Součástí Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha jsou na území České republiky kláštery v Břevnově, Na Slovanech (Emauzy) v Praze, klášter v Rajhradě a klášter v Broumově.
Praha - Břevnov: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Klášter byl založen roku 993 pražským biskupem sv. Vojtěchem († 997) a knížetem Boleslavem II. Pobožným († 999).
Byl to první mužský klášter na českém území vůbec.
V 11. Jeho krypta se pod dnešní bazilikou zachovala dodnes.
Později byl na stejném místě, kde stál starší románský kostel, postaven prostornější kostel gotický.
Obnovou a barokní přestavbou prošel po třicetileté válce za opata Tomáše Sartoria († 1700) a pak zvláště v první půli 18. století za opata Otmara Zinka († 1738).
Ten najal přední stavitele a umělce doby, jakými byli Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi, Petr Brandl, Karel Josef Hiernle a další.
Jejich prací pak vznikl umělecky cenný a dodnes obdivovaný komplex budov se zahradou.
Ambiciózní plán založit v přestavěném Břevnově v 18. století nebyl dokončen a pohnuté byly dějiny kláštera ve století dvacátém.
V roce 1950 byl břevnovský klášter stejně jako ostatní kláštery komunistickou vládou zabrán.
Opat Anastáz Opasek († 1999) byl nespravedlivě obviněn a strávil 50. léta ve věznicích.
Klášter během komunistické éry značně zchátral.
Obnovené benediktinské komunitě se za pomoci státu i zahraničních klášterů podařilo klášterní budovy opravit a důstojně oslavit 1000 let trvání kláštera v roce 1993 - břevnovské opatství bylo při té příležitosti papežem obdařeno čestným titulem »arciopatství«.
Papež Jan Pavel II. pak v roce 1997 břevnovské mnichy při své návštěvě v České republice také osobně navštívil.
V roce 1999, po smrti Anastáze Opaska, stanul v čele kláštera jako převor-administrátor Prokop Siostrzonek.
V posledních letech se pokračuje s opravami celého komplexu a život kláštera vrůstá do života pražského Břevnova na začátku 21. století.
Praha: Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Klášter Na Slovanech (Emauzy) založil v r. 1347 císař Karel IV. jako klášter se slovanským liturgickým jazykem.
Byli tu mniši jihoslovanští a později čeští.
Klášter měl vlastní skriptorium.
Za husitských bouří se opat přidal k straně pod obojí a klášter nebyl úplně zničen.
Část mnichů po opatově smrti v r. 1426 odešla.
V Emauzích působila v některých letech utrakvistická konzistoř.
V 16. století se kališnický opat přidal k straně katolické.
Benedikt Peňalosa, zpovědník manželky císaře Ferdinanda III., dosáhl v r. 1635 toho, že zbylí emauzští mniši odešli do klášů u kostela sv. Mikuláše na Starém Městě a do kláštera Na Slovanech pak přišel jako opat Peňalosa sám a s ním mniši ze španělského kláštera Montserrat.
Z opatů španělského období, které trvalo až do 2. poloviny 19. století, vynikl v 17. století.
V 19. století klášter upadal a jeho opat se r. 1871 rozhodl rezignovat.
Arcibiskup B. Schwarzenberg pozval do Emauz mnichy vyhnané za „kulturního boje“ z německého kláštera Beuron.
Přišli v r. 1880, zbavili klášter barokní výzdoby a pořídili novou ve vlastním novoromantickém stylu, takzvaném beuronském uměleckém stylu.
Vydávali časopisy, pozvedli na vynikající úroveň liturgii se zpěvem gregoriánského chorálu.
Mezi světovými válkami se v Emauzích konaly liturgické kongresy, mnich Marian Schaller přeložil v rámci liturgického hnutí pro potřeby laiků římský misálek.
V r. 1941 přepadlo klášter gestapo; opat A. Vykoukal a ještě jeden mnich zahynuli v Dachau.
V r. 1945 utrpěly klášterní budovy rozsáhlé škody za náletu spojeneckého letectva na Prahu.
Po válce byly zahájeny opravy kláštera, ale už v r. 1950 byl klášter spolu s ostatními vyklizen.
Budovy byly v 50. letech doopraveny a staly se sídlem Československé akademie věd.
Část emauzských mnichů žila v exilu; v r. 1965 se jim podařilo získat klášter v rodišti sv. Benedikta v Norcii v Itálii.
Po r. 1990 žili emauzští mniši v Břevnově; v r. 1995 byla ukončena rekonstrukce jednoho patra kláštera pro klauzuru a mniši se přestěhovali.
Rajhrad: Benediktinské opatství sv. Klášter Rajhrad u Brna založil kníže Břetislav v r. 1048 jako proboštství podřízené Břevnovu.
V 13. století utrpěl klášter za tatarských nájezdů na Moravu, zato však beze škod přečkal rušnou dobu husitskou - stal se tehdy jedním z útočišť pro mnichy z Břevnova.
Břevnovský opat se sem uchýlil i za stavovského povstání na začátku 17. století.
V 18. století byl podle plánů J. B. Santiniho znovu postaven klášterní kostel sv. Roku 1813 bylo proboštství v Rajhradě povýšeno na samostatné opatství.
V 19. století byl rajhradský klášter významným moravským kulturním centrem.
Jeho knihovna, obsahující i velmi vzácné rukopisy, čítala desítky tisíc položek; rozsáhlá byla i klášterní sbírka obrazů.
Mniši se zde zabývali vědeckou činností: už v 18. století byl rajhradským proboštem břevnovský benediktin J. B. Pitr, historik a překladatel Řehole; dále vynikli historici Řehoř Volný a Beda Dudík, filozof a překladatel Aristotela Pavel Vychodil, archivář a knihovník Maurus Kinter.
Rajhradští benediktini rozvinuli i rozsáhlou činnost ediční, v Brně měli svou vlastní tiskárnu.
Po r. 1950 byli zdejší mniši rozptýleni, kněží pracovali v duchovní správě, opat dožil v internaci.
V klášteře bylo zřízeno vojenské skladiště.
V r. Broumov: Benediktinské opatství sv. Roku 1213 daroval Přemysl Otakar I. broumovský výběžek břevnovským benediktinům.
Před r. 1322 tam vzniklo proboštství podřízené Břevnovu.
Jeho dějiny proto s Břevnovem úzce souvisejí.
Těsně před vypálením břevnovského kláštera husity se břevnovský opat s větší částí komunity uchýlil do opevněného Broumova a začalo období, kdy jedno břevnovské opatství mělo dvě sídla, Břevnov a Broumov.
Tento stav vydržel až do r. 1939.
Nynější stavební podoba Broumova pochází z 18. století, kdy nechal opat Otmar Zinke Břevnov i Broumov přestavět (architekt K. I. Od středověku fungovala v Broumově klášterní škola, která se v nové době stala gymnáziem.
V r. 1939 bylo břevnovsko-broumovské opatství z politických důvodů rozděleno na dva samostatné kláštery.
Gymnázium bylo za války nacisty uzavřeno, dva členové kláštera se dostali do koncentračního kláštera v Dachau.
Ani po válce nebyl osud kláštera radostný. Dva kněží byli na faře podléhající klášteru zavražděni.
Komunita byla pak z republiky vyhnána a našla útočiště v bývalém augustinánském klášteře v Rohru (diecéze řezenská).
Byly učiněny pokusy osídlit klášter čechoamerickými benediktiny z Opatství sv. Prokopa v Lisle (Illinois) nedaleko Chicaga (převor P. John Cherf).
Američané byli po nástupu komunistů k moci vypovězeni z republiky.
Poutní areál s kostelem Panny Marie Vítězné se nachází na Bílé Hoře nedaleko pláně, na níž se odehrávala osudná bitva.
Poutní areál vznikl v letech 1704-1730 postupným rozšiřováním kapličky z roku 1622 s kostnicí.
Projekt kostelní kopule, ambitů a nárožních kaplí je dílem Jana Blažeje Santiniho.
Ten se tohoto úkolu zhostil jako člen mariánského bratrstva.
Benediktinský klášter v Praze Břevnově je nejstarším českým klášterem vůbec.
Zakládali ho bratři benediktini z nejstaršího církevního řádu vůbec.
Základy kláštera položil spolu s knížetem Boleslavem II., zvaným Pobožný v roce 993.
První komunitu tvořilo dvanáct benediktinů.
Vojtěch si je přivedl z Říma.
Legenda o vzniku kláštera je o něco barvitější.
Čtěte také Stalo se, že se čirou náhodou svatý Vojtěch potkal v lese s knížetem Boleslavem.
Kníže líčil na jelena. Narazili na sebe u pramene potoka Brusnice.
Toho potoka, který vás spolehlivě provede starým Břevnovem až k části Hradčan, zvané Hládkov.
Pramen v upomínku na Vojtěcha se jmenuje Vojtěška.
Stejné jméno nese barokní letohrádek, nad ním postavený.
První opat břevnovského kláštera se jmenoval Anastas.
Když Přemyslovci na hradě Libčice u Poděbrad vyvraždili rod Slavníkovců, svatý Vojtěch, Slavníkovec měl kliku.
Opat Anastas Vojtěchův příklad následoval.
Spolu s bratry dal klášteru sbohem, vale dal i nebezpečným Čechám a uchýlil se na východ do značně bezpečnějších Uher. Dotáhl to tam až na arcibiskupa.
Po komunistickém puči v roce 1948 klášter zrušili. Bratry benediktiny buď zavřeli, nebo rozehnali.
Tehdy v jejich čele stál opět opat Anastáz.
Vlastním jménem Opasek. Zdálo se, že historii břevnovských benediktinů Anastas nejen zahajuje, ale i ukončuje.
Ten poslední Anastáz od státního soudu pro přečiny smyšlené odešel s doživotím.
Sotva ale v roce 1968 Československo věrolomně přepadli Rusové, Opasek podobně jako jeho jmenovec, předchůdce v úřadu opata, uprchl ze země.
Nevydal se ale na východ, nýbrž na západ.
Nový domov nalezl v Bavorsku, v benediktinském klášteře v Rohru.
Příběh bychom takto mohli smutně uzavřít. Donedávna i tak byl uzavírán. Jenže genius loci Břevnova tomu tak nechtěl.
Současný opat, po roce 1989 přišedší ze severní Moravy, odkud si přivedl i některé bratry benediktiny, Prokop Siostrzonek vdechl klášteru nový život.
Klášter v sousedství kostela sv. Mikuláše z roku 1706 na místě románské zástavby podle projektu F. M. Kaňka. Zbourán v rámci asanace v roce 1902, na jeho místě novobarokní dům z r. 1903.
Archeologické průzkumy prokázaly na parcele pozdějšího kláštera benediktinů dvě románské stavby ze 13. století.
Jedna z nich měla pravděpodobně podoby věžovitého paláce patricijské rodiny Velfloviců.
Druhý - rozsáhlejší objekt byl později začleněn do mladší školní budovy.
Budovy a pozemky u kostela sv. Mikuláše získali slovanští benediktini po opuštění Emauz v roce 1635.
V roce 1706 se budova, která na tomto místě stála, zřítila a benediktini zadali stavbu nového konventu Vítu Václavu Kaňkovi, který jej stavěl podle projektu svého syna Františka Maxmiliána Kaňky.
Základní kámen byl položen v dubnu 1706 a stavba trvala až do roku 1712.
Dnešní novobarokní dům byl postaven na zbořeništi již v roce 1903.
Autorem projektu je Václav Pařízek.
Dům byl rekonstruován v 90. letech 20. století, v přízemí jsou obchody a galerie.
Říše Břevnovského kláštera zahrnuje zejména kostel sv. Markéty a prelaturu, konvent a starý konvent, hospodářské budovy a klášterní zahradu.
První sály a místnosti prelatury a ambitu zdobí fresky a malby z 18. století, které popisují klášterní dějiny a rekonstrukce kláštera.
Kostel sv. Markéty a prelatura spolu s konventem tvoří jedinečný barokní komplex, který patří mezi nejkrásnější realizace 18. století v Čechách.
Obnovené benediktinské komunity se za pomoci státu a zahraničních klášterů podařilo klášterní budovy opravit a důstojně oslavit 1000 let trvání kláštera v roce 1993.
Jan Pavel II. navštívil klášter osobně 25. a 26. dubna 1997.
V roce milénia mučednické smrti sv. V ročníku 1999 nastoupil do čela kláštera Prokop Siostrzonek.
Dosavadní převor-administrátor Prokop Siostrzonek byl dne 21. 11. 1999 potvrzen v čele Broumovska i Břevnova.
Po roce 1990 došlo také k opětovnému propojení Břevnova a Broumova - broumovský klášter je nyní spravován (administrován) představeným kláštera břevnovského.
Pro návštěvníky je zpřístupněna barokní bazilika sv. Markéty, románská krypta z 11. století a prelatura s Tereziánským sálem.
Prohlídky: 10.00, 14.00, 16.00 a 11.00 14.00 16.00 (duben-říjen) a so 10.00, 14.00 a ne 11.00, 14.00 (listopad-březen); klášterní zahrada otevřená denně 6.45-20.00.
Největší objev historie: Jak se podařilo najít relikviář Ježíše Krista
Slovanská benediktinská kongregace sv. Vojtěcha a její vznik
Dosud uvedené texty ukazují, že založení samotného kostela a kláštera souvisí s dlouhou historií a reformami římskokatolické církve; Emauzy, Břevnov a Broumov se později zapojily do různých kongregací a reformních snah.
Po roce 1990 došlo k obnovení benediktinského života v Čechách a k vytvoření Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha.
Desetiletí komunismu mezi rokem 1948 a 1989 přečkala Kongregace svatého Vojtěcha jenom de iure.
Roku 1945 vznikla Kongregace sv. Adalberti / Kongregace sv. Vojtěcha do roku 1945.
Osvícenci a představení klášterů věnovali pozornost obnovení klášterů po roce 1989 a rozvoji společného noviciátu v Břevnově.
Ke Slovanské benediktinské kongregaci sv. Vojtěcha došlo roku 1945 a poté byla obnovena po roce 1990.
Oslavná čísla a denní rytmus benediktinského života zůstávají v souladu s Řehole svatého Benedikta a definují den mnichů ve zvyklostech kláštera.
Praktické poznámky pro návštěvníky a účely pobytu
Zastavte se v našem infocentru, které je vstupní branou do kláštera i jeho příběhů.
Nabízíme zde nejen praktické informace a vstupenky na prohlídky, ale také suvenýry, klášterní produkty nebo malé občerstvení.
Areál kláštera nabízí ubytování v hotelu Adalbert a restauraci Klášterní šenk pro návštěvníky i hosty.
Největší objev historie: Jak se podařilo najít relikviář Ježíše Krista
Správa kláštera zdůrazňuje, že každý návštěvník si může najít na klášteru to své - kulturu, odpočinek, inspiraci či podnikatelské příležitosti.
Podle tradice den začíná ranními chvalami a následuje eucharistie; další činnosti zahrnují práci, studium, nešpory a kompletorium.
Klášter vyhlašuje, že je autonomní jednotkou s vlastní správou a že benediktini žijí podle Řehole svatého Benedikta, která klade důraz na modlitbu a práci.
Osvědčené znalosti a liturgické texty k posílení víry a k orientaci návštěvníků nabízí řada publikací a katolických textů uvedených v literatuře.