Prorok Eliáš patří k nejvýznamnějším postavám Starého zákona. Působil v 9. století př. Kr. v severním Izraeli v době krále Achaba a odvážně vystupoval proti náboženským praktikám, které odváděly od víry v Boha a proti nespravedlnosti. Jeho život je spojen s mnoha mimořádnými událostmi, například se zápasem proti Baalovým prorokům na hoře Karmel či se setkáním s Bohem v „šumění ticha“ - ev. „tichém, jemném vánku“.
Eliáš se stal symbolem horlivé věrnosti Bohu, odvahy hájit pravdu a důvěry v Boží moc. V židovství se stal očekávaným předchůdcem příchodu Mesiáše. O proroku Eliášovi z generální audience 15. 6. v náboženských dějinách Izraele měli velkou roli proroci, jejich učení a kázání. Mezi nimi vyčnívá postava Eliáše, kterého Bůh povolal, aby přivedl lid ke konverzi.
Jméno a kontext doby
Jeho jméno znamená „Hospodin je můj Bůh“. Sirachovec o Eliášovi píše: „Prorok Eliáš povstal jako oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň“ (Sir 48,1). Pomocí tohoto plamene Izrael znovu nalezl svou cestu k Bohu. Ve své službě se Eliáš modlí: prosí Pána-Hospodina, aby vrátil život synovi vdovy, která jej hostila (srov. 1 Král 17,17-24), volá k Bohu, když je znaven a zmítán úzkostmi během svého útěku na poušť před Jezabelou, která mu usiluje o život (srov. 1 Král 19,1-4).
Hospodinův souboj na hoře Karmel
Ale v plné moci se jeho přímluva ukazuje především na hoře Karmel, když před celým Izraelem prosí Hospodina, aby se zjevil a obrátil srdce lidu. Izraelské království tehdy čelilo synkretismu: vedle Hospodina lid uctíval Baála, modlu spojenou s deštěm a plodností. Eliáš shromáždil lid na Karmelu, aby lid vybral mezi Hospodinem a Bálem: „Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním, jestliže Bál, jděte za Bálem“ (1 Král 18,21).
Prorok, nositel Boží lásky, nenechává lid na rozcestí osamocený; poskytuje mu znamení pravdy. Oba obětní dary vzkládají na oltář a modlí se, aby se pravý Bůh zjevil tím, že odpoví ohněm, který pohltí oběť. Zjevuje se tak konflikt mezi Bohem Izraele a bezduchým modlářstvím. Baalovi proroci poskakují a tancují, zraňují svá těla, ale Bál neodpověděl; Hospodin odpovídá a sesílá oheň, který spaluje vše kolem oltáře a suší vodu v příkopě (1 Král 18,24.38-39).
Modlitba a konverze lidu
Eliáš žádá Boha, aby se zjevil a obrátil Izrael a jeho srdce: „Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem toto všechno učinil na tvé slovo. Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty - Hospodin - jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!“ ( vv. 36-37). Pro Eliáše je Boží Jméno neoddělitelně spojeno se jmény praotců; Izraelce volá k konverzi a k víře v jediného Boha.
„Hospodinův oheň spadl z nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i zem a vysušil vodu…“ Když lid spadl na tvář, volal: „Hospodin je pravý Bůh!“ (vv. 38-39). Oheň Boží zde vyjadřuje lásku Boha k lidu, který odpovídá na modlitbu a zjevuje se mu v plnosti své moci. Baalom proroci nepřipouští Boží odpověď a zůstávají tichí. Eliáš jasně ukazuje, že pravý Bůh je ten, kdo odpovídá.“
Eliášův život a následníci
V textu zůstává důraz na to, že Eliáš je muž Boží, který žije v Boží přítomnosti, horlivě hájí práva Hospodinova a bojuje proti modlářství a nespravedlnost. Je středem židovské mystiky i duchovní tradice karmelitánů, kteří ho odvolávají jako duchovního otce. V Bibli a v tradici se Eliáš objevuje jako vzor modlitby, vytrvalosti a hlídání věrnosti Božímu slovu. Oheň, který Ho vyjadřuje, je symbolem jeho lásky a moci, která vede lid ke znovuobjevení Božího lidu.
Židovské a křesťanské tradice vidí Eliáše jako prolog Kristova příchodu. V NZ je sakralizován jako ten, kdo má přijít „v duchu Eliášově“ a připravit cestu Pánu. Proměnění na Hoře se Mojžíšem a Eliášem potvrzuje jeho eschatologický význam. Jan Křtitel bývá chápán jako „nový Eliáš“, který připomíná Eliášovu službu, avšak nelze ho ztotožnit s historickým Eliášem. V rámci křesťanské interpretace slouží Eliáš jako předobraz a ukazatel na Krista, který přišel s Boží milostí a pravdou, a který vyvolává konverzi srdce lidu.
- Proměnění Páně ukazuje setkání Ježíše s Mojžíšem a Eliášem a ukazuje kontinuitu Starého a Nového zákona.
- Eliášova cesta od pouště k učení lidu a k obrácení se stála předobrazem důsledného následování Boha i pro karmelitány a další duchovní tradice.
- Karmelitáni ctí Eliáše jako svého duchovního otce a spojují jeho poustevnický ideál s úctou k Blahoslavené Marii.
