Nepřehlédnutelné bílé moderní věže se zlacenými hroty patří od 60. let 20. století benediktinskému klášteru Na Slovanech, jehož kostelní věže shořely v roce 1945 při náletu na Prahu. Klášter byl v roce 1347 založen Karlem IV. a stal se střediskem vzdělanosti, umění a slovanského písemnictví. V ambitech se dochovaly zbytky cenných gotických nástěnných maleb. Klášterní kostel Panny Marie, sv. neděle 7:45 a 11:00 sv. Kostelík sv. Bohoslužby zajišťuje Řeckokatolická farnost u sv. Císařská kaple (kaple sv. Benna, Šebestiána, Fabiána, Rocha a Rozálie v Emauzích), Křížová chodba s malířskou výzdobou ze 14. století, klášterní kostel Panny Marie, sv. Klášterní kostel Panny Marie, sv. neděle 7:45 a 11:00 sv. Kostelík sv. Bohoslužby zajišťuje Řeckokatolická farnost u sv. Papež Kliment VI. vyhověl žádosti Karla IV. a dal mu souhlas k založení kláštera se slovanskou liturgií. Klášter Na Slovanech založil Karel IV. roku 1347 pro mnichy benediktiny východního obřadu povolané z Dalmácie a Chorvatska, kteří používali jako liturgického jazyka staroslověnštinu. Úmyslem císaře bylo upevnit slovanské vztahy a přispět k odstranění rozkolu mezi západní a východní církví.
Byl to jediný slovanský klášter a jediné nelatinské sdružení v západním křesťanstvu Karlovy říše. Klášter se stal střediskem vzdělanosti a umění. Mezi studenty cyrilometodějského jazyka patřili i Jan Hus, Jeroným Pražský a další. Vznikla zde řada iluminovaných literárních skvostů, mimo jiné i tzv. Remešský evangeliář, který se přes Cařihrad, kam jej zaneslo husitské poselství, dostal až do korunovačního pokladu francouzských králů.
Objekt kláštera s novým kostelem - perlou českého gotického stavitelství - byl postaven v blízkosti starého farního podskalského kostelíka sv. Kosmy a Damiána, vystavěného prý sv. Václavem. Klášter s kostelem byly dokončeny a slavnostně vysvěceny arcibiskupem Očkem z Vlašimi za přítomnosti Karla IV., jeho syna Václava IV. a významných hostů 29. 3. 1372. Ten den se četlo evangelium o setkání Krista s učedníky v Emauzích, proto se objekt nazýval též Emauzy. Stavba stála stejné množství peněz jako Kamenný (Karlův) most. Stavitel objektu není znám.
Chrám ke cti sv. Jeronýma, Cyrila a Metoděje, Vojtěcha a Prokopa a později Panny Marie má některé architektonické prvky a figurální náměty připomínající díla dvorské stavební hutě řízené tehdy Petrem Parléřem. Připomíná ho i odvaha postavit neobvyklou mohutnou síňovou budovu bez věží, zobrazovanou později na starých rytinách Prahy. Stavba trvala 24 let včetně vynikající umělecké výzdoby. V levém rohu za oltářem je socha sedící Matky Boží montserratské - Černá Madona, při bombardování kostela v roce 1945 socha jako zázrakem nebyla poškozena a byla odvezena do kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí, odkud byla po rekonstrukci vrácena na své původní místo.
Nástěnné malby se řadí mezi nejvzácnější památky české gotiky. Křížová chodba - ambit - je vyzdobena párovou malbou, tj. zobrazující výjevy z obou zákonů biblických. Je to druh fresky, která je evropskou raritou a nejcennější památkou zachovanou z gotického období. V 50. letech byly fresky restaurovány tzv. pekováním. Klášter prošel celkem bez úhony všemi historickými otřesy.
Za husitských bouří přešel ke kališníkům, byla zde umístěna husitská posádka, a tak byl ušetřen lidového hněvu a zničení. V 16. století byl opatem Matoušem Benešovským proměněn v hospodu s kuželníkem a hudebníky k zábavě, na počátku 17. Po Bílé hoře sem Ferdinand III. pozval španělské benediktiny, za jejichž působení došlo k důkladné barokizaci kláštera i chrámu. Po roce 1880 v tzv. beuronském období byl klášter s kostelem obnoven a přestavěn pro potřeby benediktinské kongregace původem z jihoněmeckého Beuronu. Nahradili většinu barokních prvků pseudogotickou strohostí zvláštního slohu, dnes zvaného beuronský.
Jejich hudbymilovný opat založil zvláštní tzv. Před 2. světovou válkou byl klášter začleněn do nového urbanistického řešení nábřeží a svahu pod Emauzy; arch. B. 14. Společnost pro obnovu Emauz s podporou občanů hned po náletu zahájila zajišťující práce. Po roce 1947 byly restaurovány poškozené gotické fresky v ambitu. V následujících letech byl postaven nový železobetonový krov. Rekonstrukční práce byly svěřeny prof. ČVUT Oldřichu Štefanovi. V roce 1964 byla vypsána neanonymní soutěž pro architektonické řešení střechy a věží zničeného kostela. Ze soutěže vyšel vítězně návrh ing. arch. F. M. Černého, pod jehož vedením byla místo požadovaných věží instalována asymetrická 32 metrová moderní konstrukce z bílého betonu. Na pozlacené špice se spotřebovalo 1,3 kg 24 karátového zlata. Při rekonstrukci byly odkryty v kapitulní síni kláštera fragmenty nástěnných maleb a nápisů.
Po Popeleční střede 14. února 1945 nalétlo na Prahu 62 letounů Boeing B-17 Flying Fortress; Emauzy utrpěly největší škody. Bombardovací letouny vysypaly na město celkem 152 tun pum za několik minut; většina pum dopadla do centra Prahy. „Na klášter a kostel dopadly tři zápalné pumy, které zničily obě barokní věže klášterního kostela. Kostelní klenba se ze dvou třetin zřítila a gotické budovy vyhořely,“ uvádí Opatství Emauzy.
Poválečná rekonstrukce pak nahradila původní průčelí kostela železobetonovými věžemi od architekta Františka M. Černého. V roce 1950 byl klášter v rámci Akce K násilně zrušen a větší část mnichů byla internována. Emauzský klášter připadl pod správu Československé akademie věd. V roce 1978 byl jeho areál prohlášen národní kulturní památkou. Budovy získali benediktini nazpět v rámci církevních restitucí v roce 1990. V roce 2014 k nim přibyly rovněž lesní a polní majetky v oblasti Posázaví. Tento majetek vytváří v současnosti hospodářskou základnu opatství. Emauzy jsou spolu s kláštery v Břevnově, Broumově, Rajhradu, Mariboru a Čokovaci součástí Slovanské benediktinské kongregace.
Emauzský klášter je nejstarším slovanským klášterem říše Karla IV. a střediskem vzdělanosti a umění. V husitské době se zde praktikovalo přijímání pod obojí. Klášter byl postaven v blízkosti kaple sv. Emauz a vybudován za účelem pěstování liturgie ve staroslověnštině a učení biblických jazyků. Dnešní návštěvníci mohou navštívit křížovou chodbu s cyklem 85 výjevů, beuronský refektář, Císařskou kapli a kostel zasvěcený Panně Marii a slovanským patronům. Emauzy nabízejí procházku časem mezi historií a současností, a v rámci projektu Benediktinského opatství Panny Marie a sv. Emauze probíhá i dlouhodobý pronájem kanceláří.
Pro naše virtuální návštěvníky jsou připraveny procházky klášterem a časový pohled do minulosti. Přejeme vám příjemné objevování této krásné součásti naší historie, ale zároveň i současnosti.
Historické milníky a architektura Emauz
- 1347 - založení kláštera Karlem IV. pro slovanské benediktiny; liturgie ve staroslověnštině.
- 1372 - slavnostní vysvěcení kostela a kláštera; Emauzy se pojí s názvem i podle evangelií o Ježíšově setkání na cestě do Emauz.
- 14. století - gotická výzdoba a ambity s cennými nástěnnými malbami; Křížová chodba s motivy ze dvou zákonů.
- Po Bílé hoře - barokizace; později beuronské období a přestavba pro benediktinský řád.
- 1945 - bombardování Prahy; klášter zasažen třemi zápalnými pumami; věže zničeny a klenba poškozena.
- Po 1947 - restaurování gotických fresek; postavena železobetonová konstrukce bezé věží; rekonstrukce a restituce po roce 1990.
V současnosti Emauzy zahrnují také Císařskou kapli, klášterní kostel zasvěcený Panně Marii, sv. Jeronýmovi a slovanským patronům (Cyrilu a Metodějovi, Vojtěchovi a Prokopovi). Zahrady kláštera, obnovené po 19. století, slouží jako odpočinkové a kulturně-paletální prostory pro veřejnost. Tramvají na zastávku Palackého náměstí, dále pěšky k Emauzám; k metru Karlovo náměstí vede cesta, která návštěvníkům umožní pohodlnou procházku po pražském centru.