Absolutní monarchie, jejíž pravidla se ale vymykají všem státům na světě. Vítejte v miniaturním Vatikánu, kde je papež nejen duchovním vůdcem, ale také panovníkem. Tuhle zemi zvládnete obejít pešky kolem dokola za zhruba 40 minut. Přesto se na tento ministát upírají oči celého světa: Vatikán je sídlem papeže a také obrovského kulturního a historického bohatství.
Vatikánu předcházel Papežský stát, který se rozkládal na většině území dnešní Itálie od 8. století do roku 1870. Během 19. století a sjednocování Itálie se postupně skoro celý rozpadl, až po nájezdu Italů v roce 1870 zůstal papeži Piu IX. Papež však odmítl legitimitu Italského království a po něm ještě šest dalších. Situaci vyřešil až Benito Mussolini a v roce 1929 podepsal s papežem Gasparrim Lateránské dohody mezi Svatým stolem a Italským královstvím.
Centrální institucí a sídlem papeže je takzvaný Svatý stolec. Je to nejvyšší orgán katolické církve, jehož správní aparát tvoří tzv. Římská kurie - komplex orgánů a úřadů, který zajišťuje hladké fungování katolické církve. Nejvyšším výkonným orgánem Svatého stolce je Státní sekretariát, zatímco další oblasti, převážně spojené s církevní agendou, spadají pod 16 dikastérií (ministerstev), 3 soudy a další úřady. Papež v sobě snoubí dvě role: hlavu katolické církve a zároveň hlavu státu Vatikán. Má nejvyšší rozhodovací pravomoci ve všech záležitostech týkajících se Vatikánu. Jeho autorita je nedotknutelná.
Státním zřízením Vatikánu je proto absolutní monarchie, a tudíž se tento stát například nemůže stát součástí Evropské unie. Ta totiž přijímá pouze demokracie. Papeže nelze z funkce odvolat, může buď sám abdikovat, nebo jeho úřad končí jeho smrtí. Proces volby nového nástupce se nazývá konkláve. Nového papeže volí kardinálové, kteří se sjíždí z celého světa a shromažďují se v Sixtinské kapli. Každý z přítomných kardinálů dává hlas svému favoritovi na bílém lístku. Poté, co všichni kardinálové odevzdají své hlasy, se lístky vyhodnotí. Pokud žádný z kandidátů nezíská potřebnou dvoutřetinovou většinu, jsou lístky spáleny a do komína se přidá chemikálie, která vytváří bílý dým. Tím kardinálové oznamují světu, že volba papeže ještě neproběhla.
Tvoří je nunciové (diplomaté v jiných zemích), kardinálové, úředníci a členové Švýcarské gardy (vatikánské armády). Není možné, aby se někdo občanem Vatikánu narodil. Tento status rozdává pouze papež a to pouze těm, kteří pracují pro Svatý stolec. Při ukončení pracovního poměru může papež občanství zase odebrat.
Bazilika svatého Petra: Je největší kostel v Evropě, jeho kupole měří více než 135 metrů. Do baziliky se vejde až 60 000 lidí. Podle legendy stojí na místě, kde byl ukřižován a pohřben apoštol Petr. Původní bazilika zde vznikla už ve 4. století před n. l., ta současná byla dokončena v 17. století. Sixtinská kaple: Tato kaple je známá především pro úžasné fresky od nejlepších renesančních umělců. Nejslavnější je výzdoba stropu a vyobrazení Posledního soudu, které ztvárnil Michelangelo. Svatopetrské náměstí: Je to prostorné náměstí před bazilikou svatého Petra, které bylo také postavené v 17. století. Nachází se zde celkem 284 dórských sloupů a 140 obřích soch světců. Uprostřed náměstí stojí 331 tun těžký obelisk z doby císaře Kaliguly, který je podle mnoha věřících pozůstatkem Svatého kříže. Najdete zde nejkratší železniční trať na světě.
První papežové vůbec nesídlili ve Vatikánu. Podle statistik jsou obyvatelé Vatikánu největší konzumenti vína na světě. Katolická církev Ecclessia Catholica Bazilika svatého Petra, největší katolický kostel na světě. Zakladatel Ježíš Kristus podle posvátné tradice. Vznik 1. Katolická církev, někdy podle své nejpočetnější součásti označovaná jako římskokatolická církev, je největší křesťanská církev s celosvětově asi 1,3 miliardy členů, katolíků. Patrí k nejstarším a největším mezinárodním institucím a hrála významnou roli v dějinách a vývoji západní civilizace.
Skládá se z 24 autonomních církví, a to římskokatolické (latinské) církve a 23 mnohem méně početných východních katolických církví. Tyto církve se člení do diecézí a eparchií, zpravidla řízených biskupy (eparchy). Východní katolické církve, které mají dohromady přibližně 18 milionů členů, tvoří hlavně východní křesťané, kteří z různých historických důvodů během novověku navázali společenství s papežem. Těžiště katolicismu v době jeho vzniku v 16. století bylo v západní a střední Evropě, nyní však katolíci následkem misií a migrace žijí po celém světě. Od 20. století žije většina z nich na jižní polokouli, částečně i v důsledku sekularizace v Evropě a zvýšeného pronásledování na Blízkém východě.
Za svou hlavu katolická církev považuje Ježíše Krista, jehož pozemským zástupcem a svrchovaným pastýřem církve je papež, římský biskup. Papež stojí v čele Svatého stolce, ústředního řídícího orgánu církve. Od roku 1929 jsou papežové zároveň i monarchové Vatikánu, městského státu v Římě, který spravuje Římská kurie a ve kterém papež a Svatý stolec sídlí. Z původní nerozdělené křesťanské církve se dnešní katolická církev vydělila následkem řady rozkolů, především velkého schizmatu v roce 1054, kdy se církev v západní části Evropy rozešla s pravoslavím na východě, a reformace 16. století, kdy vznikl protestantismus a Tridentský koncil v reakci na něj zformoval novověkou katolickou identitu.
S pravoslavím a protestantismem však stále sdílí nauky obsažené v Nicejském vyznání víry, i když se v jejich výkladu v některých případech odlišuje. Katolické sociální učení zdůrazňuje dobrovolnou podporu nemocných, chudých a trpících prostřednictvím tělesných a duchovních skutků milosrdenství. Katolická církev po celém světě provozuje tisíce katolických škol, univerzit a vysokých škol, nemocnic, sirotčinců a charitativních organizací a je světově největším nevládním poskytovatelem vzdělání a zdravotní péče.
V minulosti zásadně ovlivnila a dodnes ovlivňuje západní filozofii, kulturu a vědu. Zejména od druhého vatikánského koncilu, který skončil roku 1965, probíhá polemika ohledně katolického učení o sexuální etice, bioetice, role žen v církvi včetně možnosti jejich svěcení a o demokratizaci církevního života; tyto spory církev polarizují mezi konzervativní a liberální křídlo a vedly k vlně výstupů z církve a odštěpení části věřících.
Od rekatolizace v 17. století je římskokatolická církev nejpočetnější náboženskou společností na území Česka, i když počet jejích členů dlouhodobě klesá. K římskému katolictví se v Česku při sčítání lidu roku 2022 přihlásilo přes 740 tisíc osob z asi 1 370 tisíc těch, kteří se přihlásili k nějakému konkrétnímu vyznání. Římskokatolická církev v Česku se dělí na dvě církevní provincie, českou a moravskou. Řeckokatolická církev v Česku má vlastní apoštolský exarchát. Biskupové obou církví se sdružují v České biskupské konferenci, jež si volí svého předsedu.
První známé použití výrazu „katolická církev“ se objevilo v díle svatého Ignáce z Antiochie Smyrňanům napsaném kolem roku 110 n. Od schizmatu mezi Východem a Západem v roce 1054 přijala východní církev přídavné jméno „pravoslavná“ jako svůj charakteristický přívlastek; její oficiální název nadále zní „pravoslavná katolická církev“. Západní církev ve společenství se Svatým stolcem přijala podobně přívlastek „katolická“ a ponechala si toto označení i po protestantské reformaci v 16. století.
Křesťanství se rozšířilo po celé rané římské říši a CÍsař Konstantin legalizoval praktikování křesťanství. V roce 380 se Soluňský edikt stalo nicejské křesťanství státní církví Římské říše. V důsledku schizmatu a reformací vznikla řada církevních tradic a řádů, které formovaly západní a východní křesťanství. První kláštery a mnišství rozšířily křesťanství po Evropě a vedly k rozvoji vzdělanosti.
Co Ukrývaly Tajné Vatikánské Archivy
tags: #nejmensi #krestanska #cirkev