VIDÍŠ, jak krásná je země na tomto obrázku? Podívej se na tu trávu a stromy, květiny a všechna ta zvířata. Jak vznikla tato krásná zahrada? Nejdříve vytvořil zelenou trávu, která měla pokrývat zem. Vytvořil také všechny druhy malých rostlin a keřů i stromů. Díky nim je země mnohem krásnější. Ale jsou užitečné ještě jinak. Později Bůh vytvořil ryby, které plavou ve vodách, a ptáky, kteří létají na obloze. Stvořil psy a kočky a koně - velká zvířata i malá zvířátka. Která zvířata žijí ve tvém okolí?
V jedné části země Bůh nakonec vytvořil zvláštní místo. Pojmenoval to místo zahrada Eden. Byla dokonalá a všechno v ní bylo nádherné. Ale prohlédni si ten obrázek ještě jednou. Bůh viděl, že ještě něco schází.
Stvoření a počátek Edenu
Bible, překlad 21. stoletífrom Biblion První hřích 1 Nejchytřejší ze všech polních zvířat byl had. Ten řekl ženě: Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? Ovoce stromů v zahradě jíst smíme, odpověděla žena hadovi. Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete. Na to had ženě řekl: Určitě nezemřete!
Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo. Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom slibující porozumění, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.
Vtom ale uslyeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady. Kde jsi? volal Hospodin Bůh na Adama. Ten odpověděl: Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl. Kdo ti řekl, že jsi nahý?
Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst? Adam odpověděl: Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl. Cos to udělala? řekl Hospodin Bůh ženě. Had mě podvedl, a tak jsem jedla. Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi: Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach. Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.
Ženě řekl: Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet. Adamovi řekl: Protožes poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!
Adam pak dal své ženě jméno Eva (to jest Živa), protože ona byla matkou všech živých. Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožený oděv a oblékl je. Hospodin Bůh si tehdy řekl: Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nevíte si rady? Zavolejte.
Nepropásněte novinky, akce a slevy! Můžete se kdykoli odhlásit.
Boží plán a pokyny pro děti
Bůh svěřil Adamovi a Evě svůj nový svět - měli se starat o rostliny a stromy, o ptáky, ryby a zvířata. Dal jim krásné místo, kde mohli žít. Byly tam studené řeky, stromy, které vrhaly stín, a mnoho různých druhů ovoce k jídlu. To místo bylo nazýváno zahrada Eden. Adam a Eva byli velmi šťastní. Jenom o jedné jediné věci jim Bůh řekl, že ji nikdy nemají dělat. Neměli jíst ovoce z jednoho zvláštního stromu - stromu poznání dobra a zla. Bůh jim řekl, že zemřou, když z něho budou jíst. A tak Adam a Eva žili jako Boží přátelé.
Ale byl tam někdo, kdo chtěl Boží svět zkazit. Jednoho dne, když šla Eva kolem onoho zvláštního stromu, uslyšela tlumený, syčivý hlas hada: Podívej, jak je to ovoce dobré! Nesbíhají se ti na něj sliny? Nechceš ho ochutnat? Ovoce tě udělá moudrou. Eva naslouchala hadovu tlumenému hlasu. Podívala se na ovoce. A zapomněla, jak dobrý a laskavý je Bůh. Chtěla být stejně chytrá jako je on. Eva natáhla ruku a utrhla ovoce. Začala ho jíst a dala také Adamovi. Bůh věděl, co Adam a Eva udělali. Nikdo před ním nedokáže něco skrýt. Adam a Eva už nebyli Boží přátelé a on je poslal pryč. Museli opustit zahradu Eden, kde byli tak šťastní, kde se procházeli a hovořili s Bohem.
Anděl s mečem stál na stráži, aby se nikdy nemohli vrátit zpátky. Teď museli tvrdě pracovat, tak tvrdě, že je celé tělo od únavy bolelo. Poznali, co to je bolest. Poté, co opustili zahradu Eden, měli Adam a Eva dva syny: Kaina a Ábela. Když jejich synové vyrostli, stal se Kain rolníkem, obdělával půdu a pěstoval plodiny. Ábel se staral o otcova stáda. Byl pastýřem.
V době sklizně přinesl Kain část z toho, co se mu urodilo, jako dar Bohu. Byl to jeho způsob poděkování. Ábel dal Bohu jednu ze svých ovcí. Byly to dobré dary. Ale lásku Boží si nemůžeme dary koupit. Ábel byl dobrý a Bůh měl z jeho daru radost. Ale Kain byl žárlivý a zlostný. Nenáviděl svého bratra Ábela. Jednoho dne Kain v polích Ábela zabil. Myslel si, že ho při tom nikdo nevidí. Ale Bůh věděl, co Kain udělal. A Bůh Kaina potrestal. Poslal ho navždy pryč, daleko od domova a od rodiny.
(Pat Alexander, ilustr. 21Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. 2Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. 3Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil. 4To je příběh nebe a země, o jejich stvoření.V Boží zahradě.
Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, na zemi ještě nebylo žádné polní křoví. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu. Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch. Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí. Hospodin Bůh vysázel v Edenu Rozkoš na východě zahrady a do ní postavil člověka, jehož zformoval. Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla. Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš. Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat. Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. Hospodin Bůh člověku přikázal: Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.
Hospodin Bůh také řekl: Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu. Hospodin Bůh zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval. Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora. Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem. Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi. Adam tenkrát řekl: To je konečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela!
To proto muž opouští otce i matku - aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se. Ježíš však řekl: Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně - vždyť právě takovým patří nebeské království! Ať tato slova, která ti dnes svěřuji, zůstanou ve tvém srdci. Vštěpuj je svým synům a mluv o nich, ať sedíš doma nebo jdeš po cestě, ať uléháš anebo vstáváš. Zasvěcuj dítě do jeho cesty - nesejde z ní, ani když zestárne.
Zapomene snad žena na své nemluvně? Nemá snad soucit s vlastním dítětem? I kdyby však ony zapomněly přece, já nikdy nezapomenu na tebe! Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé zdi mám stále na očích. Korunou starců jsou jejich vnuci, ozdobou synů otcové. Výchova se v dané chvíli nikdy nezdá příjemná, ale krušná, později však těm, kdo jí prošli, přináší ovoce spravedlnosti a pokoje. Vy, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Pánově učení. Nemám větší radost než slyšet, že mé děti žijí v pravdě!
Jakožto milované děti se řiďte Božím příkladem. Vyvarujte se model, drazí! Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť budou nazváni Božími dětmi. Odpověděli: Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům! Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli. Hlupák pohrdá poučením otce, chytrý je ten, kdo dá na domluvy. Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. Pohleďte, jakou láskou nás Otec zahrnul: smíme se nazývat Božími dětmi - a také jimi jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho.
Kdo se nestará o své blízké, a zvláště o vlastní rodinu, zapřel víru a je horší než nevěřící. Kéž by jen měli takové srdce, aby mne po všechny dny ctili a zachovávali všechna má přikázání, aby se jim i jejich dětem navěky vedlo dobře! Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi - všem těm, kdo věří v jeho jméno.
Hlouběji: Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Zachovávej tedy jeho pravidla a přikázání, která ti dnes udílím. Pak se tobě i tvým dětem povede šťastně a budeš mít dlouhý život v zemi, kterou ti navždy dává Hospodin, tvůj Bůh. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! Milovaní, teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. Každý, kdo k němu upíná tuto naději, usiluje být čistý, jako je čistý on. Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. Kdysi jste byli tmou, ale teď jste v Pánu světlem. Žijte jako děti světla.
Náhodný Biblický verš Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení!
