Dřevěný kostel svatého Kříže pochází z přelomu 19. a 20. století, konkrétně z roku 1897, a stojí na místě zchátralého kostela původem ze 16. století, jehož zbytky se dají dohledat ve druhé polovině 16. století. Současná stavba byla dokončena v roce 1899 na půdě původní lokality, která tehdy vyžadovala zachování duchovní tradiční vesnické architektury i ekonomické reality. Projektant Albín Theodor Prokop do architektury nového kostela uvádí prvky lidového stavitelství, stylu, který byl koncem 19. a na počátku 20. století častým pojetím řady dřevěných staveb. Důvodem volby dřeva byla jak finanční náročnost, tak záměr projektanta; původní záměr zděný kostel byl opuštěn. Kostel je celodřevěnou stavbou, střechu však až do 90. let minulého století kryly pálené tašky, které byly nahrazeny šindelem.
Vedle dřevěného katolického kostela stojí také zděný evangelický kostel Slezské církve evangelického vyznání, což svědčí o pestré náboženské historii regionu. Bystřice je z hlediska počtu obyvatel největší obcí České republiky a k místnímu areálu náleží několik dalších významných sakrálních staveb. Hlavní problém a změny v minulosti pro kostel nastaly z důvodu havarijního stavu; původní dřevěný kostel byl z roku 16. století nahrazen novým, který byl dokončen v roce 1899. Zvláštností kostela je, že ačkoliv je nositelem lidového architektonického stylu, jeho interiér zůstává bohatě zdobený a plný historických artefaktů.
Interiéry kostela a jejich bohatství ilustrují mimo jiné hlavní oltář z roku 1750 a další prvky z bohatého dřevěného a barokního vybavení. Barokní dřevěný oltář, jehož de facto původ je v Paludzi, je dílem řezbáře J. Lercha z Kežmarku; spolu s kazatelnou se srubovým základem a vzácným lustrem z benátského skla z 18. století patří k největším lákadlům interiéru. Zvonice byla ke kostelu přistavěna v roce 1781 po vydání tolerančního patentu císaře Josefa II.; kostel disponuje třemi zvony s latinskými jmény Víra, Naděje a Láska.
Kostel má křížový půdorys a dosahuje délky 43 metrů, což z něj činí jednu z největších dřevěných staveb ve střední Evropě. Podle historických dokumentů byl původní hřbitovní kostel po vystavění nového kostela nadále používán pro pohřby až do roku 1720, a poté se v řadě dalších oprav a úprav jeho vzhled a provoz měnily. Konstrukce byla v minulosti několikrát měněna: v 17. a 18. století došlo k výstavbám a rekonstrukcím, v roce 1897 byl původní dřevěný střešní systém doplněn o břidlicovou krytinu, v roce 1948-1950 pak proběhla výměna střešní krytiny za pozinkovaný plech a kostel byl opraven zvenčí i zevnitř. V letech 1961-1962 proběhly pohřby zrušením kaple svaté Alžběty a výstavbou obřadní síně na hřbitově; poslední zásadnější opravy pak proběhly v roce 1994, kdy byla opravena věž a fasáda získala novou podobu.
Architektura a význam interiéru
Hlavní oltář je lidovou řezbářskou prací z doby kolem roku 1750, zdoben imitací mramoru a zlacenými prvky. Uprostřed oltáře se nachází dřevěný kříž s Ježíšem, po stranách jsou sochy svaté Heleny a dalších světců, a na evangelní straně je zobrazení Bolestné Panny Marie. V horní části hlavního oltáře lze spatřit tři okna vytvořená mozaikami různých barev. Po levé straně se nachází oltář svaté Alžběty. Kostel a kříž jsou dnes chráněnými památkami. Kazatelna s srubovým základem, stejně jako podkonického mistra varhany a vzácný lustr z benátského skla, dotvářejí dojem bohatého barokního interiéru.
Podle některých archivních dokumentů byl kostel původně farským kostelem pro přifařené obce a byl postaven roku 1516; v roce 1611 byl však kostel natolik chatrný, že kardinál Dietrichstein povolil jeho zboření. Po prasklinách a požárech v 17. a 18. století se znovu vybudovala kostelní budova a v roce 1622 byl postaven a v roce 1623 vysvěcen kostel svatého Františka. Pozdější rekonstrukce v 18. století vedly k tomu, že v roce 1888 byl vyhlášen zákaz zvonění pro havarijní stav věže.
Okolí a cestovatelská relevance
V blízkosti kostela je bohatá turistická a přírodní nabídka. Nedaleko obce Žulová se nachází Boží hora, poutní místo s výhledy na Rychlebské hory, které spolu s běžeckým okruhem tvoří atraktivní kombinaci pro návštěvníky hledající duchovní i přírodní zážitky. Z pohledu cestování lze kostel dopravně pohodlně dosáhnout autem i vlakem - z Bystřice, s možností dopravního spojení vlakem na místní trať.
Jako významná památka lidového stavebnictví a artikulárních kostelů je Svätý Kríž a Lazisko v regionálním kontextu známý tím, že artikulární kostely představují specifický druh dřevěných sakrálních staveb konce 17. a 18. století, které nesměly být postaveny z kamene ani železa a měly být postaveny na okraji obcí. Katalogizace těchto staveb ukazuje bohatství a rozmanitost regionální architektury (ve spojení s tématy jako artikulární kostely a jejich historie).
Současnost a autenticita místa
Kostel si zachovává jedinečný charakter díky kombinaci dřevěného provedení a pečlivě restaurovaného interiéru, kde kruhové a mozaikové prvky v oknech a zlaté detaily oltáře dokreslují působivý výhled do historie regionu. Krátké poznámky o okolí a historii doplňují profil místa jako významné kulturní památky a přírodní krajiny v jediné cestě ke komplexnímu poznání severní Moravy a Slezska.
