Den svatého Jána spadá do další medardovské dešťové vlny, která pokračuje jánskými, či svatojánskými dešti. Pravoslovné zmínky o svatojánských deštích a jejich souvislostech s počasím se v lidové meteorologii uchovaly až do dnešních dnů. Pojem svatojánské deště, svatojánské bouřky a svatojánské povodně měl v naší lidové meteorologii velký zvuk.
Univerzitní profesor Matiáš Kalina na počátku 19. století varoval: „Bydlící u potoků mají se na pozoru míti... povodně okolo svatého Jana bývají větší nežli na konci zimy v čas břenice.“ K této tradici se váže i lidová rčení, která upozorňují na začátek astronomického léta a na možné dopady deště na oziminy i letní úrody. Národní kalendář a selský rok spojují svátek svatého Jana s počátkem léta a s proměnou počasí.
Na kukání kukačky se váží četná lidová úsloví a pranostiky. Podle nejstarších průpovědí se rojem včel spojeným s obdobím kolem svatého Jana traduje, že roj včel před svatým Janem a okolo svatého Víta (Božího těla) je nejlepší. Avšak ten, který vyjde po svatém Jáně, není tak dobrý. Pranostický světonázor ukazuje, že počasí kolem svatého Jana bývá mokré a deštivé, a že „Den sv. Jana bude-li mnoho pršeti, za čtyři dny bude pořád se střech kapati.“
Chodské pořekadlo „Na svatého Jána noc nebývá žádná“ připomíná, že v období letního slunovratu jsou nejkratší noci v roce. Existence zemské atmosféry a odraz a lom slunečních paprsků způsobují, že po západu slunce bývá soumrak a mění se délka dne a noci. Dny kolem letního slunovratu tedy nabízejí unikátní světelný cyklus, který se promítá do lidových pozorování a pranostik.
V dnešní době je den svatého Jana stále spojen s množstvím pranostik, které předvídají déšť, úrodu a budoucí hospodářské výhledy. Jedna z nejznámějších pranostik zní: „Roj včel, který vyšel před svatým Janem a okolo svatého Víta, je nejlepší. Ale ten, který vyjde po svatém Jáně, není tak dobrý.“
Kukačka obecná: tajemný pták a jeho parazitické chování
Kromě pranostik o počasí je v textu pojmenována i kukačka obecná, která je v dnešní době známá hlavně díky svému hlasu. Ne každý ví, že tím, kdo kuká, je vždy samec kukačky. Kukačka obecná je čistě tažný druh, a v zimě byste ji u nás hledali marně. Na evropská hnízdiště přilétá převážně v druhé polovině dubna z afrického zimoviště na jižně od Sahary. Dospělci odjíždějí v srpnu až září, mláďata táhnou přibližně měsíc po rodičích. Jejich tah je vrozený a nezávisí na učení, mládě zřídka zůstává v hnízdě hostitele déle, než je nutné k vyjití.
Kukačka obecná vykazuje hnízdní parazitismus: nestaví si vlastní hnízdo a vejce snáší do hnízd drobných hmyzožravých pěvců. V Evropě byla kukuččí vejce nalezena v hnízdech více než 100 druhů ptáků. V České republice se nejčastěji stávají nedobrovolnými hostiteli rákosník obecný, červenka obecná a rehek zahradní. Mládě kukačky vylíhnuté v cizím hnízdě udělá vše, aby vytlačilo ostatní mláďata ven. Kukačka má svým záškodnickým kladením významné postavení v rámci evropské opeřené fauny.
Ve věku dvou týdnů je kukaččí mládě již větší než celá snůška a přesahuje hnízdo hostitele; může vážit pět až šestinásobek hmotnosti dospělého pěstouna. Z potravy určené původně pro několik ptačích krků dokáže spořádat jediná kukačka, a to hmyzem - zvláště prosluly svou ochotou požírat chlupaté jedovaté housenky. Hnízdní parazitismus je vnímán jako extrémně efektivní, avšak vyžaduje náročné vytlačování hostitelských vajec.
Všudypřítomný obraz kukačky v lidových písničkách a pranostikách je doplněn o zajímavé vyobrazení a záznamy. Například vozy a lidové písně Zakukala žežulička, Zakukala kukulenka či Kukulienka, kde si bola. V české lidové kultuře je kukačka takřka nezaměnitelná díky charakteristickému hlasu „ku-ku, ku-ku“ a často se objevuje v příbězích a učení pro děti.
Pranostiky a pověry spojené s kukačkou
Podle starých pověr a lidových textů bylo „počítání kukání“ spojeno s určováním budoucnosti. Když kukačka poprvé na jaře zakuká, lidé počítali, kolikrát uhnízdí; kolik roků zbývá do konce života u dospělých, kolik let do svatby u dívek a kolik dětí budou mít mladí manželé. Tato hra měla vyvolat napětí, ale i uvědomění si propojení člověka s přírodou a cykly přírody.
Historické záznamy a literatura potvrzují dlouhou tradici: v dílech Aristotela a dalších autorů se pozorovalo vytlačování hostitelských vajec a mláďat kukačkou. Dnes už existují filmové a fotografické důkazy potvrzující takové chování. Je třeba připomenout, že i když kukačka patří mezi nejznámější zpěváky podle lidského vnímání, její způsob rozmnožování je pro mnohé vnímavé lidi zajímavou a trochu záhadnou kapitolou přírody.
Ve veřejném diskurzu také přetrvávají písně a lidové výšiny, které uvádějí jména a lokální varianty kukačky, jako jsou kukačka, žežulka a kukavka, často se objevují v lidových textech a písních napříč regiony. Návaznost na folklor a lidovou mísu je zřejmá a kukatka se stala symbolem jara a počátku léta.
Ptáci roku a ochrana ptactva
Česká společnost ornitologická vyhlašuje od roku 1992 každoročně kampaň Pták roku, která má za cíl ukázat veřejnosti význam jednoho zástupce ptačí říše a upozornit na ochranu ptáků a jejich prostředí. V kontextu kukačky a dalších ptačích druhů je důležité chránit jejich stanoviště a potravní zdroje, aby se zachovala pestrost evropské ornitofauny.
