V Písmu je jedna náročná pasáž. Ježíš ty věty vyslovil poté, co náboženští vůdci tvrdili, že má moc nad zlými duchy od satana. „Amen, říkám vám, že všechny hříchy budou lidským synům odpuštěny, i rouhání, jakkoli by se rouhali. Nedokážu vám říct, kolik utrápených lidí s úzkostí za mnou přichází, protože jsou zmatení tímto veršem a bojí se, že se rouhali Duchu svatému.“
Musíme být opatrní, když vidíme lidi dělat věci, které jsou v Písmu, abychom neřekli: „To je démonické“. Někteří věří, že tato pasáž mluví o tom, že vidíme skutky Ducha svatého a připisujeme je satanovi. Přichází satan jako anděl světla a vydává se za Ducha svatého a Boha? Ano, to je jisté. Existují falešní proroci a falešné projevy, které v Bibli nenajdete? Ano, určitě.
Jiní tvrdí, že podle této pasáže je Duch svatý důležitější než Ježíš, protože řekl, že jakékoli rouhání proti němu bude odpuštěno, ale ne proti Duchu. Měli však na mysli zlé věci, které jsme dělali a říkali, než jsme přijali spasení. Ježíšova krev ale smývá každý hřích. Další se na to dívají takto: Bůh poslal Syna, a když Syn dokončil své dílo, poslal Ducha svatého. Duch svatý je Duch Ježíšův. Pokud někdo odmítne Ducha a celý svůj život se odvrací od Boha, není zde cesta ke spasení. To je vše. Takoví ale nejsme. Toužíme vidět Boží tvář. Čekáme na věčnost v Ježíšově přítomnosti.
Hned po křtu v Jordánu byl Ježíš „Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla“ (Mt 4,1) - tak praví Matoušovo evangelium. Nejedná se o Satanovu, ale o Boží iniciativu. Odchodem na poušť Ježíš uposlechne vnuknutí Ducha svatého, nepadne do nepřítelovy pasti, to ne! Ježíš se na poušti osvobodil od Satana a nyní může osvobozovat od Satana. Osvobodil se, osvobozuje od Satana. Právě to evangelisté zdůrazňují četnými příběhy o záchraně posedlých lidí. Ježíš říká svým odpůrcům: „Jestliže vyháním zlé duchy s pomocí Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království“ (Mt 12,27).
Dnes jsme ve spojitosti s ďáblem svědky zvláštního jevu. Na určité kulturní úrovni se má za to, že prostě neexistuje. Je prý symbolem kolektivního nevědomí nebo odcizení, zkrátka metaforou. Ale „největší ďáblovou lstí je přimět nás k víře, že neexistuje“, jak kdosi napsal (Charles Baudelaire). Je záludný: nutí nás věřit, že neexistuje, a tím vše ovládá. Je vychytralý. A přesto se náš technologický a sekularizovaný svět hemží mágy, okultismem, spiritismem, astrology, prodejci kouzel a amuletů a bohužel i skutečnými satanistickými sektami.
Ďábel, který byl vyhnán dveřmi, vešel znovu oknem, možno říci. Byl vyhnán z víry a znovu vstupuje s pověrami. A pokud jste pověrčiví, nevědomky rozmlouváte s ďáblem. Nejsilnějším důkazem existence Satana nejsou hříšníci nebo posedlí, ale svatí! „A jak je to možné, otče?“ Ano, je pravda, že ďábel je přítomen a působí v určitých extrémních a „nelidských“ formách zla a špatnosti, které vidíme kolem sebe. Ale v jednotlivých případech je prakticky nemožné dospět k jistotě, že je to skutečně on, protože nemůžeme přesně vědět, kde končí jeho působení a začíná naše vlastní zlo.
Právě v životech svatých, právě tam, je ďábel nucen vyjít na světlo a postavit se „proti světlu“. V boji proti zlému duchu vítězíme stejně jako Ježíš na poušti: prostřednictvím Božího slova. Vidíte, že Ježíš s ďáblem nejedná, nikdy s ním nerozmlouval. Buď ho vyhání, nebo odsuzuje, ale nikdy se ním nedává do řeči. A na poušti neodpovídá svým slovem, ale slovem Božím. Bratři, sestry, nikdy se s ďáblem nedomlouvejte; když přijde s pokušením „ale, bylo by hezké toto, bylo by hezké tamto“: přestaňte. Pozvedněte své srdce k Bohu, modlete se k Panně Marii a vyžeňte ho, jak nás to učil Ježíš.
Svatý Petr navrhuje i další prostředek, který Ježíš nepotřeboval, ale my ano, totiž bdělost: „Buďte střízliví, bděte. Váš nepřítel, ďábel, jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by pohltil.“ (1 Pt 5,8). Poté, co Kristus na kříži navždy porazil moc „knížete tohoto světa“ (Jan 12,31), řekl jeden církevní otec, že ďábel „je uvázán jako pes na řetězu; nemůže nikoho kousnout, jen toho, kdo se k němu riskantně přiblíží..... Může štěkat, může naléhat, ale nemůže kousnout, leda toho, kdo si to přeje“ (Cesarius z Arles, Rozpravy 121, 6: CC 103, s. 507).
Jsi-li blázen a jdeš k ďáblu a [řekneš mu]: „Ach, jak se máš? ...,“ a vůbec, zničí tě. Od ďábla - odstup. S ďáblem se nemluví. Zahání se pryč. Odstup. A my, my všichni!, máme zkušenost s tím, jak se ďábel přibližuje s nějakým pokušením. Například moderní technologie vedle mnoha pozitivních prostředků, které je třeba ocenit, nabízejí také nespočet prostředků, jak „dát příležitost ďáblu“, a mnozí tomu podlehnou. Pomysleme na pornografii na síti, za níž stojí prosperující trh: všichni to víme. Tam působí ďábel. Jde o rozšířený jev, před kterým se však křesťané musí mít na pozoru a důrazně ho odmítat.
Vědomí ďáblova působení v dějinách nás nesmí odradit. Konečnou myšlenkou má být znovu důvěra a bezpečí: „Jsem s Hospodinem, jdi pryč“. Kristus nad ďáblem zvítězil a dal nám Ducha svatého, aby se jeho vítězství stalo naším vlastním. Samotné působení nepřítele se může obrátit v náš prospěch, pokud s Boží pomocí učiníme, aby sloužilo našemu očištění. Buďme opatrní, neboť ďábel je lstivý - ale my křesťané jsme s Boží milostí chytřejší než on.
Duch svatý, letnice (Články). Mnoha lidem se při slově duch vybaví něco pohádkového či hororového. Co si počít s Duchem svatým? Kdo je to vlastně - Duch svatý? A jak se nás jeho existence týká? Copak nestačí, když jako křesťané věříme v Boha a v jeho Syna Ježíše Krista?
#01 Kdo je Duch svatý | Marek Titěra
V Písmu je Pánův zdroj pravdy: Duch Svatý je zdrojem pravdy. Je to uvedeno v Bibli, Jan 14,16-17: “…a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky - Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná.” Duch Svatý tvoří část Boží trojice. Potvrzuje to Bible např. ve Skutcích 5,3-4: “Ale Petr mu řekl: ‚Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu Svatému…’”
Ježíšovy sliby o Ducha svatém pokračují: „Zastánce, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“ Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Potom prošli Frygií a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo v Asii. A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali.
Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. A vezměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je Boží slovo. Žárlivě touží Duch, který v nás přebývá. A Duch i Nevěsta praví: „Přijď.“ A kdo slyší, ať řekne: „Přijď.“ A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života.
Praktické vedení pro boj s klamy a pokušení
V Písmu je důležité rozlišovat mezi skutky Ducha a skutky Satana. Evangelia ukazují, že Ježíš vyháněl démony v moci Ducha Božího, čímž předkládal Boží království jako realitu již zde na zemi. Naše svědomí a bdělost nabývají na významu: „Buďte střízliví, bděte“ (1 Pt 5,8).
Křest a vyznání víry nejsou jen formalitou, ale vstupem do života ve víře, kde se odkládá zlo a přichází Bůh dávácí Ducha. „Zřeknutí se ducha zla a vyznání víry jdou pospolu.“ Buďme tedy připraveni na boj, ale i na radost z vítězství nad dílem úkladů temnoty skrze slovo Boží a dar Ducha Svatého.
<