To vše je svatý Mikuláš. Proč je právě on synonymem pomoci bližním a jak je dnes na tom naše společnost s donátorstvím, charitativní činností, štědrostí a pomocí potřebným? Svatý Mikuláš je historická i trochu pohádková postava.
Historie a původ svatého Mikuláše
Mikuláš se narodil kolem roku 270 v řeckém Patrasu. Už jako mladý muž se stal biskupem v Myře (dnes Demre v Turecku). Byl mužem skromným a dobrého srdce; zažil kruté pronásledování křesťanů a kolem roku 310 byl mučen v vězení, ale nevzdal se. Zemřel 6. prosince a byl pohřben v kostele v Myře. Tímto vývojem se zrodila legenda o jeho dobrodiní a zázračnosti, která se šířila napříč regiony.
U nás v Evropě se Mikulášův kult šířil od Konstantinova období a do Ruska dorazil postupně v X. století. Kult svatého Mikuláše asi po dvou staletích přesáhl oblast řecké církve a k největšímu rozšíření došlo od VIII. století v Rusku, kde se stal národním patronem.
Legendy a atributy Mikuláše
Podstatné, co o něm víme a co se v kulturech šířilo, je, že Mikuláš konal štědré skutky a pomáhal chudým, chránil děti a stal se symbolem laskavosti, který přežil staletí. Jeho tradiční atributy zahrnují tři zlaté koule - symbol tří měšců plných zlata - a často bývá zobrazován jako biskup s knihou Písma svatého a zlatým věncem. Někdy bývá vyobrazen s třemi jablky či zlatými koulí, které připomínají vyprávění o ochraňování tří dcer před obchodní pesimistikou a prostitucí. Tím vznikla pověst o tajném darování peněz do okna a o následné tradici vyvěšování punčoch za okno.
Legenda o obdarování třech dívek a o tom, že Mikuláš vhodil měšec s penězi do okna chudého otce, se vyvíjela do podoby činů, které se dosti často vykládají různými verzemi. Jiná verze říká, že třetí měšec dopadl do zavěšené sušící se punčochy. Tento motiv položil základ pro tradici vyvěšování punčoch za okno a pro jejich používání jako dárkového balení.
Ruské prostředí a proměny Mikuláše
V Rusku došlo k významné transformaci Mikuláše: Dětem, chudým i jiným, se Mikuláš stal vzorem štědrosti, ale v některých regionech se jeho podoba a doprovod změnily kvůli politickým a kulturním změnám. Dědičné kontury ruského světa se projevily i na ikonografii Mikuláše - někde se měnila původní mitra za kožešinovou kapuci a Mikuláš se tak stal slavným symbolem víry i kultury, který přežil období ateistické vlády. Relikvie svatého Mikuláše však zůstávaly důležitým poutním místem a Moskevské a Kremlovské baziliky zůstávají místy, kam lidé putují za uctěním ostatků.
Proměny a mezinárodní kontext
Ve Francii je Mikuláš znám jako Saint Nicolas a jeho oslavy zahrnují průvody, v nichž bývá i postava Père Fouettard - temná postava s bičem, která trestá neposlušné děti. V Nizozemsku a Belgii se Mikuláš nazývá Sinterklaas; přijíždí na koni či lodí ze Španělska, doprovází ho Černý Petr (v moderní verzi Saazový Petr) a děti nechávají u krbu boty naplněné senem pro koně. 5. prosince vrcholí oslavy a rodiny oslavují příjezd Sinterklaase. V Německu a Rakousku bývá Mikuláš doprovázen čerty (např. Krampus) a anděly, zatímco v severnějších částech Evropy stále převládá duchovní charakter Mikuláše spolu s tradičními symboly.
V Itálii dominuje La Befana - stará žena objevující se v noci Tří králů a roznášející sladkosti podle chování během roku, čímž spojuje Mikulášovu štědrost s vánoční dobou. Ve Švýcarsku bývá Mikuláš znám jako Samichlaus; doprovází ho Schmutzli a děti recitují básně, aby získaly ovoce a sladkosti. V Dánsku a dalších zemích existují odlišné variace a integrace s místními zvyky, což ukazuje, jak hluboce zakořeněná je tradice rozdávání dárků a dobrých skutků před Vánocemi.
Santa Claus, Sinterklaas a Děda Mráz - co je společného a co odlišného
Expedice po stopách svatého Mikuláše a historie donátorství v Česku i jinde ukazuje, že Mikuláš se proměnil v mnoha podobách - Santa Claus v Americe, Děda Mráz v Rusku a Sinterklaas v Nizozemsku. Je zřejmé, že Mikulášova podoba byla adaptována podle lokálních zvyků a historických kontextů, ale jádro zůstává stejné: darování, štědrost a laskavost vůči ostatním.
Naproti tomu Coca-Cola nebyla při utváření Santa Clausa výhradně autorem jeho podoby. První významná ikonická verze Santa se objevila díky karikatuře Thomase Nast v 19. století a až v roce 1931 ji komercionalizovala Coca-Cola. V evropském kontextu však zůstává Mikuláším symbolem štědrosti i duchovnosti, který má své kořeny v biskupské tradici a v dávných legendách o záchraně a pomoci potřebným.
Současná role Mikuláše a donátorství
V moderní době se Mikuláš stal vzorem pomoci bližním a donátorství. Na Ukrajině a v Rusku se považuje za inspiraci pro duchovní život a pro zvýšenou aktivitu charitable činnosti. V Rusku došlo k významnému rozvoji křesťanského života za posledních 25 let - znovu vybudováno bylo přes 20 tisíc pravoslavných kostelů, více než tisíc mužských a ženských klášterů a posílení eucharistické i mariánské úcty. Tato náboženská obnova má za následek i větší otevřenost pro filantropii a pomoc potřebným, která se odráží ve společnosti.
Také v západních zemích zůstává Mikuláš symbolem štědrosti a doručovatelem naděje, ačkoli se jeho podobě dává přednost v různých kontextech. Například ve Francii je Saint Nicolas často spojen s Père Fouettard, zatímco v Německu a Rakousku bývá Mikuláš doprovázen Krampus a čertem - svědectví o regionálních odlišnostech a kulturních proměnách. V USA dominuje Santa Claus jako komerční fenomén, ale evropská tradice Mikuláše stále přežívá a ovlivňuje současné pojetí dárcovství a dobročinnosti.
Rozšíření a poznámky k historickým pramenům
Nejstarší životopisy o Mikuláši pocházejí z období od 750 do 850 n. l. Některé díla psali řečtí mniši a později latinsky autoři z Neapole či Bari; nejrozsáhlejší životopis byl sepsán Anthoniem Beatilliem ve VI.-XVII. století v různých svazcích. Patra a Myra se staly centry kultu svatého Mikuláše a jeho ostatky byly údajně převozeny do Bari v Itálii v roce 1087, kde vznikla slavná bazilika. Záznamy hovoří o tom, že na hrobě Mikuláše vyvěrala pramenitá tekutina, která byla každoročně sbírána při přenesení ostatků.
V našich kontextech je Mikuláš spojován s tradičními zvyky a dětskými nadílkami, které se vyvíjejí z původních příběhů o chudobě, záchraně a poskytnutí prostředků pro vdovy a sirotky. V české tradici se prvně objevují záznamy o nadílce již ve 14. století; dárky bývají spojovány s předvečerem 5. prosince a slavnost se tradičně udržuje jako součást adventního období.
Vizuální a multimediální doplňky pro obohacení článku
Obrázek ukazuje rozmanité podoby Mikuláše a jeho doprovodů v různých regionech Evropy, od tradičního biskupského oděvu po moderní interpretace včetně Santa Clausa a Sinterklaase.
Jak se slaví svátek MIKULÁŠE u nás a ve světě?
Video shrnuje, jak se Mikuláš proměnil v různých zemích světa a jaké prvky se v jednotlivých regionech zachovaly či adaptovaly.
Tabulka: stručný přehled vybraných regionálních podob Mikuláše
| Země | Jméno postavy | Charakteristika | Doprovod |
|---|---|---|---|
| Nizozemsko, Belgie | Sinterklaas | štíhlý, důstojný, nosí červený biskupský plášť | Kněž Ruprecht/Černý Petr |
| Francie | Saint Nicolas | laskavý biskup, rozdává dárky | Père Fouettard |
| Německo/Rakousko | Mikuláš | biskupský oděv, tradiční štědrost | Knose Ruprecht nebo Krampus |
| Rusko | Svatý Mikuláš | patron chudých, důraz na duchovní život | většinou bez speciálního doprovodu |
| Itálie | San Nicola | relikvie v Bari, La Befana jako hlavní postava | La Befana |
| Švýcarsko | Samichlaus | důstojný starší muž, světlo zimy | Schmutzli |
Moderní shrnutí a závěrečné poznámky
Jedna skutečná postava, Mikuláš z Myry, se stal globálním symbolem štědrosti a pomoci potřebným. Tradice se vyvíjely, mísily s pohanskými prvky a adaptovaly se na místní kultury a dobu. A přesto zůstává hlavní poslání: šířit radost, laskavost a pomoc těm, kdo ji potřebují.