohlídek. Přišli i k Radomírovi a při důkladné prohlídce mu zabavili téměř polovinu knihovny. Po skončení domovní prohlídky byl odvezen k výslechu do Bohunic.
Pražské jaro a širší odpor
V sedmdesátých letech se opět přiostřil boj komunistů proti církvi. Snažili se dostat církev pod kontrolu prostřednictvím Státního úřadu pro věci církevní. Znovu zakázali vydávat náboženskou literaturu a náboženské aktivity mimo kostel mohly být trestány i několikaletým trestem odnětí svobody. V tomto prostředí vznikaly skryté církevní struktury věřících, kteří chtěli svou víru žít opravdově, scházet se k modlitbě a číst duchovní knihy. Radomír pomáhal organizovat tajné duchovní obnovy, které vedl kněz Václav Razik a františkán Aleš Zlámal, oba věznění v padesátých a šedesátých letech. Radomír navázal kontakty s Kluby katolické inteligence v Polsku, kde bylo více náboženské svobody a duchovní literatura zde mohla vycházet. Často také navštěvoval Katolickou univerzitu v Lublinu a jako host zde přednášel. Cestou domů si přes hranice přivážel v Československu nedostupné knihy. „Jezdil jsem většinou vlakem a tam jsem to skrýval někde vespod kufru.“
Charterové rozhodnutí a následné roky
Když si Radomír v roce 1977 přečetl článek napadající iniciativu Charty 77, opatřil si originální text. „Rozhodl jsem se Chartu podepsat. Učinil jsem tak v červnu 1977 a moje motivace byla taková, že oni se vlastně zastávají i mne, který byl vyhozen ze zaměstnání z náboženských důvodů a který je perzekvován tím, že nemůže vykonávat své povolání, pro které má hřivnu,“ uvádí pamětník. Se signatáři Charty 77 se v Brně scházeli a plánovali společné aktivity. Začal se také redakčně podílet na vydávání samizdatových periodik Informace o církvi a Informace o Chartě 77, do kterých psal články o církevně‑politické situaci v Československu. Po podpisu Charty 77 se o Radomíra začala zajímat StB a později ho klasifikovala jako nepřátelskou osobu. V září 1979 StB zakročila proti lidem vydávajícím náboženský samizdat. Uvěznila pět lidí a prováděla domovních prohlídek. Přišli i k Radomírovi a při důkladné prohlídce mu zabavili téměř polovinu knihovny. „Po skončení domovní prohlídky jsem byl odvezen k výslechu do Bohunic do věznice a nebylo jasné, jestli se vrátím.“
V následujících letech musel Radomír hledat práci mimo historickou vědu. Byl vyřazen z odborné pozice a až do roku 1989 musel vykonávat různá podřadná zaměstnání. V sedmdesátých letech se opět zintenzivnil tlak komunistů proti církvi: zkroucené prověrky, kontrola kněží, zákaz literatury a tresty za náboženskou činnost. Přesto Radomír nadále pomáhal organizovat skryté modlitební a duchovní aktivity, navazoval kontakty s Polskem a spolupracoval s jinými disidenty, čímž přispíval k šíření katolické kultury a literatury v rámci zákonů o represi.
Peripetie sametové revoluce a pozdější kariéra
Na konci osmdesátých let se počet veřejných manifestací zvyšoval. Radomír jel do Prahy na demonstrace, včetně Palachova týdne, a podílel se na tom, jak formulovat veřejné prohlášení o morálních hodnotách katolicismu. Po pádu totalitní vlády nastoupil na pozici zástupce šéfredaktora v Lidové demokracii a po jejím zániku v roce 1994 na pozici šéfredaktora časopisu Světlo. Poté začal vyučovat církevní dějiny na Teologické fakultě Jihočeské univerzity, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 2009. Rozšiřoval povědomí o náboženské svobodě, zapojoval se do veřejného života a publikační činnosti v periodikách Immaculata, Te Deum, Duše a hvězdy a na stránkách Institutu sv. Josefa.
Reflexe a současnost
Podle Radomíra Malého je dnešní společnost „relativně svobodná“, avšak varuje, že totalita se může vrátit v jiné podobě. Upozorňuje, že skutečná svoboda vychází z odpovědného rozhodování a víry v Boha, což vyžaduje závazný a nezrušitelný souhlas s katolickou naukou. Tvrdí, že moderní doba klade tlak na relativizaci morálních norem a na tzv. „neochotu rozhodovat se definitívně“. Věří, že katolická etika poskytuje hlubší svobodu než extrémy světonázorů, a vyzývá k zodpovědnému životu v souladu s Desaterem a evangelií.
Ve svých textech.radomír Malý často zdůrazňuje význam tradičního katolického učení, zejména v otázkách morálky, sexuality a vztahu k Bohu. Považuje katolickou morálku za nástroj skutečné svobody, která chrání před zotročením ze strany vnějších i vnitřních tlaků. Opakovaně se vyjadřuje k tématům jako odpovědnost za osobní rozhodnutí, význam manželství a role církevní tradice ve světě moderního pluralismu. Věnuje se také historii českého katolicismu, církevních dějin a samizdatu jako formě odporu proti totalitní moci.
- PhDr. Radomír Malý se narodil v Brně v rodině s katolickými kořeny a byl ovlivněn vztahem k farářskému i duchovnímu prostředí rodiny.
- Jeho studenti a kolegové ho popisují jako inspirovaného publicistu a historika, který klade důraz na morální rozměr lidského jednání.
- V době totality se aktivně zapojil do činnosti katolického samizdatu a podpory náboženské svobody.
- Po Sametové revoluci zastával vedoucí role v médiích s katolickým zaměřením a vyučoval církevní dějiny na univerzitě.
- Jeho práce zdůrazňuje potřebu svobodného a zodpovědného rozhodování každého člověka v konfrontaci s věčnými bytostnými otázkami.
Obrazné ukotvení a kritické glosy
„Ta stávka byla takzvaně okupační. To znamená, že se nevyučovalo a že jsme pouze takzvaně hlídali fakultu a seděli jsme.“ - Radomír vzpomíná na protesty během invaze a následné období normalizace. „Měl jsem takový hřejivý pocit, že se konečně katolíci tady v Česku postavili na vlastní nohy.“ - o budování náboženské svobody během vzestupu odporu. „Po podpisu Charty 77 se o Radomíra začala zajímat StB.“ - důsledky perzekuce a odvahy pokračovat v disidentské činnosti.
Jeho texty a výklad církevních dějin spolu s jeho zkušenostmi v samizdatu a ve veřejném životě tvoří bohatý kontext pro porozumění české katolické kultury a její role v disidentském hnutí i v posttotalitním období.
2025 / Charta 77 v roce 2025 ... seminář
PhDr. Radomír Malý zůstává významnou osobností pro současnou českou společnost, která hledá rovnováhu mezi tradiční vírou a moderním téměř sekularizovaným světem.
tags: #dr #radomir #maly #namestkove #kristovi