Text shrnuje životopisy dvou bratrů Thámů, kteří významně ovlivnili české jazykové uvědomění, literární tvorbu a divadelní scénu v období národního obrození. Karel Ignác Thám (Hynek Thám) byl spisovatel, překladatel, tvůrce českých mluvnic a slovníků, který prosazoval divadelní scénu jako klíčový nástroj konstituování českého jazyka a společnosti. Jeho mladší bratr Václav Thám byl básník, dramatik, překladatel, novinář a herec; spolu s bratrem se zasloužil o oživení české literatury a o vznik českého divadla.
Kořeny a vzdělání
Otec byl kuchařem a matka komornou v domě hraběte Valdštejna na Starém Městě, mladší bratr Václav T. se stal dramatikem, překladatelem a hercem. T. studoval 1775-80 na Akademickém gymnáziu a poté filozofii. Po studiích nějakou dobu pracoval v národním oddělení univerzitní knihovny (dnešní Národní knihovna), kterou vedl Karel Rafael Ungar.
Profesní dráha a boj o češtinu
Opakovaně a bez úspěchu se pokoušel získat místo univerzitního učitele českého jazyka (konkurs 1784 ve Vídni, 1792 a 1801 v Praze). Živil se jako soukromý učitel češtiny a cizích jazyků, 1789 údajně krátce pracoval jako praktikant u bankální důchodkové správy. 1790 pomáhal bratrovi v redakci Schönfeldových Pražských novin. Kolem 1800 soukromě vyučoval češtinu na gymnáziu v Brně. 1803 obdržel povolení k výuce českého jazyka a literatury na Akademickém gymnáziu (zahájil 31. 5. přednáškou Über den Karakter den Slaven), ale po roce musel odejít, patrně na nátlak J. Nejedlého. Marně se pokoušel uchytit jako kustod či skriptor v klementinské knihovně (1811, 1815).
Dasativní a jazykovědný odkaz
Žil v bídě, zemřel na tuberkulózu v nemocnici Milosrdných bratří. Pohřeb obstaral z vlastních prostředků J. Dobrovský. T. sdílel silný učenecký zájem o český jazyk s první obrozenskou generací, k níž náležel; sestavil českou mluvnici (Kurzgefasste böhmische Sprachlehre, 1785) a česko-německý slovník (Neuestes ausführliches und vollständiges böhmisch-deutsches synony misch-phraseologisches Nazionallexikon oder Wörterbuch, 1805) a další jazykové příručky. Neméně silně si uvědomoval komunikační možnosti divadla a jejich význam při konstituování českého jazyka, kultury a společnosti.
Obnova českého divadla a dramaturgická činnost
Již v Obrana jazyka českého (1783) vyzýval vyšší vrstvy k podpoře vzniku českého divadla. K prvnímu českému představení v Nosticově divadle (Stephanie ml.: Odběhlec z lásky synovské, 20. 1. 1785) napsal s bratrem Václavem a knězem V. Stachem Ódu na svátek českého jazyka, jejíž tisk byl rozdáván v hledišti divákům. Hru v překladu K. Bully t. r. spolu s bratrem vydal. Byl jedním z iniciátorů Vlastenského divadla (1786), po jeho ustavení v něm sice nezastával oficiálně žádnou funkci, ale patřil do jeho stabilního okruhu. Podílel se především na dramaturgii, v níž oproti běžné zábavné produkci prosazoval hry většího uměleckého a ideového významu.
Překlady a repertoár
Dosud skrovný repertoárový rezervoár českého divadla obohatil v druhé polovině osmdesátých let 19. století třemi překlady: Shakespearovým Macbethem, Schillerovými Loupežníky a Gotterovým milodramem Medea - adaptací antické látky v módním sentimentálním stylu s hudbou J. A. Bendy. Macbeth tehdy na českém jevišti pevněji nezakotvil, ale na přelomu osmdesátých a devadesátých let 18. století podnítil v okruhu spolupracovníků Vlastenského divadla překladatelský zájem o Shakespearovy hry (Hamlet, Král Lear), Loupežníci se v T. překladu hráli ještě 1833. Překládal také Medeu a další tituly.
Prameny a literatura uvádějí, že T. na překládání divadelních her brzy rezignoval, snad k tomu přispěla deziluze z repertoárové praxe Vlastenského divadla nebo nepříjemnosti s úřady (1790-91 byl pro údajně nepovolenou distribuci Loupežníků a Macbetha spolu s nakladatelem Schönfeldem policejně stíhán, potrestán důtkou a zabavením neprodaných výtisků). Předpokládá se, že dohlížel na jazykovou správnost českých her provozovaných Vlastenským divadlem a také na bratrovu dramatickou tvorbu. Divadelní otázce věnoval pozornost i v předmluvě k vydání česko-německého slovníku (1805), v níž - nedlouho po zániku samostatného Vlastenského divadla - zdůraznil prospěšnost stálého, řádně vedeného divadla. Jeho překlady Macbetha a Loupežníků zůstaly nadlouho jedinými českými zněními těchto her, znovu je přeložil až v závěru třicátých let J. J. Kolár.
Pozdní období a odkaz
Macbeth tehdy na českém jevišti pevněji nezakotvil, ale na přelomu osmdesátých a devadesátých let 18. století podnítil v okruhu spolupracovníků Vlastenského divadla překladatelský zájem o Shakespearovy hry (Hamlet, Král Lear). Loupežníci se v T. překladu hráli ještě 1833. T. zemřel 7. března 1816 na tuberkulózu v pražské nemocnici u Milosrdných bratří a byl pohřben. Jeho dílo a myšlenky zanechaly výrazný otisk v roli češtiny jako kultivačního prostředku a v rozvoji českého divadla.
