Emilie Pavlína Kittlová, známá pod uměleckým jménem Ema Destinnová (Emmy Destinn), byla česká operní pěvkyně světového formátu, narozená 26. února 1878 v Praze a zemřela 28. ledna 1930 v Českých Budějovicích. Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v Národním divadle v Praze, kariéru však úspěšně zahájila v téže době v Berlíně.
Byla umělecky velmi nadaná: malovala, psala, učila se hře na housle u profesora Ferdinanda Lachnera a v osmi letech měla svůj první houslový koncert. Ve 13 letech v Praze začala navštěvovat hodiny zpěvu u profesorky Marie von Dreger Löwelové-Destinnové a jméno své učitelky si zvolila za umělecký pseudonym. Debutovala roku 1897 v drážďanské dvorní opeře v roli Santuzzy v opeře Sedlák kavalír. Poprvé úspěšně vystoupila v roce 1898 na scéně berlínské Krollovy opery opět jako Santuzza v opeře Sedlák kavalír.
V roce 1901 zpívala Destinnová na Wagnerovských operních slavnostech v Bayreuthu v roli Senty v opeře Bludný Holanďan a byla bouřlivě oslavována. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína, ve stejném roce v německé premiéře Smetanova Dalibora. V roce 1906 zpívala v Berlíně v opeře Salome od Richarda Strausse. Následovaly výstupy v dalších rolích jako Carmen, Valentina, Mignon, Elisabeth, Selika a Destinnová se stala primadonou berlínské opery, v níž vystoupila v padesáti úlohách během deseti let.
Roku 1905 debutovala v londýnském Covent Garden v titulní roli Pucciniho Madam Butterfly. Zpívala i další role, např. roku 1909 v premiéře opery Tess od d’Erlangera. V Londýně působila až do roku 1914 a znovu od roku 1915 po úspěšných hostováních ve Vídni, Londýně, Praze a Paříži byla v roce 1908 pozvána také do newyorské Metropolitní opery. O rok později tam ztvárnila Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě, o jejíž uvedení v MET se sama zasloužila. Premiéra dne 19. února 1909 byla dirigována Gustavem Mahlerem.
V roce 1910 zpívala Lízu v premiéře Čajkovského Pikové dámy, a dále i další významné role v operách, například v Pucciniho Madama Butterfly či v Lafalovým díle. V roce 1911 jela zpívat do Londýna ke korunovaci krále Jiřího V. a královny Marie a od monarchie byla oceňována diamantovou broží ve tvaru písmene E. Zemřela nečekaně po operaci očí v Českých Budějovicích v roce 1930 ve věku 52 let.
Destinnová byla nejen světovou pěvkyní, ale i veřejnou osobností s širokým kulturním a společenským vlivem. Její největší mezinárodní úspěchy zahrnují role Santuzzy, Salome a Salome, stejně jako spolupráce s Enricem Carusem, Arturo Toscanini a Gustavem Mahlerem. Po válce její kariéra upadla a začala se věnovat románům, literatuře a různým zájmům, včetně rybaření a okultních věd.
Její životní osudy odrážejí i politické a společenské změny středoevropského kulturního prostředí. Po první světové válce byla vnímána některými jako vlastizrádkyně, což mělo dopad na její kariéru. Přesto zůstala ikonou české operní scény a její jméno bylo spojeno s exkluzivním mezinárodním úspěchem i s mládencovým londýnským a americkým obdobím.
Rodinné zázemí Emy Destinnové bylo bohaté a kulturně orientované. Pocházela z vážené pražské rodiny: její matka Jindřiška Šrůtová měla krátké angažmá v pařížské opeře a otec Emanuel Kittel byl důlní podnikatel, majitel realit a mecenáš umění. Ema měla čtyři sourozence a její hudební nadání se projevovalo už od dětství. Její hudební vývoj byl ovlivněn učiteli a rodinným prostředím; nejprve housle a poté vítězství písní a zpěvu, které ji přiblížily k operní scéně.
Velký zlom přišel díky zahraničním angažmá. Nejprve v londýnské Covent Garden, poté v Metropolitní opeře v New Yorku. Ema Destinnová se postupně stala nejen výjimečnou pěvkyní, ale i módní ikonou a společenskou dámou. Její kariéru ovlivnily i klíčové osobnosti, s nimiž spolupracovala, ať již Caruso, Toscanini či Strauss. Nepochybně patří mezi nejvýznamnější postavy české a evropské operní kultury 20. století.
Na Stráži nad Nežárkou si budovala klíčový osobní i umělecký domov. Její zámek se stal místem, kde shromažďovala bohatství, knihy a vzácnosti, a kde zhotovovala temné alegorické výzdoby. V zástupu vzpomínek zanechala pro veřejnost i svá vyznání a řadu dopisů, které dokumentují její životní zvraty. Destinnová se v posledních letech stáhla zpět do Stráže, kde nadále vyvíjela tvůrčí činnost a udržovala kontakt se svými fanoušky a veřejností, i když její veřejná kariéra upadala.
Její odkaz přetrval: planetka č. 6583 byla po ní pojmenována v 80. letech v hvězdárně v Kleti a její jméno se stalo synonymem pro mezinárodní úspěch české operní hvězdy. Její život je inspirací pro následovníky a její význam pro českou kulturu i mezinárodní operní scénu zůstává trvalý.
Hlavní kapitoly kariéry a vliv na světovou scénu
- Drážďany a Berlín: Santuzza v Sedláku kavalírovi, následný mezinárodní vzestup
- Bayreuth a Wagnerovy oslavy: Senta ve Vlídném Holanďanovi
- Koronace ve Východní i Západní Evropě: Londýn, Paříž, New York
- Metropolitní opera: stěžejní etapa, zviditelnění v USA
- Charakteristický dramatický soprán: klíč k jejímu označení jako největší hvězdy
Podrobný portrét Marie Loewe-Destinnové a počátky
Jméno své učitelky si Ema Destinnová zvolila za umělecký pseudonym a její hudební vývoj byl formován rodinou a významnými učiteli. Zpěvu se věnovala nejprve ze svých dětí, ačkoliv první pokusy o angažmá v Národním divadle nebyly úspěšné. Teprve později v Berlíně se prosadila jako mladá interpretka a postupně získala uznání v nejprestižnějších operních domech světa.
Její kariéra prošla významnou fází po získání angažmá v londýnském Covent Garden a poté v New Yorku. Díky kontaktům s Carusem, Toscaninim a Mahlerem získala pevnou pozici na světové scéně a stala se ikonou evropské operní kultury. Mezi její nejznámější spolupracovníky patřili Enrico Caruso, Arturo Toscanini, Gustav Mahler či Giacomo Puccini, pro něhož byla výraznou performerkou v jeho dílech.
Roky po první světové válce zasáhly do její kariéry: Destinnová byla internována na svém zámku a její kariéra utrpěla z jiných důvodů politické a společenské změny. Po válce se znovu objevovala na jevištích, ale již v menším měřítku a často s omezeným repertoárem. Přesto její jméno zůstává ztělesněním české hudební a kulturní identity a její odkaz přetrvává v literárních a hudebních památkách po celém světě.
Destinnová zůstává inspirativní osobností pro svou houževnatost a uměleckou odvahu. Její životní příběh ukazuje, jak dokázala překonávat překážky a jak silný vliv měla na mezinárodní hudební scénu. I když se její kariéra po válce změnila, její vliv na operní svět i českou kulturu zůstává významný a trvalý.
