Kostel Narození sv. Jana Křtitele je významný sakrální objekt utožený v Tuklatách, který se vyznačuje složitým vývojem od románsko-gotické stavby až po barokní a novogotické úpravy. Zajímavé jsou jeho analogie se sv. Václavem v Přistoupimi (1694) a sv. Martinem v Rostoklatech (po roce 1705), zejména šířkově rozvinutým trojdílným presbytářem, který vznikl na lichtenštejnských panstvích Škvorec a Kostelec nad Černými lesy za tuklatského faráře Jakuba Pečeného.
Románsko-gotická fáze a původní dispozice
V písemných pramenech se kostel poprvé zmiňuje v registru papežských desátků z května 1352. Tehdy šlo o románsko-gotickou stavbu z 13. století, což dokládá fragment obloučkového románského vlysu s ozubnicovým pásem zazděný v severovýchodním nároží kostela a zdivo původní obdélné lodi o odhadem 8 x 12,5 metru. K ní se připojoval stejně široký gotický presbytář, z něhož se dochoval sokl s okoseným profilem a část hruškového klenebního žebra; část jižní obvodové zdi byla rovněž zachována. Na základě posouzení po sejmutí fasád v roce 2003 lze hypoteticky uvažovat o polygonálně uzavřeném presbytáři sklenutém křížovou klenbou.
Renesanční období, změny a ztracené zprávy
V polovině 16. století byl kostel za Jaroslava Smiřického ze Smiřic na Škvoreci renesančně upravován, což dokumentují renesanční ostění oken druhotně zazděné ve zdivu (pod omítkou) a dva renesanční vstupní portály - jižní zazděný na původním místě, severní druhotně použitý na hlavní vchod. O této stavební fázi však nejsou písemné zprávy.
Barokní proměna po třicetileté válce
Po vypálení a vyplenění v roce 1631 stát zůstal v ruinách až do konce 17. století; byl vysvěcen v roce 1700. Z původní stavby bylo při výstavbě nové severní zdi a zvětšení prostoru použito zdivo stále stojící části severní zdi a množství románských i gotických kamenných prvků objevených po sejmutí staré omítky v roce 2003. V období baroka tak vznikla charakteristická trojdílná dispozice a výrazné prvky, které souvisí s renesančním a gotickým dědictvím.
21. století: obnova a konzervace
Pod vedením místních obyvatel Václava Krupky proběhly opravy kostela v letech 1998-2009. Areál kostela tvoří svatyně a hřbitov ohraničený zdí s branou a brankou; k brance vede dvouramenné schodiště. Kostel má jednoduchý obdélníkový půdorys a sedlovou střechu s lucernovitým sanktusníkem; průčelí zdůrazňuje mohutný volutový štít nad západním průčelím a člení jej dvojice pilastrů s trojúhelníkovitým frontonem.
Interiér je rozdělen na presbytář s kaplí a sakristií, obě se nacházejí na jihu a severu; nad sakristií a kaplí jsou v úrovni prvního patra otevřené oratoře. Presbytář je sklenut valenou klenbou s lunetami, kaple a sakristie mají klenbu křížovou; loď je zaklenuta valenou klenbou na pasech spočívajících na pilastrech s římsovými hlavicemi. Kruchta v západní části lodi, podepřená dvěma poli křížové klenby, je sklenuta dvěma poli; nad ní stojí kamenný znak Měnických z Červeněvsi z počátku 18. století.
Hlavní výzdoba a nástroj
Hlavní barokní oltář s figurální výzdobou sv. Václava a sv. Ludmily z roku 1726 od Jana Jiřího Šlanzovského, financovaný Jiříkem Doubravou, zůstává klíčovým prvkem inventáře. Na kruchtě jsou varhany: původní skříň z roku 1740 od varhanáře Pavla Františka Horáka, starý stroj z roku 1884 od Karla Schiffnera a renovace provedená roku 1912 pražským varhanářem Petrem Emanuelem Štěpánem; v letech 2015-2016 byly varhany restaurovány a zprovozněny.
V roce 2009 se stal kostel filiálním kostelem spadajícím pod Římskokatolickou farnost Úvaly v Jílovském vikariátu. Kostel je zapsán v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR pod číslem 19166/2-867.
Hřbitov a okolí
Areál kostela zahrnuje hřbitov s ohradní zdí, branou a brankou; na severozápadě do něj zasahuje bývalá márnice a kolem ohradní zdi stojí starší náhrobky ze konce 19. století a z počátku 20. století. V blízkosti kostela stojí velký kamenný krucifix z roku 1892, který byl v roce 2000 opraven. Hřbitov byl rozšířen v roce 1886, původní hřbitov byl soustředěn kolem kostela a měl nepravidelný tvar. Neogotické náhrobky z konce 19. století jsou umístěny na jižním konci hřbitova, dva starší náhrobky bez figurální výzdoby a jeden litinový kříž byly původně u jižní zdi kostela.
Současný význam a liturgie
Kostel Narození sv. Jana Křtitele slouží jako filiální kostel Plaňan a zůstává součástí římskokatolické farnosti Pečky. Příležitostně se v něm konají bohoslužby, zejména 1. sobotu v měsíci a další slavnosti spojené s duchovním životem komunity.
Obecné údaje a identifikace
Kostel Narození sv. Jana Křtitele v Tuklatách: zapsán v Ústředním seznamu památek ČR, půdorys 13 x 23 metry, výška 9 metrů, sedlová střecha s lucernovitým sanktusníkem, volutový štít nad západním průčelím.
Přehled historických zdrojů a literatury
Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Českobrodském, dále Poche a kol., Rišlink s Jouzou, Psota, a další práce NPÚ - ÚOP středních Čech, poskytují soubory informací o kostele, hřbitově a architektonických prvcích. Důležité jsou rovněž regionální studie Středočeského kraje a Památky středních Čech.