Štola Marie Pomocná (Mariahilf Stolln) a přilehlé dílo Koňská jáma představují klíčové důlní objekty na svahu Mědníku, jejichž význam sahá hluboko do minulosti a sahá i do veřejné prezentace, rekonstrukce a ochrany podzemních prostor. Původní účel štoly byl odvodňovací a větrací, s pozdějšími funkcemi spojenými s těžbou mědi a dalších rud. Postupné rozšiřování a stavební zásahy odhalují různá období těžby i technologické přístupy, od ručně tesané chodby po komplexnější podzemní systém.
Historie a stratifikace systému
Štola byla vytesána patrně jako větrací jáma a dosahuje hloubky 25,5 m s dalším dosahem 13,5 m pod ní. Původně dědičná (odvodňovací) štola vyražená v polovině 16. století na jižním úpatí Mědníku sloužila později vzhledem k minimální potřebě odvodňování přímo k těžbě rud používaných pro výrobu modré a zelené skalice. Původní úseky štoly Marie Pomocná se nacházejí v horním podlaží a jde o ručně ražené chodby zakončené čelbou, jejich stáří lze odhadovat před rokem 1700; chodby ve spodním patře jsou zřejmě mladší nebo nověji rozšířené. Těžba byla zastavena roku 1860.
Ve středověkém kontextu se štoly zmiňují jako součást důlního díla ve svahu kostela Panny Marie Pomocné. V názvu dolu se termín Panna Marie Pomocná (Maria Hilf) objevuje až na mapě A. Habtmana z roku 1769, a v té době byl tento prostor součástí důlního pole Maria Theresia. Předmětem památkové ochrany jsou povrchové projevy hornické činnosti (ústí dolní a horní štoly, zářezy v terénu, haldy, dobývky, jámy, odvaly) a podzemní prostory dolu (štoly, chodby, dobývky s povaly). Pruh dobývek směřuje východ-západ, a samotný důl je přístupný krátkým kolmým komínem ležícím na propadlé dobývce, který umožňuje sestoupit na hlavní hloubkovou úroveň dolu a pokračovat na obě strany ve směru východ-západ.
Průzkum a veřejnost: otevření a zpřístupnění
Pro veřejnost byla štola Marie Pomocná poprvé otevřena v roce 1911, kdy bylo možné zhlédnout i malachitovou jeskyni - komoru se zelenými a modrými povlaky sekundárních minerálů mědi na stěnách. V období 1994-1997 byla štola opět zpřístupněna pod hlavičkou Nadace Georgia Agricoly a při zmáhacích pracích bylo zjištěno, že jde o poměrně rozsáhlý systém důlních chodeb různého stáří. Nejstarší chodby se nacházejí zhruba 15 metrů nad úrovní hlavní chodby a jsou přístupné komínem vzdáleným 42 m od hlavního ústí; jedná se o ručně tesané chodby s dosud přesně neurčeným stářím (patrně 16. až 17. století).
V roce 2006 započala sanace štoly společně Karlovarským přírodovědným sdružením Goethe a firmou Montana Bohemia, s. r. o. Po opravách bylo v květnu 2007 opět otevřeno, a přístupných bylo cca 230 metrů chodeb. V letech 2012-2018 byla štola pro veřejnost uzavřena. V současné době se o štolu stará spolek Historické rudné doly Mědník, z. s., který ji opět zpřístupnil veřejnosti. Jedná se o středověké důlní dílo, situované ve svahu přímo pod poutním kostelem Panny Marie Pomocné, a provoz je zaměřen na turisty a zájemce o historii důlní činnosti.
Geografie, stavba a technické detaily
Povrchový areál P. Marie Pomocné I. zaujímá plochu 25 599,99 m2; lokalita je porostlá smíšeným lesem. Důl se nachází na jihovýchodní straně kopce Mědník, asi 400 metrů severně od poutního kostela. Vchod do dolu je propadlý strop dobývek ve výšce asi 690 m n. m. Vnitřní část dolu tvoří úzké dobývky široké 60-80 cm a vysoké i více než 10 m. Celková délka dolu je cca 335 m a hloubka 42 m. V západní části dolu, blíže ke kostelu, vyúsťuje na povrch větrací komín obdélníkového průřezu; byl ručně sekán želízkem a mlátem. Důl tak představuje kombinaci dřevěných konstrukcí, ručního vynášení a specifických technik dobývky, které odrážejí postupné využívání regionu pro získání zlata a mědi.
V území se nachází i přirozený význam z hlediska biologie: netopýři zde našli zimoviště a několik druhů letounů zde zimuje, včetně velkého netopýra a dalších druhů jako Rhinolophus hipposideros, Myotis daubentonii, Myotis mystacinus, Myotis emarginatus, Myotis nilssonii, Plecotus auritus a Barbastella barbastellus. Netopýři zde nacházejí zimní útočiště a vzhledem k stávajícímu stavu území se pro jejich ochranu neprovádějí žádné zásahy. Tato skutečnost podtrhuje význam lokality i z hlediska biodiverzity a ochrany přírody.
Historie těžby a vzájemné porovnání rud
Z historických údajů vyplývá, že v dole sv. Marie Pomocné (St. Maria Hilf) se od roku 1589 těžil pyrit k výrobě vitriolu. Štola v blízkosti Měděnce byla využívána od 17. století. Předmětem těžby byly hlavně rudy obsahující zlato a měď; v centrální části dolu se nacházejí dobývky spojené s vtroušeným zrudněním z 19. století. V západní větvi dolu, která směřuje pod kostel, jsou dobývky téměř svislé, úzké 40-80 cm a vysoké 10 m, členěné kamennými povaly na patra. Na několika místech jsou dobývky na obou žílách propojeny skalními okny; v centrální části dolu se nacházejí dvě elipsovité dobývky, z nichž jedna je do 1/3 zatopena a ve druhé je jezírko. To vše svědčí o různorodé těžbě, která zahrnovala i zpracování vtroušeného zrudnění pro výrobu kyseliny sírové v 19. století.
Současnost a podpora veřejnosti
V současné době je důl prostřednictvím spolku Historické rudné doly Mědník, z. s. opět otevřen veřejnosti. Návštěvy trvají přibližně 40 minut a zahrnují prohlídku až 300 metrů podzemních chodeb s osvětlenými komorami a figurínami v dobovém oblečení. Pro návštěvy je nutná pevná uzavřená obuv a teplota v podzemí se pohybuje kolem 6-7 °C. Důl je součástí geomorfologického celku Heřmanovických hřbetů a vchod do dolu je umístěn na východním úbočí kopce.
Pro doplnění informace lze dodat, že povrchový areál a jeho výhledy do okolí poskytují kontext k historickým dobývkám, a že geologické parametry a výškové údaje ukazují na to, že důl je malým, ale významným prvkem regionálního dědictví, spojeným s poutním místem a ochranou kulturního a přírodního dědictví. Každoročně sem putují návštěvníci, kteří se zajímají o historii těžby, podzemní architekturu a spojení historického dědictví s přírodou.
