Blízkého člověka vás zastihne událost nepřipravené, proto je důležité znát způsoby, jak vhodně reagovat. Kolik slov je tak akorát? A co když dostanu zprávu „esemeskou“? Přejete či nikoli, budete potřebovat. Událostí je vystavena společenská role a vyjádření úcty k zesnulému i pozůstalým vyžaduje citlivost a respekt. Vhodné chování a odpovídající oděv v den rozloučení je absolutní minimum. Pohřbu a smutečního shromáždění není prostor pro jakékoli přešlapy. Když je vyjádření soustrasti předloženo formou kondolenční karty nebo dopisu, nejvhodnější je psané rukou. Nelze-li, lze využít dopis psaný na stroji a vlastnoručně podepsaný.
Vždy sledujte signály protějšku; pokud vám je chce sdělit, vyslechněte jej. Krátkou osobní kondolenci „Upřímnou soustrast“ proneste tiše, nevyžadujte oční kontakt pozůstalého, podejte ruku a krátce stiskněte. Mírně uklonit hlavu - a nepřehánět s dotykem či gesty. Není vhodné ruku držet dlouho ani tlačit, i když emoce mohou tlačit na další kontakt. Následně přichází otázky oděvu a barev, které vyjadřují respekt a pietu.
Barvou rozloučení je tradičně černá. Z toho vyplývá vhodný oděv i dnes. U žen platí šaty bez vzoru, černé punčochy a černé boty; velmi vhodné jsou brýle a bílý plátěný kapesník. Doplňte jen velmi střídmým šperkem. U mužů je doporučován černý oblek, kapesníček v kapse saka, vysoké ponožky a podobně jako černé rukavice. Při nepřízni počasí se doporučuje černý deštník. Nevhodné je jít na rozloučení bez saka, jen v košili. Tímto způsobem vyjadřujete respekt k zesnulému a pozůstalým.
Pokud není vyžádáno jinak, vyvarujte se výstřihů na šatech či přílišného odhalení a zvolte tmavé odstíny šatů. Návodem k jistotě a klidu ve společenských situacích je prevence trapných situací a přešlapů. Kdo se nejprve představuje, kdo podává ruku, kdo vchází do restaurace první - zde se pravidla mohou mírně lišit podle místních zvyklostí; důležité však zůstává respekt a klid. Důležité je rovněž, jak se chovat v páru, jak předávat květinu či zda přijmout či odmítnout víno, a další témata moderní etikety.
Komunikace na pohřbu
Společenská událost tohoto typu je často příležitostí setkat se po dlouhé době se vzdálenými příbuznými a zřídka vídanými známými. Před pohřbem však není prostor pro sdělování rodinných informací či dávných či nedávných situací. Na tato témata je čas po samotném obřadu, a to buď cestou zpět z místa rozloučení, nebo na smuteční hostině. Během obřadu není vhodné mluvit ani šeptem. Projev řečníka nebo blízkého z rodiny nijak nekomentujte, i pokud v něm zazní cokoli, s čím subjektivně nesouhlasíte.
Po obřadu máte možnost osobně kondolovat pozůstalým, a to v pořadí, ve kterém stojí či sedí. Krátkou osobní kondolenci „Upřímnou soustrast“ proneste tiše, nevytahujte oční kontakt, podejte ruku a krátce stiskněte. Mírně ukloněte hlavu. Není vhodné ruku držet dlouho či tlačit, i když vás emoce mohou nutit. Smuteční hostina slouží k odpočinku po emočně vypjaté situaci a k setkání mezi příbuznými.
Smuteční hostina
Pokud jste součástí nejbližšího rodinného kruhu, pravděpodobně budete pozváni na smuteční hostinu. Je vhodné se účastnit, případně se omluvit v době pozvání, která bývá osobní před obřadem. Smuteční hostina slouží k odpočinku po vypjaté situaci a k setkání mezi příbuznými. Zde je důležité zachovat pietu a vyhýbat se projevům nezdvořilosti. Je zapovězeno hovořit o dělení majetku, závěti či dluzích. Je nevhodné „vytahovat“ staré křivdy nebo se posilovat alkoholem. Na zesnulého je vhodné zavzpomínat a sdílet i veselé historky, které s ním byly prožity. Cílem této části rozloučení je „setřepání smutku“; není nutné bránit se v průběhu hostiny úsměvům či tichému smíchu. Podobně jako u jiného jídla platí zásady etikety u stolu a střídmosti.
Praktické shrnutí etikety
- První dojem: zvolte klidný, důstojný projev a respektující tón.
- Oděv: tmavé, bez vzoru, sietlivě zvolený doplněk a střídmost v doplňcích.
- Chování během obřadu: mlčet nebo mluvit velmi tiše, nekonfrontovat projev řečníka.
- Po obřadu: kondolence, krátký a tichý kontakt s pozůstalými, nepřehánět v gestikulaci.
- Smuteční hostina: zachovat pietu, vyhýbat se tématům spojeným s majetkem či dluhy, sdílet vzpomínky, ale ne zbytečné řeči.
Většina nejistoty kolem pohřbu pramení z nepřipravenosti na zprávu o úmrtí. Pokud však víte, jak reagovat na parte, co si obléknout a kdy mlčet, zbude vám prostor na to podstatné: být oporou pozůstalým a důstojně se rozloučit. Soustrast vyjadřujeme, nepřejeme. Barvou rozloučení je černá. Na smuteční hostině zachováváme pietu, ale úsměv ani vzpomínka na veselejší historku zde nejsou prohřeškem.
