Sandro Botticelli, vlastním jménem Alessandro di Mariano Filipepi, se narodil 1.3.1445 ve Florencii. Botticelli se vyučil u Filippa Lippiho a postupně se stal mimořádně úspěšným malířem. Měl individuální a velice vytříbený elegantní styl založený na velmi dobrém propracování základní osnovy svých obrazů. Díky svému stylu získával významné zakázky od tehdejší vrchnosti, zejména od rodiny Medicejských. Sandro Botticelli byl natolik uznáván, že byl spolu s Peruginem, Ghirlandaiem a Rossellim povolán pracovat na výzdobě Sixtinské kaple. Později jeho dílo upadlo v zapomnění a znovuobjeveno bylo až v průběhu konce devatenáctého století. Nejvýznamnějším Botticelliho žákům se stal Filippino Lippi. Botticelli své obrazy často nepodepisoval, ale jeden z jeho významných obrazů Narození Krista - Mystické Narození - jím podepsán je.
Význam obrazu je pochopitelný na první pohled. Je to scéna narození Ježíška. Diagonálně vedoucí cesty k Jesličkám ukazují na těžkou cestu vedoucí k Ježíši. V dolní části andělé, držící v ruce olivové ratolesti - symboly míru a radosti - pomáhají třem „lidem dobré vůle“, o čemž nás informují nápisy na rozevlátých svítcích. Tito andělé jsou pomocníci na cestě k samotnému Ježíši. Centrální část zabírá výjev chléva se svatou rodinou, oslem - ten si dokonce vylezl na jesle, aby dobře viděl svého Stvořitele - s volkem a chlévem, který je tvořen kombinací zastřešené jeskyně, jež nemá zadní stěnu. V průhledu jeskyně je vidět les, který rámuje tuto scénu zleva i zprava obrazu. Ježíšek u jeslí má levou ruku v pusince. Zdá se, že má hlad a tak se tímto jednoznačným způsobem dožaduje jídla. Vybavení jeskyně sestává pouze z jeslí a dřevěné truhlice s věcmi pro cestování, na které spočívá Ježíšek.
Čím více postupuje děj obrazu nahoru, k nebi, tím více se mění duchovní prostředí obrazu. V horní části obrazu je vidět anděly tančící radostí nad počínajícím vykoupením. Jich se spirituální námaha smrtelníků dotýká jen zprostředkovaně. Andělé tančí v prostoru ohraničeném zlatou barvou, která je ve době Botticelliho barvou nebe. Zcela nahoře je nápis v řeckých kapitálkách, ve kterém se říká: Já, Sandro, jsem namaloval tento obraz na konci roku 1500 v Itálii plné těžkostí. Dále uvádí, že tak jak říká Apokalypsa sv. Pozadím této skutečnosti, totiž že narození Krista je počátkem vykoupení a usmíření mezi Stvořitelem a tvorem, je drtivý dopad na démony, kteří jsou vidět v pekelných průrvách v nejspodnější části obrazu. Démon na levé straně prchá před tímto výjevem do hlubin pekla. Uprostřed je jiný démon drcen milostí, kterou Spasitel svým narozením přinesl na svět.
Rovněž obraz Nativity vznikl v jiné souvislosti, ačkoliv má s Botticellim spojitost skrze žáky a renesanční tradici. Lippi namaloval obraz Nativity v roce 1465. Převládající barvy tohoto obrazu jsou do zelena a jeho formát je Čtverec. Rozměr originálu je 169x160. Umístěním originálu obrazu je Louvre, Paris, France.
V heartu Florentské renesance vznikalo dílo Filippa Lippiho, Pala degli Otto, známé též jako Signoria Altarpiece. To bylo vytvořeno v roce 1486 a zachycuje Pannu Marii s dítětem, obklopenou svatými, včetně Jana Křtitele, Vítěze, Bernarda a Zenobia. Tato scéna vyznačuje spojení lidské emoce a božské milosti. Lippiho použití barev přináší živé tóny, které dávají hloubku a realismus, zatímco světlo pracuje s pláštěm postav a dramatizuje výjev. Technická realizace Pala degli Otto je tempera na dřevě, což vyžaduje preciznost a trpělivost, a tato volba materiálu zajišťuje dlouhověkost fragmentu. Kromě technických kvalit nese obraz hlubokou emocionální váhu a spojuje postavy v okamžiku tiché víry a ochrany nad Ježíšem.
Filippo Lippi, známý také jako Fra Filippo Lippi, se narodil ve Florencii v roce 1406. Jeho matka zemřela krátce po jeho narození, otec zemřel, a tak ho vychovávala teta Mona Lapaccia. V raném věku vstoupil do kláštera Karmelu v Římě, kde strávil většinu života a rozvinul svůj umělecký talent. Složil řeholní sliby ve šestnácti letech a byl vysvěcen na kněze kolem roku 1425. V Florencii získával zakázky od Medicejských a jeho díla jako Madona Tarquinie nebo Annunciace a sedm svatých ukazují na jeho schopnost vytvářet složité kompozice plné symbolického obsahu. Koronace Panny Marie, dokončená v roce 1441 pro sestry v Sant'Ambrogio, je zvláště pozoruhodná a obsahuje možný autorův autoportrét.
Život Lippiho byl plný turbulencí. Často byl zapleten do finančních potíží, právních sporů a obvinění z podvádění. Nejvýraznější epizoda zahrnuvala jeho unášení Lucrezie Buti, řeckého mnicha z Prato, s níž se později oženil. Přesto zanechal hluboké stopy v renesančním umění a jeho dílna se stala útočištěm pro budoucí mistry, mezi nimiž byli Sandro Botticelli a Francesco di Pesellino. Lippiho vliv je patrný v lyrické kráse a emocionální expresivitě florentských obrazů a jeho schopnost kombinovat raný renesanční naturalismus Masaccia s elegantnějším estetickým smyslem otevřel cestu nové generaci umělců. Zemřel v Spoleto v roce 1469 a zanechal bohaté dědictví. Mezi významná díla patří i Pieta z období kolem roku 1450, zobrazující smutnou scénu s Marií a Ježíšem po smrti.
Celá renesanční tradice, spojení duchovnosti a humanismu, se odráží v díle nejen Botticelliho, ale i Lippiho a jeho žáků. Narození Krista a další zmiňovaná díla ilustrují, jak se tehdejší umělci snažili skrze složité kompozice vyjádřit duchovní a lidské emoce; jejich práce ovlivňovaly perspektivu, kompozici a techniku malby po celé další generace.
