Symbolické myšlení je jedním ze znaků, které člověka odlišuje od ostatních živočichů. A tak začal člověk symboly znázorňovat, třeba kreslením nebo vytvářením z hlíny. Různé symboly a znamení se používaly od nepaměti, znali je Římané nebo třeba Normané. Na štít si válečná znamení kreslili Babylóňané, Číňané, Peršané, jakož i Egypťané.
V našich končinách je nejstarším panským erbem je zřejmě ten, který se nachází na pečeti Vítka z Prčice z roku 1220. Státní znak České republiky ve své dnešní podobě je výsledkem poměrně složitého vývoje, jehož počátek je třeba hledat na pomezí 12. a 13. století. Roku 1158, jak praví Dalimilova kronika, český kníže Vladislav II. (1110-1174) obdržel od císaře Friedricha I. Barbarossy (1122-1190) královský titul. Otázkou je, zda si Dalimil trochu nevymýšlel.
Ještě v poslední třetině 12. století se totiž objevují lev a orel na přemyslovských mincích jako pouhá obecná znamení bez souvislosti s heraldikou. Možná šlo o dvouocasého lva, ale protože otisk pečeti je nebarevný a nejasný, nelze dokázat, že šlo o téhož lva, který se později stal symbolem českého krále a Čech. Dvouocasého lva používal král Přemysl Otakar II. (1233-1278) jako symbol spoluvladařství se svým otcem Václavem I. Původně se tak jednalo o spíše přemyslovský dynastický erb, zatímco zemským symbolem zůstávala nadále svatováclavská orlice. V této funkci přetrval až do roku 1918.
Na rakousko-uherském znaku mu náleželo místo v horní části zadního štítu rakouské části znaku. Vznik nového státu vždy doprovází spousta potíží, v případě Československé republiky tomu nebylo jinak. Že na mincích je vyražen státní znak, přijde každému samozřejmé. Jenže v době, kdy byla republika v plenkách, na tom byly totiž podobně i státní symboly. A tak je možné na rubu jedné z nejstarších zkušebních variant české jednokorunové mince nalézt místo znaku řepu. Československo bylo totiž za první republiky jeho významným vývozcem.
Československé státní znaky se podle okolností využívaly v několika verzích, jejichž základem je takzvaný malý státní znak. Střední znak byl již složitější. O tom, že Češi nově vzniklou mnohonárodnostní republiku vnímanali především jako svou vlastní, svědčil i tento znak. Ostatní části republiky se krčily až za českým lvem. V pravém horním poli byl znak Podkarpatské Rusi: její štít byl rozdělený, v levém, modrém poli se nacházela tři zlatá břevna, v pravém, stříbrném poli stál červený medvěd. Levé spodní pole bylo vyhrazeno Moravě a pravé Slezsku, obě historické země přispěly do znaku svými orlicemi.
Československý znak ovšem mohl vypadat i jinak. Na počátku 20. let 20. století se vynořila celá řada jiných návrhů, na kterých se vedle lva, často revolučně zbavovaného koruny na hlavě, objevoval také legionářský emblém nebo lipový list s iniciálami ČSR. Rok 1939 přinesl rozpad Československa a okupaci českých zemí nacistickými vojsky. Vznikl Protektorát Čechy a Morava, což byl útvar zcela podřízený Berlínu. Mohlo být i hůř. Zato rudé hvězdě se mu již odolat nepodařilo.
Po komunistickém převratu v roce 1948 zůstala oficiální podoba původní československé symboliky ještě nějaký čas beze změny. Ústava z 9. K určité změnám však přece jen postupně docházelo. Od roku 1952 byl malý státní znak postupně nahrazen emblémem s československým lvem bez štítu, položeným na zlatě lemované rudé pěticípé hvězdě. Socialistická ústava z 11. července 1960 stanovila nový, jednotný státní znak, jenž měl odrážet „dobudování socialismu“ v Československu. Protože by se však červená hvězda na pavéze stejné barvy ztrácela, dostal celý znak takzvanou zlatou kresbu. Nakonec zvítězila relativně jednoduchá varianta. Ve druhém a třetím červeném poli je stříbrný dvojitý kříž vztyčený na středním vyvýšeném vršku modrého trojvrší.
Začátkem roku 1993 se na mapě Evropy objevily dva nové státy: Česká republika a Slovenská republika.
Erb lev držící kostel, i když zmiňovaný motiv není v textu výslovně detailně popsán, bývá chápán jako symbolické sjednocení tradičních prvků české heraldiky s historickými místy či architekturou. Jeho kontext odráží kontinuitu symbolů od středověku až po vznik samostatných států v 20. století. Vznik státního znaku a jeho proměny ukazují, jak se mezi dynastickými erby a národními symboly vyvíjela identita českého národa a jeho zemí - Čech, Moravy a Slezska - až po moderní Českou republiku.
Klíčové etapy vývoje českých státních a heraldických symbolů
- Raně středověké znaky a jejich původ v dynastických erbech
- Zapojení zemských symbolů a vznik jednotného českého znaku
- Zmínky o dvouocasém lvovi a jeho vývoj k dnešnímu symbolu
- První republiky, multipolární variace znaku a význam lipového listu
- Protektorát a rozpad Československa, změny po roce 1948
- Obnovení základů československé symboliky a pozdější změny po roce 1993
Věřti tomu, že erb je širší pojem než samotný znak, pomáhá chápat, proč byl lev na českém štítu dlouhodobě centrálním prvkem a proč se do znaku postupně začaly prosazovat i prvky z regionů Moravy a Slezska. Pravidla heraldiky a jejich aplikační kontext objasňují, proč jsou určité části znaků a jejich barvy pečlivě vybrány pro čitelnost na různých nosičích.
Další poznámky o originálním a staletími ověřeném motivu
Lev je jedním z nejznámějších heraldických zvířat a často vyjadřuje rytířské ctnosti, odvahu a sílu. Levé spodní pole Moravy a pravé Slezska jako historické země přispěly svými orlicemi do československého znaku a tím se odráží multizemnost národa.
Počínaje první republikou a některými z vývojových variant až po 90. léta 20. století je patrný postupný vývoj symboliky, která odrážela politické a společenské změny v zemi a jejím okolí.