Černobylská jaderná elektrárna, nacházející se poblíž města Pripjať v Kyjevské oblasti, byla po 23 letech provozu uzavřena a elektrárna oficiálně ukončila výrobu elektřiny 15. prosince 2000. Stavba prvního bloku byla zahájena v roce 1970, první blok byl spuštěn v roce 1977 a do začátku roku 1986 byla Černobylská NPP nejvýkonnější jadernou elektrárnou v evropské části SSSR. Dne 26. dubna 1986 došlo k nehodě ve čtvrtém bloku, výbuch odpálil hlavu reaktoru a radioaktivní trosky se rozšířily do okolí, vyvolaly evakuaci Prypjatě, Černobylu a zóny o průměru 30 kilometrů kolem elektrárny.
Umístění elektrárny je 18 km od Černobylu, 16 km od hranice s Běloruskem a 110 km severně od Kyjeva, na břehu řeky Prypjati. Stavba zahrnovala první a druhý stupeň, výstavba třetí etapy (bloky č. 5 a 6) byla po nehodě zastavena. Designová kapacita Černobylu byla 6000 MW a v době nehody bylo v provozu 4000 MW. Po nehodě byl postaven dočasný sarkofág, dokončený na konci listopadu 1986. Riziko nestabilní konstrukce se zvyšuje vlivem vysoké vlhkosti uvnitř.
Černobylská madona a novodobá mytologie
Mezi nejvýznamnějšími obrazy a ikonami spojenými s tragédií je Černobylská madona, kterou lze vnímat jako součást novodobé ukrajinské kultury a paměti. Objevila se ikona Černobylský spasitel, která nyní visí v Chrámu sv. Ilji v Černobylu; vedle Krista je zobrazena borovice-trojzubec, hvězda Pelyněk a likvidátoři-mučedníci. Ikona je vyhotovena v lidových ikonopisných tradicích, které se na Ukrajině udržují od 17. století. Malíř Vasyl Skopyč ztvárnil Leonida Teljatnykova, velitele hasičské jednotky, jako velkého svatého Jiřího, který bojuje s drakem vyplývajícím z prolomené stěny reaktoru.
Vzpomenuto je také, že nový chrám v Kyjevě a další stavby byly inspirovány mytologickými obrazy a symbolikou Černobylu; například borovice-trojzubec a hvězda Pelyněk se objevují v různých monumentálních dílech a památnících. Po havárii vznikly rituály a novodobé formy kultury, které připomínají oběti a hrozby spojené s radiací. Černobylský folklor a novodobá mytologie tak spojují eschatologický strach s pohanskou pamětí, humor i naději.
Historie a geopolitika okolo Černobylu
Havárie urychlila rozpad SSSR a vedla k zapojení Ukrajiny do nových politických a kulturních procesů. Po havárii vznikla myšlenka Pomyránie, fiktivnímetropole systému nezávislosti s vlajkou bílo-černou-červenou a hymnou inspirovanou chilským protestsongem Venceremos; tato koncepce však nikdy nebyla realizována. Představovala však významný názor na identitu a autonomii v období změn. Lidé si vyprávěli příběhy a anekdoty o zóně, ruské okupaci a o tom, jak se kolem Černobylu vyvíjela kultura, která zrcadlí strach i naději.
V roce 1994 proběhly etnografické expedice do Polesí, zasažené radioaktivním zářením, kde vědci sbírali tradiční tkaniny, ikony a nářadí. V té době vznikaly nové rituály, podobné pohanským, a likvidátoři se setkávali při „vypalování červa“ - radionuklidů - s pitím alkoholu, který měl údajně pomoci vymýt strontium a cesium z těla. Mezi motivy, které se do veřejného diskurzu dostaly, patřil i „Most smrti“ a další legendy o radioaktivních kalužích, duchách a zjeveních v Pripjati. Filmy a umění, včetně prací Mari Prymačenka, inspirovaly obrazy a řemesla, která zobrazují svět po havárii.
Současnost a projekty kolem Černobylu
Vláda a mezinárodní organizace sledují stav sarkofágu NSC (Nový bezpečnostní kryt) po ruských útocích; v roce 2019 byl NSC obklopen kovovou kopulí, která měla sloužit alespoň 100 let, avšak 2023-2024 způsobily škody drony a následné opravy. IAEA potvrdila ztrátu základních funkcí NSC a nutnost okamžité obnovy, aby byla radiace izolována. Opravy a obnova čelí rizikům spojeným s ostřelováním a výpadky proudu způsobenými útoky na energetickou infrastrukturu. Radiační hrozba zůstává hlavní prioritou, ale oblast je vysoce militarizovaná a střežená ukrajinskou armádou.
Vedle technických aspektů se ukazuje, že oblast má pozitivní vliv na přírodu: podle odborníků je to, jako by se tam vytvořil chráněný národní park, s nárůstem divoké zvěře a obnovou flóry, i když zóna zůstává nebezpečná kvůli trvalé radiaci. Práce pracovníků elektrárny a expertů na jadernou bezpečnost se zaměřují na monitorování stavu sarkofágu a okolí, aby se zajistila dlouhodobá bezpečnost.
Historické a kulturní dopady
Černobylská tragédie vyvolala hluboké reflexe o tom, jak se lidé vyrovnávají s katastrofou a jak kultura zrcadlí hrůzu i krásu. Černobylská madona a další motivy se objevují v různých formách artu, literatury a hudby, a posilují paměť o obětech a hrozbách radiace. Hudební skupina Onuka má skladbu ARKA věnovanou výstavbě bezpečného uzavřeného sarkofágu, a sólistka Nata Žyžčenko navštívila zonu a publikuje o ní, tvrdí, že Černobyl je její království a že by tam ráda měla i svatbu. Folklor atomové éry tak propojuje historickou zkušenost se současným uměním a podněcuje diskusi o tom, jak žít s pamětí a riziky.
Text vznikl v rámci projektu Regained Culture a sponzorů z České asociace ukrajinistů a meziuniverzitních programů, s podporou visegrádských fondů. Projekt ukazuje, že ukrajinská kultura i nadále pracuje s tématem Černobylu jako součástí národní identity, historického vědomí a kulturní paměti, která překračuje hranice času a místa.
Černobyl: Co se děje v zakázané zóně po téměř 40 letech?
Odpověď na otázku o současném stavu zóny a jejího vlivu na přírodu: nad elektrárnou se vzlíná riziko výpadků proudu, ale zároveň se ukazuje, že příroda v zóně prosperuje a rozvíjí se tamní fauna a flora, což podporuje názor, že oblast funguje jako dočasný, člověkem nedotčený přírodní rezervační stereotyp.
tags: #drac #cernobylska #madona